Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Hrát loutkové divadlo začala Hanka Čížková už v osmi letech. Ještě více ji ale o několik let později zaujalo vyřezávání loutek ze dřeva. Jako řezbářka a loutkářka pak pracovala v plzeňském Divadle ALFA nebo v Loutkovém filmu ve Studiu Jiřího Trnky v Praze. Před lety založila vlastní autorské divadlo Divadýlko HáČek. Loutky ji tak provázejí po celý profesní život.

Kdy jste zjistila, že byste loutky ráda vyráběla?

Už jako malá holka jsem chodila na loutková představení do Loutkového divadla V Boudě v Plzni na Borech. Byla jsem jimi doslova uchvácena a v osmi letech jsem se stala „členkou“ tohoto divadýlka. Když mi bylo šestnáct, přišel do loutkového divadla pan řezbář. Úplně mě okouzlilo, jak řezal loutky – ručičky, hlavičky, nožičky… V roce 1989 jsme zkoušeli úplně nové představení, do kterého bylo potřeba vyřezat nové loutky a rekvizity. A tak jsem se i já pokoušela „pomoci“. Jako první dřevěný kousek jsem vyřezala ruku. Neskutečně mě to začalo bavit. Od té doby mě řezbářství provází celý můj život.

Tenkrát jste studovala gymnázium. Kde jste se řemeslu učila?

Při gymnáziu jsem v létě o prázdninách dělala brigády v dílnách profesionálního Divadla ALFA v Plzni. Vyráběla jsem loutky a rekvizity kašírované a šité. Tady jsem se také naučila všechno kolem divadla. Největším vzorem pro mě byla výborná řezbářka tohoto divadla Vlasta Šantorová a výtvarník Ivan Nesveda. Pokoušela jsem se tehdy také o vyřezávání komponentů k loutkám a později o celé loutky řezané ze dřeva.

Jakou loutku jste vyrobila jako první?

Mojí první autorskou celořezanou loutkou byl čertík. Vyřezala jsem ho, když mi bylo dvacet let. Do té doby, asi tak tři roky, jsem řezala a vyráběla podle návrhů výtvarníků. Tohoto čertíka jsem vyrobila komplet, od návrhu přes realizaci a závěrečné namalování olejovými barvami, sama. V následujících letech jsem pracovala pro různá divadla i pro loutkový film – například pro pražské Studio Jiřího Trnky. A téměř v každou volnou chvilku jsem vyráběla i svoje autorské dřevěné loutky.

Foto: se souhlasem Hanky Čížkové

Vyrábíte je z lipového dřeva. Jak se s ním pracuje?

Z lípy se řeže nejlépe, a navíc dřevo nádherně voní. Tento druh dřeva je na řezbu ideální, není moc tvrdé a zároveň je pevné a krásně drží tvar. Pro vznik loutky je potřeba především dobře vyschlé lipové dřevo.

Jak při tvorbě postupujete? Čím začínáte?

Nejprve si namaluji na papír návrh loutky, kterou chci vyrábět. Je potřeba si udělat pohled „zepředu“ a „zboku – profilu“. Následně si nechám připravit od truhláře správné velikosti kusů dřev. Na ně pak namaluji obrysy části loutky, kterou chci vyrábět, a truhlář mi na strojích v truhlárně předřeže ty správné tvary. Pak už je potřeba mít ostrá dlátka a nože a mohu se pustit do vyřezávání loutky. Je už jen na mojí fantazii a představivosti, jak bude loutka vypadat. Na závěr loutku namaluji barvami a na některé, které nejsou celořezané, ušiji oblečení.

Foto: se souhlasem Hanky Čížkové

Kolik času vám výroba jedné loutky zabere?

Protože vyrábím velmi detailně propracované originály, trvá mi výroba jedné loutky až dva měsíce, a to se všemi postupy i se závěrečným schnutím barev.

Loutky umíte díky zkušenostem z divadla i vodit. Je to náročné?

Nejnáročnější je naučit se vodit marionety na nitích. Ale když to pak člověk umí, je nádherné na to koukat – loutka je prostě jako živá. Osobně mám loutky na nitích nejraději. Vyrábím také loutky na drátě, které jsou také velmi pohyblivé, ale jsou „topornější“. Lze s nimi ale hrát trochu jiným způsobem. Vyrábím i maňásky, ale především ty šité.

Která z loutek patří k vašim nejoblíbenějším?

Mojí nejoblíbenější loutkou je kašpárek. Velmi ráda kašpárky vyrábím, dokonce motivy kašpárků i sbírám. Dalším mým oblíbeným motivem je medvěd. Vyrábím medvídky na různé způsoby, například vyřezávanou postavičku Teddy Bear. V posledních letech jsem se účastnila soutěží na mezinárodní výstavě uměleckých panenek, loutek a medvídků Doll Prague. Mí řezaní medvědi získali i nějaká ocenění. Motiv médi používám také jako sponky, brože, věšáky na klíče nebo doplňky do kuchyně. Malinké postavičky medvídků vyrábím i k zavěšení, třeba na krk.

Foto: se souhlasem Hanky Čížkové

Výroba loutek je nejen časově, ale jistě i fyzicky náročná. Jak často „utíkáte“ k menším věcem?

Řekla bych, že stále častěji. V současné době se především zabývám řezbou menších věcí, které jsou především určeny ženám. Říkám tomu, že vyrábím „hračky pro dospělé“. Jedná se o různé sběratelské kousky s přírodními motivy. Velmi ráda dělám motivy zvířat a květin.

Co máte aktuálně rozdělané?

V tomto okamžiku tu mám na pracovním stole rozdělaná drbátka, několik broží, ptáčka kiwi a lištičku. Mým přáním je, abych v letošním roce stihla udělat více loutek než loni a aby se mi podařilo vyřezat i pár zvířátek, která mám rozmyšlená a která jsem ještě zatím nevytvořila. A samozřejmě, i své oblíbené medvědy.

Před časem jste založila i vlastní autorské divadlo. Hrajete ještě?

V současné době, ze zdravotních důvodů, aktuálně loutková představení nehraji. Moc ráda bych se ale k hraní vrátila, až to bude možné. Moje autorské loutkové divadlo se jmenuje Divadýlko HáČek a vzniklo v roce 2011. Jedná se o loutkové divadlo, kde celá výprava – tedy jak loutky, tak rekvizity i kulisy jsou vlastní výroby. Hraji v něm autorská představení s vlastní hudbou, dramaturgií i texty, a to jak v interiéru, tak v exteriéru.