hlavička houslí vyrobených pro multiinstrumentalistu Jiřího Slavíka juniora

Houslař Tomáš Pospíšil: Housle stavím i několik měsíců

Na Ostravsku je jediným houslařem. Své nástroje si u něj nechávají opravovat věhlasní umělci i talentovaní studenti. Tomáš Pospíšil byl kdysi jedním z nich. Narodil se do muzikantské rodiny a na housle začal hrát v šesti letech. Profesionálním muzikantem se ale nakonec nestal. Přednost dal houslařině, která ho přitahovala víc.

Jak jste se k tomuto řemeslu dostal?
Byly to různé osudové střípky, které mě k houslařině přivedly. Vyrůstal jsem v rodině, kde byla často slyšet hudba. Otec hrával na kytaru a když zrovna nehrál, pouštěl si desky. Maminka zamlada hrávala na akordeon. Její otec byl trumpetista a jeho předci prý také hráli na různé nástroje, od citery přes bubny až po housle. Muzikanti byli také v rodině otce, děda na našich rodinných oslavách nenechával zahálet foukací ani tahací harmoniku.

 

Kdy jsme měl poprvé housle ruce vy?
Když mi bylo šest let, přišla do školky houslistka Erika Fajkusová, která dělala nábor do hudební školy. Její hra a povídání mě natolik zaujaly, že jsem šel domů s prosíkem, že chci hrát na housle. Otec mě od toho odrazoval, jestli nechci hrát raději na kytaru nebo bicí, ale já jsem si trval na svém a začal jsem chodit do hudebky. V mých jedenácti letech založili v Havířově manželé Slavíkovi dětský folklorní soubor Vonička. Vedoucím muziky byl Jiří Slavík, dnešní velvyslanec v Rijádu. Kromě toho, že ovládal mnoho nástrojů a přes sedm cizích jazyků, nás ohromoval i vědomostmi o nástrojích. Ve Voničce jsem hrával na housle, později i na violu a po čase jsem se jako samouk naučil hrát na kontrabas a na kytaru. Současně jsem se začal zajímat také o funkčnost jednotlivých nástrojů a jejich součástí.

Tomáš Pospíšil s mistrem houslařem Pavlem Celým, u kterého se vyučil

 

Neuvažoval jste původně o tom, že byste se živil jako profesionální muzikant?
Když jsem hrál během povinné vojenské služby na kontrabas ve vojenském uměleckém souboru Ondráš v Brně, dostal jsem po odchodu do civilu nabídku, abych tam nastoupil jako profesionální hráč. Celkem mě to lákalo, ale uvědomoval jsem si, že by mě to asi nebavilo věčně a že by se mohly zpřetrhat vazby s mistrem Pavlem Celým v Kyjově, u kterého jsem se před vojnou vyučil houslařem. Nechtěl jsem to málo, co jsem se už naučil, zapomenout. Hrát jsem mohl i volnočasově, ale s houslařinou by mi ujel vlak. Táhla mě víc.

Hlavice violy, kterou Tomáš Pospíšil postavil v roce 2014

 

Dá se ve zkratce popsat, jak se staví housle?
Ve zkratce je to jednoduché (smích). To se „jenom“ vybere model, podle kterého se bude nástroj stavět. Nejčastěji je to podle modelů starých italských mistrů, jako byli Stradivari nebo Guarneri. Potom se vybere materiál přiměřené kvality podle zadání zákazníka. Podle zvoleného modelu se vyřízne tvar desek, vypracuje vnější a vnitřní klenba, vyřežou se „ef“ otvory a vypracuje basový trámec, desky se vyladí, vsadí se výložka a ohnou se luby, které se sklíží v jeden celek, aby vznikl lubový věnec. Z dalšího přířezu se vyrobí krk se šnekem, všechno se sklíží dohromady, nalakuje, osadí součástkami včetně duše, napnou se struny a je to.

 

Jaký typ dřeva je pro výrobu houslí nejlepší?
Na nástroje se používá rezonanční dřevo, které roste jen v některých oblastech a v určité nadmořské výšce a v trošku ztížených podmínkách pro růst. Horní deska se vyrábí ze smrku nebo jedle, která je ale vzácnější, a spodní deska, krk a luby z javoru. Během staletí se tyto materiály ukázaly jako nejvhodnější. Když se staví housle individuálně a podle starých zajetých postupů, trvá to dlouho. Záleží hlavně na tom, jestli se jedná o lacinější, anebo mistrovský nástroj. Ale v obou případech to včetně lakování štětcem po jednotlivých vrstvách zabere i pár měsíců.

Housle s proraženou horní deskou před a po úspěšné opravě

 

Co udělá z houslí skutečně mistrovský nástroj?
Kvalitní materiál, poctivá práce, řemeslná zručnost, detail a kvalitní tón. Když jsou housle jen krásné, ale nehrají dobře, což se může stát, je to pouze umělecký artefakt, ale ne plnohodnotný hudební nástroj.

takto vypadá zbrusu nová viola z dílny mistra houslaře

 

viola spodní deska

 

Čím se liší ručně postavené housle od těch, které se dají koupit běžně v obchodech?
Nástroj z fabriky jde od mistrovského rozeznat na první pohled. Sériově vyráběné nástroje, hlavně levnější kategorie, by se daly považovat za spotřební. Někdy se ani nevyplatí je opravovat. Při výrobě ve fabrice je důležitá rychlost, která nedovoluje věnovat se nástroji detailně. Používá se na ně podstatně lacinější materiál a péče se nevěnuje ani seřízení nástroje. V praxi to znamená, že si koupíte nástroj, ale ve skutečnosti je to takový polotovar, který musí odborník hodně upravit, aby se na něj dalo pohodlně hrát. Nejhůře jsou na tom nejlacinější nástroje z Číny. Na jejich výrobu se používají různé náhražky a výsledný produkt je spíše parodií na nástroj, který se ani po zásahu houslaře moc nezhodnotí. Při individuálně stavěném nástroji vidíte, jak se obráběný materiál chová a můžete tomu stavbu přizpůsobit. Vše musí být propracováno do detailu. Pokud chcete výborný výsledek, musíte krom vlastních zkušeností použít nejkvalitnější materiály včetně pryskyřic do laku.

hlavička houslí vyrobených pro multiinstrumentalistu Jiřího Slavíka juniora

 

Máte dnes na výrobu nového nástroje čas nebo se věnujete spíše opravám?
Momentálně se z kapacitních důvodů věnuji hlavně opravám. Dokonce jsem po sedmnácti letech praxe ukončil kariéru soudního znalce pro posuzování a oceňování smyčcových nástrojů. Nedalo se to všechno stíhat. V Ostravě je má dílna jediná aktivní. Ostatní chlapi v regionu už jsou v důchodu. Někteří se věnují řemeslu jen velmi zlehka a jiní vůbec. Pár nástrojů mám rozestavěných, ale při tom zápřahu na opravách se mi nedaří věnovat se jim soustavně.

rozpracovaná fidula, středověký smyčcový hudební nástroj, předchůdce našich houslí

 

 

Co na houslích nejčastěji opravujete?
Nejčastěji děláme udržovací opravy, jako je výměna žíní na smyčci, výměna kolíčků a kobylky, srovnání hmatníku, klížení rozklížených spojů a čištění a leštění laku na smyčcových nástrojích. Klížení prasklin a kompletní restaurování nástrojů je vzhledem k okruhu našich zákazníků také mnoho.

maminka Tomáše Pospíšila také pracuje v dílně svého syna, zabývá se tu lakováním

 

Jak moc se při opravách nástrojů hodí, že jste sám hudebník?
Je to veliká výhoda. Zaprvé si můžu po opravě nástroj překontrolovat, včetně hráčského komfortu. Výhoda je i to, že když se zákazníkem řešíme individuální požadavky, mluvíme „stejným jazykem“. Člověk, který na nástroj hrát neumí, nebo jen velmi omezeně, těžko pochopí, co hudebník v nástroji hledá. Často rozhodují drobné nuance.

Tomáš Pospíšil se svou sestrou Petrou, která v dílně opravuje smyčce

 

S jak velkou opatrností musíte pracovat?
S maximální. Zásada je, že po opravě musí být nástroj lepší než před opravou, pro chyby není místo. Každý, kdo se chce zabývat opravami hudebních nástrojů, která jsou zároveň uměleckými díly, musí zvážit, jestli má vzhledem k cennosti nástroje na danou opravu dost zkušeností. Jiný postup můžu zvolit pro opravu školního nástroje vyrobeného ve fabrice a jiný při opravě cenného historického nástroje. Chyby by mohly znamenat veliké finanční škody a znehodnocení díla.

 

Opravujete také jiné hudební nástroje?
Opravuji běžné smyčcové nástroje. Vedle houslí jsou to violy, violoncella a kontrabasy, včetně běžných oprav smyčců. Se složitějšími opravami smyčců posíláme zákazníky ke smyčcařům. To už je trošičku jiná odbornost, kterou raději přenechám odborníkům. Některé smyčce můžou být dražší než housle a neodborný zásah je může nenávratně poškodit.

 

Co vás u houslařiny drží?
Práce s nástroji mě i po letech baví. Krom toho jsem v mistrovi, který už mezi námi bohužel není, a v houslařských spolužácích, se kterými jsme založili Sdružení houslařských dílen, získal celoživotní přátele. Zdá se také, že jsou se mnou zákazníci spokojení a že si mě i váží. Dokonce mě nominovali do soutěže „Fachman regionu“, kterou jsem vyhrál. Když mi organizátoři po vyhlášení výsledků řekli, že to bylo rozdílem třídy, moc mě to potěšilo. Není větší pochvala, než když jsou hudebníci spokojení.

 

Na jaké housle hrajete vy? Postavil jste si vlastní?
Na své housle jsem hrál několik let, než jsem na ně při spěchu upadl. Dodnes jsem je neopravil. Jsou na patnáct dílů. Zajímám se ale i o historii houslařství v Ostravě a okolí, takže mám několikero houslí regionálních houslařů. Mám tedy nač hrát.


Kontakt:

Ateliér houslařů Ostrava

Tomáš Pospíšil

Cingrova 2104/5
702 00 Ostrava – Moravská Ostrava
Tel.: 731 119 412
E-mail: mistr@houslar.cz
Web: www.houslar.cz
FB: www.facebook.com/AtelierHouslaru


Text: Andrea Skalická; foto: archiv Tomáše Pospíšila

Další články

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Hrát loutkové divadlo začala Hanka Čížková už v osmi letech. Ještě více ji ale o několik let později zaujalo vyřezávání loutek ze dřeva. Jako řezbářka a loutkářka pak pracovala v plzeňském Divadle ALFA nebo v Loutkovém filmu ve Studiu Jiřího Trnky v Praze. Před lety založila vlastní autorské divadlo Divadýlko HáČek. Loutky ji tak provázejí po celý profesní život.

Celý článek

Šárka Schmelzerová: Porcelán je zábava i adrenalin

Šárka Schmelzerová: Porcelán je zábava i adrenalin

Věnuje se výrobě originálního autorského porcelánu a svou tvorbou se už dvanáct let také živí, i když přiznává, že to není úplně jednoduché. K bělostnému porcelánu má Šárka Schmelzerová blízko snad i proto, že v kraji, který proslul jeho výrobou, vyrostla. Dílnu má ve Štědré u Žlutic na Karlovarsku.

Celý článek

Dejte dřevu starobylou patinu

Dejte dřevu starobylou patinu

Dřevo můžeme pomocí různých technik upravit tak, aby získalo zdánlivě zašlou a věkovitou patinu. Lépe pak souzní s interiérem starého domu a dotváří nostalgickou atmosféru.

Celý článek