Kateřina Mestická: Knihařina je mou posedlostí

Tvoření ji bavilo odmala, ale dlouho se nemohla rozhodnout, čemu se bude věnovat. Chvíli to vypadalo, že bude šít šaty, pak ale objevila papír. A bylo rozhodnuto. Dnes má Kateřina Mestická v Olomouci úspěšné knihařské studio.

Kdy jste přišla na to, že právě práce s papírem je pro vás to pravé?
Když jsem si uvědomila, že v tom vidím cestu. Nebo spíše „pole neohrané“. Vždycky jsem chtěla dělat něco nového, jiného a jít proti proudu. Být inovátor i rebel, který dělá věci jinak, ale zároveň si libuje v retro časech a hledá mezi tím průniky. Moje první meta, kterou jsem si vytyčila, bylo přinést na trh opravdu krásná a řemeslně dokonalá fotoalba v duchu minimalismu. Vzít něco, co tu bylo, a přizpůsobit to dnešní době.

Čím vás práce s papírem fascinuje?
Na papíru se mi líbí jeho poddajnost, struktura a variabilita. Na rozdíl od látky není tak „živý“ a drží pěkně formu. Fascinuje mě, že jeho ohýbáním, ořezem a šitím vznikne kniha, která je uvnitř složená z několika částí, nad čímž jsem se zamyslela až právě během objevování knihařiny. Byl to pro mě velký „wow efekt“.

S jakými typy papíru pracujete? Používáte i nějaké unikátní?
Nejčastěji pracuji s prémiovými papíry o vyšší gramáži do fotoalb od různých dodavatelů. Specialitkou jsou určitě pauzovací papíry, kterými nahrazuji tradiční pavučinkový papír coby proklady mezi listy. Používám ale i další materiály, jako například potahy. Ve sbírce mám i spoustu potahů z pozůstalosti po jiných knihařích, které se už dnes nevyrábí. Velmi ráda pracuji i s knihařskou lepenkou, která bývá zpravidla skrytá pod potahem, ale já naopak vyzdvihuji její krásu v surové formě.

Používáte i různé typy vazeb. Kolik jich vlastně existuje?
Vazeb existuje tolik, kolik je knihařů. V praxi se setkáváme se základními a pevně danými typy vazeb, které se označují písmenky a čísly – například V1 sešitová vazba. Takových základních průmyslových je osm, ale dále se větví podle materiálů a jiných variací. Pak jsou tu neprůmyslové vazby, které vycházejí z původních a starých postupů, jako třeba japonská nebo koptská. Spousta knihařů a nadšenců si vymýšlí vlastní vazby a těch je opravdu nekonečno. A to je na tom to krásné.

Krásně zpracovat lze i obyčejné sešity, které se díky ražbě, designu a papíru stanou neobyčejnými

 

Nejste vystudovaná knihařka. Jak složité bylo se vše naučit?
Jsem takový „vyučený“ samouk. Mám za sebou několik kurzů a mezi nimi i knihařský rekvalifikační na jedné střední škole, kam jsem docházela asi dva měsíce. Neabsolvovala jsem ho celý, takže nemám výuční list, ale zaměřila jsem se pouze na ruční knihařinu. Kurzy a vzdělání jsou sice hezké, ale praxe a učení se odehrává až o samotě nad stolem. Měla jsem i štěstí na pana mistra a lektory, kteří mi předali nadšení pro řemeslo a smysl pro přesnost. Mám v sobě dvě části – tu, která má hluboký respekt k daným postupům, ale zároveň i druhou část, která se je, coby nespoutaný samouk, nebojí porušovat.

S pomocí knihařských raznic je možné vytvářet na knihách, albech či sešitech rozmanité dekory

 

Věnujete se ruční výrobě fotoalb, zápisníků nebo diářů. Dnes máme fotky i poznámky v mobilu. Neobávala jste se, že o vaši tvorbu nebude zájem?
Neobávala. Šla jsem do toho s cílem trh přesvědčit a něco změnit. Zpočátku se opravdu žádné ovace nekonaly a trvalo několik let, než se to začalo otáčet. Proti digitálním technologiím určitě nic nemám. Sama používám diář v mobilu namísto papírového. Papírové produkty ale oproti nim nabízejí odlehčení od příliš mnoha informací, fotek a notifikací. Fotoalbum vás uzemní a ukáže, že si opravdu život užíváte. Zápisník je pořád nejlepší způsob na psaní poznámek a kontakt s papírem je prostě láska.

Základem tvorby Kateřiny Mestické jsou ručně vyráběná fotoalba. Má jich v nabídce spoustu, od těch s minimalistickým designem až po složitě dekorovaná

 

Vaší doménou jsou mimo jiné ručně vyráběná fotoalba. V čem se liší od těch prastarých?
Pokud mám vyloženě srovnat fotoalba před sto lety a dnes (a že můžu, protože mám sbírku starých kousků), tak první rozdíl bude v barevnosti. Starší alba měla tlumené barvy desek a celkově byla taková temnější, což umocňují i černobílé fotografie lidí s vážnými výrazy. Hodně si potrpěli na honosnosti desek, ornamentech a kování. Uvnitř byly buď černé, nebo světlé listy. Některé typy alb byly i dekorované zlatou ořízkou a zpravidla je z nich cítit poměrně přesně daný výrobní postup a vzhled. Třeba takzvaná „kabinetková alba“ z 20. let, do kterých se zasouvaly fotografie, byla i velmi těžká, protože měla místo listů lepenky. A přesně tato alba mě inspirovala tím, že se v nich dá přirozeně listovat jako v knize, i lomenou vazbou, a od jejich odkazu jsem se odpíchla. Oproti knihařům v minulosti jsem si naopak mohla dovolit více experimentovat v barvách, ražbě, formátech a stylu prezentace.

Na svém e-shopu autorka nabízí mimo jiné i knihařské návody, sety a pomůcky

 

Jaké stroje a nástroje k výrobě potřebujete? Co všechno máte ve své dílně?
Vypíchnu jen pár mých zásadních nástrojů a strojů, jinak by z toho byl román. Z nástrojů se neobejdu bez knihařské kosti, se kterou pracuji při ohýbání, rýhování a uhlazování. Mám několik druhů kostí – pravou, plastovou a teflonovou. Jejich vlastnosti a tvary se pokaždé hodí na něco jiného. Dále třeba kovové pravítko a knihařská jehla jsou mými šikovnými pomocníky. Ze strojů zmíním svou oblíbenou trojici – papšér, stohovou řezačku a zlatičku. Na papšéru (pákových nůžkách) se řežou velké archy papíru a lepenky. Stohová řezačka hravě zvládne oříznout celý blok knihy. Zlatička Sona Stehlík je má srdcovka, jelikož je horká ražba má oblíbená výrobní disciplína.

Fotoalbum Léto autorka vyrábí čtyřech barvách. Uvnitř je mix různých papírů, ražba je tvořená kombinací několika fólií

 

Jak se při výrobě knih postupuje?
Porovnám dva přístupy – profesionální a hobby. Základním předpokladem pro výrobu je místo. Pro mě je to dílna, doma si vystačíte se stolem. K výrobě potřebuji stroje, nástroje, materiál a cíl. Pro mě je cílem vyrobit hodně věcí v co nejkratším čase, takže investuji do strojů, které mi to usnadní. Doma si naopak můžete vychutnat výrobu jednoho kousku (třeba zápisníku), takže nespěcháte, tudíž stroje nepotřebujete. Pak už jen musíte vědět, jak na to. Mít vhodné materiály, vše si nařezat, rozměřit, sešít a slepit. Jestli vám mám dát rychlý návod, jak na knihařinu, tak vám doporučuji výrobní set s ilustrovaným návodem, materiály a nástroji, který jsem pro zájemce připravila. Přijde vám až domů a dále postupujete podle instrukcí. Ano, zní to jako od Horsta Fuchse, ale opravdu je to nejrychlejší řešení.

Klasická fotoalba pojala autorka po svém. Můžete si u ní objednat i vlastní ražbu

 

Vedle tištěných návodů jste za covidu připravila i online kurz, díky kterému si lidé mohli vyrábět doma. Chcete v tom pokračovat?
První tištěný návod v kombinaci se setem, který byl určen pro domácí knihaření, jsem vydala v roce 2020. Streamovaný online kurz jsem udělala zatím jen jeden. Teď mě ale nejvíc lákají kurzy a workshopy u mě v dílně, nabízejí totiž větší zážitek a možnosti. Dílnu už třetím rokem rekonstruuji, abych v ní měla dobře přizpůsobený výrobní prostor, a také vzniká showroom, kde by workshopy měly probíhat. Jsem toho názoru, že to chci dělat pořádně a jinak, anebo vůbec. Stejně tak jako budoucí lektor cítím povinnost mít vše odzkoušené v praxi, a to dlouhodobě, abych to mohla adekvátně předat. Přesto bychom se už letos na podzim mohli potkat na nějakém kurzu u mě v dílně.

Za nákup na e-shopu je vhodné zákazníkům poděkovat, nejlépe ručně raženou cedulkou vlastní výroby

 

Máte pocit, že knihařství je řemeslo, které se do budoucna udrží?
A proč by ne? Knihařina je v našem životě víc, než si uvědomujeme. Knihy se pořád tisknou a vážou, ale spadá to už do průmyslových tiskáren a kniháren. Co se týká klasických knihařství, tak opravdu může některým zvonit hrana. Mezi nejčastější zákaznické požadavky pořád patří opravy knih a vazba studentských prací, což není žádná hitparáda. V zahraničí mají knihařství více prestiže a vyrábí naopak dražší speciality na míru. Já se o budoucnost knihařství ale určitě nebojím a sama se snažím o jeho popularizaci, aby veřejnost věděla, co knihaři umí a co nabízejí. Papírnictví se těší velké oblibě a zájem o knihařinu určitě sílí. Mé motto je, že knihařina je sexy a musíte se hodně snažit, aby vás zanechala chladnými.

Kateřina Mestická má spoustu plánů. Ve své dílně by například chtěla pořádat knihařské kurzy

 

Jaké máte plány do budoucna?
Svou práci dělám moc ráda. Je mou posedlostí i životním stylem. Právě píšu čtvrtý knihařský návod, který vyjde letos na podzim. Stejně tak spoustu nových výrobků. Těším se na dokončení showroomu a zahájení nové knihařské éry v podobě kurzů v dílně. Velmi ráda bych se zasloužila o pravidelné sdružování knihařek a knihařů a vzájemnou podporu. Mám hodně plánů a nápadů – jakmile vás knihařina jednou přiváže, už se od ní neodvážete.


Kontakt:


Kateřina Mestická

Dr. Milady Horákové 496/27
779 00 Olomouc
E-mail: knihařka@knihařka.cz
Web: www.kniharka.cz
FB & Instagram: @kniharka.cz

 

 

K domácí knihaření vám postačí stůl, nástroje a materiál. A samozřejmě šikovné ruce a návod, jak na to


Text: Andrea Skalická; foto: archiv Kateřiny Mestické

Další články

Begonie do truhlíku, záhonu i na terasu

Begonie do truhlíku, záhonu i na terasu

Můžete si s nimi vyzdobit květinové záhony na zahradě, terasu či balkon zkrášlí begonie v truhlících a doma v bytě vás potěší krásné květy pokojovek. Podívejte se, z jakých druhů můžete vybírat.

Celý článek

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Hrát loutkové divadlo začala Hanka Čížková už v osmi letech. Ještě více ji ale o několik let později zaujalo vyřezávání loutek ze dřeva. Jako řezbářka a loutkářka pak pracovala v plzeňském Divadle ALFA nebo v Loutkovém filmu ve Studiu Jiřího Trnky v Praze. Před lety založila vlastní autorské divadlo Divadýlko HáČek. Loutky ji tak provázejí po celý profesní život.

Celý článek