»
rssfeed
»
Truhlář Jan Nosek: „Saně a vlčky jdou na dračku“

Truhlář Jan Nosek: „Saně a vlčky jdou na dračku“

Truhlářství Jana Noska zná v Roprachticích na Semilsku každý. Rodinný podnik nabízí svým zákazníkům poctivé řemeslo, kvalitní ruční práci a výrobky, které nikde jinde neseženete – například dřevěné saně a vlčky.

Vaše dílna má tradici skoro sto let. Kdo všechno ve vaší rodině se zabýval řemeslem?

Kolářskému řemeslu se věnoval již můj děda poté, co přišel z Vysokého nad Jizerou do Roprachtic. Na začátku třicátých let 20. století postavil dům, ve kterém si kolářskou dílnu zřídil. Tato dílna byla poměrně malá, měla asi 30 m2. Děda se věnoval také tesařině. V padesátých letech se k němu připojil můj otec Josef, který však po absolvování povinné vojenské služby musel kvůli politické situaci živnost ukončit a nechal se zaměstnat v Jilemnici a později ve Vysokém ve výrobě celojasanových lyží. Živnosti se však naše rodina stále věnovala „ve volném čase“.

Kdy jste se začal řemeslu věnovat vy? A bavilo vás to od první chvíle?

Prakticky odmala mě práce se dřevem velmi zajímala. Nastoupil jsem do učení do Jaroměře na obor kolář, ale po prvním roce byl tento obor zrušen, takže výuční list mám na stavební truhlařinu. Do sametové revoluce jsem byl oficiálně spolu s otcem zaměstnancem místního JZD – fungovali jsme jako údržba staveb a přidružená výroba. Ovšem po večerech a o víkendu jsme samozřejmě „melouchařili“. V osmdesátých letech jsme zřídili větší dílnu v samostatné budově hned vedle dědova domu.

Pracovali vaši předci se dřevem jinak, než dnes pracujete vy? Pomáhají nějak truhlářům moderní technologie, stroje, přístroje?

Vynález elektřiny samozřejmě usnadnil práci i truhlářům a bez ní bychom si práci představili jen těžko. Takže samozřejmě nehoblujeme a neřežeme dřevo ručně jako naši předci. Ovšem aby naše výrobky měly „duši“, stále je potřeba na jejich dokončení velký podíl ruční práce. Takže v naší dílně se práce zas až tolik nezměnila. Jen to není taková dřina jako před sedmdesáti lety a práce samotná je výrazně rychlejší.

Co všechno ke své práci dnes potřebujete?

Samozřejmě v první řadě zdraví. Jinak používáme běžné truhlářské náčiní a stroje. Nevlastníme nejmodernější výdobytky našeho oboru jako například CNC frézky. Máme v dílně i osmdesát let staré stroje, které svoji funkci stále plní a není třeba – a z finančního hlediska ani možné – je měnit za modernější. Co se týče zejména ručního obrábění, je velmi důležité mít dobře nabroušené nástroje. Ne nadarmo se říká, že dobrý řemeslník se pozná podle toho, že se umí dobře starat o svůj „vercajk“.

Čemu všemu se vaše dílna věnuje? Jaké jsou vaše nejčastější zakázky?

Dnes se věnujeme zakázkové výrobě z masivního dřeva. Dělával jsem hodně špaletová okna do roubených chalup, dveře nebo dřevěné schody. Z nábytku hlavně stoly a židle. Dnes už stavební truhlařinu moc nedělám, protože je to fyzicky náročné a už nejsem nejmladší. Zabývám se spíše drobnějšími věcmi, jako je výroba hrábí, násad na vše možné nebo výroba saní. Syn dělá hlavně nábytek.

Dnes si lidé mohou jednoduše koupit nábytek ve velkých řetězcích… Proč je lepší obrátit se na truhláře a nechat si vyrobit nábytek na míru?

Na tuto otázku není jednoduché odpovědět. Průmyslově vyráběný nábytek totiž většinou není takový „šunt“, jak se někdy tvrdí, pokud se nebavíme o té nejlevnější produkci. Například povrchové úpravy jsou na velmi vysoké úrovni, alespoň pohledově. Nicméně, dnes u některých skupin lidí hraje roli to, že když si pořídí věc na míru od řemeslníka, vědí, kdo to vyráběl a že to dělal svědomitě. Velkou roli hrají také osobní reference. Na ručně vyráběných věcech bývají lépe opracované různé hrany a záhyby. A také je důležité zmínit to, že my příliš nepoužíváme spoje na kolíky – vždy se snažíme použít spoj na čep a dlab, který je výrazně pevnější a trvanlivější.

Vlčky se používaly v horských oblastech k převážení drobnějšího nákladu

Máte pocit, že poptávka po nábytku na míru roste?

Asi ano, ale pouze mezi bohatšími lidmi. Ostatní stále preferují nízkou cenu. Ale popravdě, nemám jim to příliš za zlé. Velmi nás mrzí fakt, že naše práce se postupem času stala nedostupnou pro běžné lidi žijící na vesnici. Ale dnes opravdu není možné pracovat za stovku na hodinu.

Výroba jedněch saní zabere dvacet až třicet hodin práce

Jak dlouho trvá výroba jednoho stolu nebo saní?

Výroba stolu běžných rozměrů trvá přibližně čtyřicet až padesát hodin, vyrobit židli trvá asi deset hodin. Saně si vyžádají asi dvacet až třicet hodin.

S jakým typem dřeva nejčastěji pracujete?

Na okna se používá smrk, případně modřín. Z tvrdého dřeva se okna v podstatě nevyrábějí. Nábytek může být v podstatě z jakékoli dřeviny, tam záleží na požadavcích zákazníka. Nicméně smrk příliš vhodný není, protože je dost měkký a nábytek z něho moc neodolává různým škrábancům a poškozením povrchu. Výhodou však může být jeho nízká hmotnost. Břízu používáme na hrábě. Saně a vlčky děláme výhradně z jasanu. Z tohoto dřeva se saně historicky dělaly nejčastěji. Jasan se také snadno ohýbá v páře. Nikdy jsme nezkoušeli saně dělat z jiné dřeviny.

Madla ke speciálním saním zvaným vlčky se opracovávají soustružením

Proč jste se rozhodli vyrábět dřevěné saně? Kvůli tradici?

Mluvit v tomto případě o „rozhodnutí“ je poněkud nepřesné. Spíše bych mluvil o „zachování“. Saně vyráběl již můj děda a nebyl zdaleka jediný. Výroba saní i vlčků byla v této oblasti běžná až přibližně do osmdesátých let, ale postupně to mizelo. Zůstali jsme nejspíše jediní v České republice. Zájem o saně je zejména v posledních asi deseti letech veliký a výrazně překračuje naše výrobní kapacity.

Saně a vlčky vyrábějí výhradně z jasanu, z tohoto dřeva se dělaly i v minulosti

Vyrábíte také zvláštní typ saní, takzvané vlčky. Čím jsou specifické?

Vzhledem, funkcí i konstrukcí se výrazně liší od běžných saní. Jedná se v podstatě o „koloběžku na sníh“. Ten, kdo saně řídí, stojí na zadní části sanic, směr a rychlost jízdy ovládá drapákovými brzdami. Vpředu se převáží náklad či druhá osoba. Vlčky se používaly v horských oblastech například na nákupy nebo poštovní doručování. Dnes je lidé používají převážně místo kočárku nebo invalidního vozíku. Současná podoba saní je asi o půl metru zkrácena oproti starším typům. Je to kvůli lepší skladnosti a možnosti převést v autě. Určitou daní za to je o něco horší ovladatelnost.

O stoličky na naklepávání kosy, kozlíky, je opět mezi lidmi zájem

Nabízíte také zemědělské výrobky – například hrábě, kozlík… Proč jste se rozhodli rozšířit sortiment i o tyto produkty?

Hrábě, kosišťata a podobné věci se u nás dělaly odjakživa, takže jsme to zachovali podobně jako výrobu saní. Zájem o ně je ale výrazně nižší než dřív, protože rukama dnes nikdo dělat nechce. Co se týče kozlíku, tak ten po nás někdo asi před dvěma lety chtěl. Udělali jsme jich více a poněkud nás překvapilo, že o ně určitý zájem byl. Pravděpodobně to souvisí se současnou módou kurzů sečení kosou. Takže nyní jich syn dělá přibližně deset ročně jako doplňkový sortiment.

Nábytek z masivu je kvalitnější a odolnější než průmyslově vyráběný

Kdo vytváří design výrobků?

My sami. Nemáme žádného návrháře, design je vytvářený „na koleně“ a „za chodu“, dle zásad selského rozumu. Současný trend, že se napíše, že design vytvářel ten a ten známý návrhář a výrobek proto stojí nehoráznou částku, absolutně neuznáváme.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Chcete ještě sortiment rozšiřovat?

Budoucnost je dnes spíše již v režii syna. Ve hře je rozšíření výrobních prostorů a investice do strojů. Jestli náš sortiment ještě rozšíříme, nejsme teď schopni říct. Ovšem platí, že příliš velký sortiment také není výhra.

Design nábytku, který Noskovi vyrábějí, vychází z tradičních historických tvarů

Přetrvá poctivá truhlařina do budoucna?

Myslím si, že poctivé řemeslo to bude mít těžké. Podle našeho názoru to je dáno tím, že dnešní společnost je degradovaná. Ztratily se hodnoty jako čestné, poctivé a zásadové jednání. Lidé jsou dost nároční a sebestřední. Pokud se tohle nezmění, půjde „do kopru“ nejen řemeslo, ale také celá naše civilizace.

Kontakt