Jedle, modřín, nebo jalovec?

Jehličnaté stromky jsou nejkrásnější ozdobou jak Vánoc, tak lesů. Nemusíte mít ale výčitky, že kvůli smrku či jedličce v obýváku ničíte přírodu – jsou totiž pro tento účel záměrně pěstovány a místo sklizených se rychle vysazují nové. Často pocházejí i z prořezávek.

K nejoblíbenějším vánočním stromkům patří smrky, jedle a borovice. Ať už zvolíte druh více či méně trvanlivý, velmi záleží na jeho skladování před svátky. Většina prodejců stromky nabízí venku, a to je jedině dobře – po uříznutí vydrží čerstvé velmi dlouho, pokud nejsou vystaveny teplu. Chladný a vlhký zimní vzduch je pro ně ideální. I po koupi proto stromek, dokud nedojde na zdobení, ponechte na co nejchladnějším místě, nejlépe venku. A postavte ho do kbelíku s vodou. Tu by měl dostávat i poté, co již zdobí interiér – voda mu svědčí stejně, jako řezaným květinám. Stojánek s nádržkou udrží stromek krásný mnohem déle, a to i když jde třeba o smrček. A stejně jako u řezaných květin je vhodné kmínek před vložením do stojánku o pár centimetrů seříznout, aby čerstvá řezná plocha lépe nasávala.

Který stromek vydrží nejdéle

Výběr vánočního stromku v mnohých rodinách patří mezi tradice, které se často dědí. Kdo byl zvyklý v dětství zdobit s rodiči borovici, pravděpodobně si bez ní nedovede představit svátky ani v dospělosti. A podobné je to i se smrkem nebo jedlí. Pokud ovsšem letos uvažujete o změně, máte z čeho vybírat:

• Mezi nejluxusnější stromky patří kavkazské jedle, jejichž jehličí neopadává, vydrží dlouho sytě zelené a je příjemné i na dotek, takže se při zdobení nepopícháte.

• Podobně je na tom i domácí jedle bělokorá, která však hůře snáší teplo a jehličí časem bledne – ovšem obvykle až po čtrnácti dnech.

• Skvělou a méně nákladnou volbou je douglaska tisolistá, původně severoamerická dřevina, které se u nás dobře daří, a proto bývá, na rozdíl od jedlí, tuzemského původu. Je podobná jedli, její jehličí je hebké na dotek a vůbec nepíchá, a navíc krásně voní po citrusech, stačí ho trochu promnout. Je tmavozelené a lesklé.

• Ze smrků patří k oblíbeným smrky pichlavé a bílé, protože jsou hustší než smrky ztepilé a můžete si je pořídit i v modrošedých, jakoby ojíněných odstínech. U zahradních kultivarů už jehličí dávno není pouze zelené.

• Pokud si stromek nechcete v pokoji ponechávat dlouhé týdny, anebo mu dopřejete místo chladnější, je dobrou volbou smrk ztepilý, jehož původ bude jistě tuzemský. Jeho jehličí opadává a trochu píchá, ale pro mnohé je právě on tím pravým vánočním. Navíc příjemně voní pryskyřicí a je jasně zelený.

• Trvanlivostí naopak vynikají borovice, po smrčku nejčastěji pěstované – lesní má korunu poměrně řídkou, černá hustší a k tomu velmi krásné, dlouhé jehlice.

Foto: Unsplash

Smrk ztepilý

Picea abies

Ze smrku ztepilého vznikl nespočet zahradních kultivarů. Překvapit však dovede i základní druh v lese, především když kvete. Barevné šištice můžete nejen obdivovat, ale i ochutnat – jsou velmi dobré, dokud jsou ještě maličké a měkké. Poté vyrostou, přijmou pyl, uzavřou se a dozrají. Znovu se otevřou až nastane čas vypustit semena.

Cedr himalájský

Cedrus deodara

Tento velký až padesátimetrový jehličnan má výjimečně krásné šišky. Jsou soudkovité, dlouhé až dvanáct centimetrů, nejprve světle zelené, po uzrání čokoládově hnědé. Není divu, že jsou velmi oblíbenou a také trvanlivou dekorací. Obří cedr se hodí spíše do parků než zahrad, vysadit si ovšem můžete nižší variety, jež zaujmou i pěkným jehličím.

Borovice lesní

Pinus sylvestris

Domácí druh si krásou nezadá s exotickými druhy borovic, přitom jde i výjimečně odolnou dřevinu. Semeno se uchytí i na skále a strom vyroste na místě, na kterém by se to jinému nepodařilo. Náročné podmínky mu pak často dodají nevšední tvary. Zajímavou siluetu a řídkou korunu však mívají všechny borovice, ani nemusí růst na skále.

Borovice pinie

(Pinus pinea)

Výjimečným tvarem zaujme také borovice pinie, původem se Středomoří. Její koruna vypadá jako slunečník. Známá a oblíbená je také pro svá jedlá, mimořádně chutná a zdravá semena, která se ze zralých šišek sklízejí. Piniová semínka jsou k dostání i u nás, i když většinou pocházejí z Číny nebo Sibiře.

Foto: Shutterstock

Jalovec obecný

Juniperus communis

Domácí jalovec plodí bobulovité šištice, jalovčinky, které oceníte v kuchyni, jako lék i ochucovadlo ginu. Vypěstovat je můžete, když vysadíte samčí i samičí rostlinu. Jalovce jsou vyšlechtěny do nespočtu barev a forem, včetně poléhavých. Vybírat lze i z kultivarů jalovce polehlého, šupinatého a pobřežního.

Jedle bělokorá

Abies alba

Jedličky patří mezi nejkrásnější a nejoblíbenější vánoční stromky. Štíhlé, až čtyřicet metrů vysoké stromy jsou ozdobou horských lesů. Jejich sytě zelené jehličí je zploštělé a na omak příjemné. Štíhlý vzrůst, husté jehličí a šišky rostoucí vzpřímeně jsou typické i pro ostatní druhy jedlí po celém světě.

Modřín opadavý

(Larix decidua)

Jehličnany jsou zpravidla stálezelené – ale i mezi nimi se najdou výjimky, což je modřín, který se před zimou jehlic zbavuje. Díky tomu se na podzim zbarví do zlatých odstínů, a zjara zase nabízí pohled na jasně zelené svazky jemných jehlic. Pestrost ještě doplňují mladé šištice – samčí jsou zamlada sytě růžové až červené, samčí zlaté.

Foto: Shutterstock

Douglaska tisolistá

(Pseudotsuga menziesii)

Jehličí douglasky je pěkné nejen na pohled, vyniká taká krásnou citrusovou vůní – stačí ho trochu rozemnout v prstech. Původně severoamerický jehličnan se pěstuje i u nás, spíše než do lesů však patří do parků. Vysazení do zahrady si dobře rozmyslete, odolný strom dorůstá až do výše šedesát metrů.

Borovice kleč

(Pinus mugo)

Dlouhověká a velmi odolná borovice kleč dokáže růst i tam, kde žádný jiný strom neobstojí. Nezničí ji mráz ani horský vítr, drží se totiž při zemi. O co méně roste do výšky, o to více se rozprostírá do šířky a zelení pokrývá celé nehostinné svahy. Na zahradu se hodí spíše její zakrslé kultivary.