Houslař z italské Cremony

Italské historické městečko Cremona je pevně spjato s výrobou houslí a také s proslulým Antoniem Stradivarim, který žil na přelomu 17. a 18. století. Tradice houslařských dílen tu žije dodnes.

Pověst Cremony jako významného houslařského města založil Andrea Amati, který zde první houslařskou dílnu otevřel už v roce 1566. Amati dal moderním houslím tvar a zvuk, od té doby se už příliš nezměnily. Na rozdíl od předchozích nástrojů se jeho housle vyznačovaly sladkým a měkkým tónem. Na jejich výrobu používal javorové dřevo z Balkánu. Nakupoval ho od Benátčanů, kteří z něj stavěli lodě. Z javoru zhotovoval spodní desky, luby a krk. V Benátkách také pořizoval různé pryskyřice k výrobě laků. Na jižních stráních Alp zase vyhledával vhodné smrky na rezonanční dříví, které používal na horní desky, ozvučné trámce a duše. Sláva houslaře se rychle rozšířila za hranice Itálie, a tak dostával i velké zakázky pro francouzský dvůr. Král Karel IX. dokonce objednal u Andrey Amatiho nástroje pro celý smyčcový orchestr dvorní kapely.

Zdejší houslaři se už po staletí snaží vyrobit stejně dokonalé nástroje, jako to uměl Stradivari

Stradivariho učitel

Dílnu Andrey Amatiho převzali jeho synové a otcovo umění dál rozvíjeli. Rod Amatiů ale nejvíc proslavil vnuk Andrey – Nicola. Do dějin houslařského řemesla se zapsal především vylepšením konstrukce houslí, která ovlivnila sílu jejich tónu. Nicola Amati také několik vynikajících houslařů vyučil. Tím nejslavnějším byl Antonio Stradivari, který poznatky a zkušenosti zakladatelů cremonské houslařské školy dovedl k dokonalosti. Stradivari ovládl akustické a rezonanční vlastnosti dřeva, které k výrobě používal. Dříve vyráběné housle měly nádhernou barvu zvuku, která vyhovovala podmínkám šlechtických sídel, kde umělci hráli pro společnost osmdesáti až sta lidí. Stradivari klenby snížil, protože přišel na to, že tím nástroj získá větší nosnost zvuku a díky tomu bude dobře znít i ve velkém sále. Mistr houslař experimentoval i s tloušťkou dřeva, s různými laky a měnil i konstrukci houslí.

Valerio Ferron ve své dílně staví mistrovské kousky, které získaly už mnoho ocenění

Tajemství slavných houslí

Přesné Stradivariho postupy – stejně jako složení laku – zůstávají dodnes tajemstvím, a to přesto, že se je snažily rozluštit mnohé vědecké výzkumy. Jedna z teorií předpokládá, že ke krásné barvě tónu přispělo tehdejší studené klima, které ovlivnilo kvalitu dřeva. V rozmezí 16. až 18. století panovala na evropském kontinentě takzvaná malá doba ledová. Kvůli nízkým teplotám stromy rostly pomalu a měly hustší letokruhy. Díky tomu mělo dřevo vyšší pevnost, hutnost a pružnost. Stejný materiál ale měli k dispozici i další houslaři, a tak zůstává jedinečnost stradivárek stále záhadou. Stradivari postavil více než tisícovku houslí, viol a kytar. Jeho nástroje si mohli dovolit jen bohatí aristokraté a mecenáši, kteří je pak půjčovali hudebníkům.

Vytváří housle stejnými postupy, jako to dělal Stradivari, jen s pomocí ručních nástrojů

S pomocí elektřiny, ale ručně

Na houslařskou tradici Cremony v současné době navazuje kolem tří stovek houslařů. Ve své dílně na ulici u cremonské katedrály nás vítá jeden z nich, sympatický třicátník Valerio Ferron, který kromě houslí staví také violy a cella. Za své mistrovské kousky si už odnesl mnoho prestižních ocenění. „Děláme housle stále stejným způsobem jako před staletími a to je úžasné. Stále požíváme stejný materiál. Práce je ale mnohem snazší, protože na rozdíl od Stradivariho můžeme využít elektřinu, nejsme odkázaní jen na světlo svíček. Já dělám housle bez pomoci strojů ručně, elektřinu používám jen ke svícení, a myslím si, že je to tak správné. Je to ten nejlepší způsob, jak dosáhnout skvělého zvuku houslí,“ vysvětluje Valerio a upíná k pracovnímu stolu krk houslí, který pečlivě opracovává malým dlátkem. Na stole má podobných pomůcek různých velikostí a tvarů spoustu. Pracuje velmi soustředěně. „Stačí malá chybička a celá předchozí práce je zničená,“ říká Valerio Ferron, který pochází z muzikantské rodiny. „Můj děda byl houslařem, otec byl amatérským výrobcem, sestra hraje na housle. Já jsem hrál na housle od deseti let, teď se ale soustředím na jejich výrobu. To, že umím hrát, je však důležité, protože díky tomu umím housle dobře naladit,“ usmívá se sympatický umělec.

Po studiích na zkušenou

Houslařem se Valerio vyučil ve zdejší věhlasné mezinárodní houslařské škole, kam přicházejí studovat lidé z celého světa. „Studium trvá pět let a naučíte se tam pracovat se dřevem. Pak je ale nutné jít tak na deset let k mistru houslaři, aby si začátečník zlepšil své dovednosti a získal zkušenosti,“ podotýká Valerio Ferron. Na stěnách ateliéru visí nástroje, které maestro vytvořil. „Když se se mnou lidé domluví předem, mohou se přijít podívat, jak pracuji. Jedny housle vyrobím tak za dva měsíce, nedá se to uspěchat, za kratší čas by nebyly kvalitní,“ vysvětluje, zatímco se s pomocí ladičky snaží housle naladit. „Nejsem-li spokojený se zvukem houslí, musím je upravit, například nasadit jiný druh strun, vyměnit kobylku a podobně. Ale nikdy z nich nedostanu lepší zvuk, než mají stradivárky,“ loučí se s námi Valerio a ukazuje nám cestu do muzea houslí.

Housle jako na dlani

Cremonské houslařské muzeum mapuje dějiny tohoto strunného nástroje od nejstarších dob. Interaktivní expozice dává nahlédnout do houslařské dílny, popisuje rozšiřování houslí po Evropě a věnuje se především osudům a práci Andrey Amatiho, jeho synů a slavných žáků cremonské houslařské školy Antonia Stradivariho i Andrey Guarneriho, zakladatele dalšího slavného houslařského rodu Guarneriů. V jakési dřevěné skořápce, vytvářející jedinečné akustické prostředí, se zaposloucháme do hry houslí. Několik nástrojů, které vytvořil zdejší rodák Antonio Stradivari, si můžeme také prohlédnout. Právě slavné Stradivárky se novodobí houslaři, včetně Valeria Ferrona, už několik staletí snaží napodobit. Byť se to zatím žádnému z nich nepodařilo, je určitě dobře, že svou prací na um slavných předchůdců navazují.

 


Text: Andrea Skalická; foto: Jaroslav Skalický

Další články

Vyšívačka Jarmila Kraváčková: Svou výšivku poznám na první pohled

Vyšívačka Jarmila Kraváčková: Svou výšivku poznám na první pohled

První výšivku vyrobila pro syna na hody. Vyšívání na výřez, tedy výšivce podle počítané niti, se začala věnovat až poté, co její děti dospěly. Jarmila Kraváčková je dnes jednou z mála žen, která tuto techniku na Uherskohradišťsku ovládá. Je držitelkou značky Tradiční výrobek Slovácka a v roce 2019 získala za krojové vyšívání Cenu Vladimíra Boučka, kterou uděluje město Uherské Hradiště.

Celý článek

Keramik Martin Volf z Kolovče: O naše kvasné hrnce je zájem

Keramik Martin Volf z Kolovče: O naše kvasné hrnce je zájem

Už v roce 1785 začal rod Volfů vyrábět v Kolovči na Domažlicku tradiční lidovou keramiku. Hrnčířskému řemeslu, které se tu po celou dobu předává z otce na syna, se Volfovi věnují už po sedm generací. A dodnes se tu pracuje naprostou stejnými technologickými postupy jako kdysi. I v této těžké době se Martin Volf snaží řemeslo udržet.

Celý článek

Macramé neboli drhání

Macramé neboli drhání

Tato technika, která opět získává na oblibě, spočívá v ručním vázání různorodých geometrických vzorů z provázků a přízí. Pochází už ze starověké Číny.

Celý článek

Přečtěte si

Papírna pod Ještědem

Papírna pod Ještědem

www.chatar-chalupar.cz

Cesta za splněním snu bývá někdy dlouhá a ne vždy přímočará. Manžele Gorcovi nakonec zavedla z Prahy až do malebné vsi Zdislava v Podještědí. Vybudovali tu ruční papírnu i svůj nový domov.

Sezení pro jednoho?

Sezení pro jednoho?

www.peknebydleni.cz

Někdy je dobré myslet chvíli jen na sebe. Nedělit se s nikým o prostor. Odpočinout si pěkně sám ve svém pohodlném křesle, číst si nebo se dívat na film. Jestli ještě vaše milované křesílko nemáte, zde je pár tipů…

Rostliny do vlhkých zákoutí

Rostliny do vlhkých zákoutí

www.floranazahrade.cz

Vlhký kout na zahradě nemusí nutně zarůstat kopřivami, bude se v něm dařit řadě květin. Pokud zde navíc vytvoříte kamennou terásku, která odvede z půdy vodu a vytvoří sušší a teplejší podmínky, lze sem vysadit i mnohé další druhy. Inspirujte se.