Bednářství

Josef Fryzelka: „Dřevo se nedá ničím nahradit“

Už po tři generace se Fryzelkovi věnují bednářskému řemeslu. Ačkoli už této živnosti hrozil zánik, v poslední době získala na popularitě. Dřevo je totiž pro výrobu sudů, kádí či van nenahraditelné.

 

Podnik založil váš praděd v roce 1928, na něj navázali váš otec a strýc. Bylo i pro vás samozřejmostí, že se stanete bednářem?

Ano, od dětství jsem trávil hodně času v naší bednářské dílně. V té době tam byla pobočka pro Komunální služby Valašské Klobouky. Přiznám se ale, že mě to mnohem více než k bednářskému řemeslu tíhlo do lesa. Chtěl jsem se stát lesákem, protože mě bavila příroda a myslivost. Když jsem to řekl otcovi, rázně mi řekl: „Buď sa půjdeš učit na bednářa, anebo pakuj z baráku!“ Já jsem se zalekl, sklopil uši a šel se učit na řemeslo, ve kterém mě čekala tvrdá práce a bušení do obručí.

 

Co všechno jste se musel naučit?

Díky tomu, že jsem v bednářském prostředí vyrůstal, jsem spoustu věcí pochopil, aniž bych si uvědomil, že jiný se to musí pracně učit. Jsou to takové vychytávky – například, že se dřevo musí těžit jen v zimě, řezat jen radiálním řezem nebo že musí přírodně vysychat minimálně dva roky. Budoucí bednář by měl také ovládat stroje, třeba okružní pilu, srovnávačku nebo frézu, a k tomu plno ručních bednářských nástrojů. Musí mít i kovadlinu, aby mohl zhotovit obruče. Každý by se měl tohle fyzicky náročné řemeslo učit minimálně dva roky u zkušeného bednáře.

 

Existuje u nás ještě učební obor „bednářství“?

Kdepak, už roky žádná škola neexistuje, ale vím, že zájem by byl, a tak jsme se spolu s Janem Šurovským z Prahy rozhodli napsat knihu. Bude se patrně jmenovat Bednářství včera, dnes a zítra a bude to taková nauka o bednářství. Mělo by v ní být vše, co jsme byli schopni zjistit o minulosti i současnosti tohoto řemesla, včetně fotografií. Chybět nebude ani podrobně sepsaná technologie a výrobní postupy, včetně praktických ukázek.

 

V oboru jste už léta. Jak se bednářské řemeslo mění? Jak pracují bednáři dnes?

Objevují se nové materiály i výrobní procesy. My ale ještě stále používáme na těsnění dna a dužin u výrobku rákos (orobinec), ten se však dá nahradit potravinářským silikonem. Sudy stále ohýbáme za pomoci ohně a vodní páry, šlo by to ale nahradit plynem, a takových příkladů bych našel víc. S dobou jdeme v tom, že se snažíme modernizovat strojový park – příkladem může být speciální fréza na dužiny a bednářský soustruh, to je vlastně bruska na veškeré výrobky do průměru 150 cm. Velkým přínosem pro nás bude i zarážečka obručí pro sudy a kádě do 600 litrů, kterou by nám měl výrobce dodat v listopadu.

Klasickou oválnou vanu si můžete pořídit s opěradlem nebo bez něj

 

Je díky moderním technologiím práce rychlejší?

Ano. Ale ještě důležitější je to, že nám, bednářům, moderní technologie ulehčují práci. Výroba není tak fyzicky namáhavá, jako bývala kdysi.

 

Vyrábíte nejrůznější výrobky – od sudů, přes kádě, květináče…. S jakým pracujete dřevem?

Na naše výrobky používáme dub, akát a modřín. Sudy děláme z akátu a dubu a na vany a kádě se dřevo dosušuje na potřebnou vlhkost. Než se pustím do výroby, potřebuji od zákazníka vědět, nač přesně bude daný výrobek sloužit. Například to, jaký druh alkoholu v něm bude a kde bude sud umístěn.

Mezi luxusní výbavu dřevěných van patří i vzduchová perličková lázeň. Na dně jsou rozmístěné speciální vzduchové trysky, kterými se přivádí stlačený vzduch

 

Co všechno obnáší výroba jednoho sudu?

Při každé várce se dělá určitý počet sudů. Nařezané dužiny, které zrají ve hráních venku minimálně 2 roky, se musí nejprve ohoblovat do patřičného poloměru. Vykrátí se na stejnou délku, dále se vnitřní strana dužiny zeslabuje a zůstává silná hlava. Pak se frézuje tvar dužiny, kde hlava je užší než pas, a zároveň se boky dužiny frézují do určitého průměru podle velikosti sudu. Sestaví se polotovar sudu do pomocné staré obruče a přidají se další pomocné obruče. Polosud se minimálně dvě hodiny nahřívá nad ohněm, a zároveň se musí máčet vodou zevnitř i zvenku, aby se dobře propařil. Pak se navijákem stáhnou postupně dužiny k sobě a dají se obruče z jedné strany a pak z druhé. Druhý den se sud musí znovu vyhřát, aby se dokonale umrtvilo dřevo. Po důkladném utažení sudu obručemi se srovná hrana hlavy, vnitřní strana hlavy se vykartuje, tedy zarovná, a udělá se drážka pro dno (zejk).

 

A jak se dělá dno?

To se v mezičase připraví z několika prken, které jsou spojené dřevěnými kolíky. Mezi prkny je daný rákos kvůli těsnosti. Pak zaměříme v drážce kružítkem šestkrát beze zbytku daný průměr dna. Dno opracujeme na fréze, srazíme dvě horní obruče, do drážky dáme rákos, narazíme do drážky dno a utáhneme obruče. To samé se udělá na druhé straně, srazí se horní obruče, místo nich se narazí nové a ostatní se srazí a celý sud vybrousíme na bednářském soustruhu. Po vybroušení dáme obruče nové a zarazíme. Pak se ještě sud natlakuje, jestli neteče, a pokud je v pořádku, dá se přeleštit na soustruhu a máme hotovo. Lehce se to píše, ale stojí to mnoho potu.

Vany a kádě jsou vyráběny z dubového nebo modřínového dřeva. Na přání vám zhotoví jakýkoliv tvar a rozměr

 

O sudy na víno a alkohol je jistě stálý zájem. Jak je to s dřevěnými vanami, které se používají v pivních lázních?

I o ty je zájem, protože pivo se tradičně vařilo a dozrávalo v dubových kádích a přepravovalo se v dubových sudech. Na tuto tradici dřevěná vana navazuje. Dřevo je příjemný materiál na dotek i na pohled a dokáže udržet stejnou teplotu lázně – skoro jednu hodinu, to jiný materiál nedokáže.

 

Myslíte, že bednářské řemeslo v době plné moderních technologií přežije?

Už v minulém režimu padla tato otázka s tím, že v nové éře nerezu a plastu nebude potřeba bednářských výrobků a provozovny se rušily. Zapomnělo se ale na to, že právě dřevo dodá to správné aroma a chuť potravinám uloženým ve dřevěných výrobcích. To nenahradí žádné umělé náhražky, nehledě na zdravotní stránku. Zájem o bednářské výrobky je tak stále velký a v zahraničí vznikají nové bednářské firmy.

Fryzelkovi vyrábějí sudy o objemu od 5 do 600 litrů, do kádí se vejde až 10 000 litrů tekutiny

 

A co vaše firma? Vychováváte si své nástupce?

Ano, jsem rád, že se mnou pracují synové Josef a Filip a že budou pokračovat v tomto řemesle. Už mě v mnohém zastoupí a v mnohém jsou dokonce lepší. Věřím, že by byl i můj otec a praděda rád, že jsme navázali na jejich práci, zúročili jejich zkušenosti a rodinné řemeslo posunuli ještě o kus dál.

 


Bednářství Fryzelka

Rodinná bednářská firma z valašské obce Vlachovice se věnuje výrobě bednářských produktů a jejich opravě. Ve Vlachovicích se vyrábějí sudy na víno a lihoviny, kádě na kvašení ovoce, zelí, medoviny, piva, ale i kádě a sudy pro lihovary. Dále i veliké koželužské kádě na činění kůží, květináče, salašnické nádoby, troky, okovy do studny nebo kádě na vodu. S úspěchem zařadilo Bednářství Fryzelka do výroby i netradiční bednářské výrobky. Dřevěné vany různých variant, umyvadla, ochlazovací kádě do sauny a bylinkové sedací kádě, sprchy, WC nebo polévací džbery.

Více se o tradičním bednářství dočtete na www.bednarstvi-jf.cz. V případě zájmu můžete rodinnou firmu v pracovní době navštívit. Exkurze jsou možné po předchozí domluvě.

Dřevěné květináče vyrábějí z dubového, modřínového nebo akátového dřeva

 

Ve vanách a kádích se snoubí kouzlo voňavého dřeva s ruční prací

 

Dřevěné kádě jsou využitelné nejen na vodu, ale také na přípravu ovocného kvasu pro výrobu destilátů či kvašeného zelí

 

 

V dílně vyrábějí i nejrůznější salašnické nádoby, jako například putny, máselnice, škopky a další

 


Text: Andrea Skalická; foto: archiv Bednářství Fryzelka

Další články

Dana Soukupová: K drátenictví potřebuji vnitřní klid

Dana Soukupová: K drátenictví potřebuji vnitřní klid

Před více než deseti lety se Dana Soukupová vyučila u mistra dráteníka. Dnes v její dílně v Ostromeči na Domažlicku vznikají nejen repliky starých výrobků, ale i autorská díla. Na zakázku tvoří snad nejraději a nepřestává ji těšit, že je o její práci zájem. Její výrobky si díky své jedinečnosti našly kupce nejen v mnoha evropských zemích, ale i v Americe, Číně, Japonsku nebo Rusku.

Celý článek

Vyšívačka Jarmila Kraváčková: Svou výšivku poznám na první pohled

Vyšívačka Jarmila Kraváčková: Svou výšivku poznám na první pohled

První výšivku vyrobila pro syna na hody. Vyšívání na výřez, tedy výšivce podle počítané niti, se začala věnovat až poté, co její děti dospěly. Jarmila Kraváčková je dnes jednou z mála žen, která tuto techniku na Uherskohradišťsku ovládá. Je držitelkou značky Tradiční výrobek Slovácka a v roce 2019 získala za krojové vyšívání Cenu Vladimíra Boučka, kterou uděluje město Uherské Hradiště.

Celý článek

Keramik Martin Volf z Kolovče: O naše kvasné hrnce je zájem

Keramik Martin Volf z Kolovče: O naše kvasné hrnce je zájem

Už v roce 1785 začal rod Volfů vyrábět v Kolovči na Domažlicku tradiční lidovou keramiku. Hrnčířskému řemeslu, které se tu po celou dobu předává z otce na syna, se Volfovi věnují už po sedm generací. A dodnes se tu pracuje naprostou stejnými technologickými postupy jako kdysi. I v této těžké době se Martin Volf snaží řemeslo udržet.

Celý článek

Přečtěte si

Papírna pod Ještědem

Papírna pod Ještědem

www.chatar-chalupar.cz

Cesta za splněním snu bývá někdy dlouhá a ne vždy přímočará. Manžele Gorcovi nakonec zavedla z Prahy až do malebné vsi Zdislava v Podještědí. Vybudovali tu ruční papírnu i svůj nový domov.

Sezení pro jednoho?

Sezení pro jednoho?

www.peknebydleni.cz

Někdy je dobré myslet chvíli jen na sebe. Nedělit se s nikým o prostor. Odpočinout si pěkně sám ve svém pohodlném křesle, číst si nebo se dívat na film. Jestli ještě vaše milované křesílko nemáte, zde je pár tipů…

Rostliny do vlhkých zákoutí

Rostliny do vlhkých zákoutí

www.floranazahrade.cz

Vlhký kout na zahradě nemusí nutně zarůstat kopřivami, bude se v něm dařit řadě květin. Pokud zde navíc vytvoříte kamennou terásku, která odvede z půdy vodu a vytvoří sušší a teplejší podmínky, lze sem vysadit i mnohé další druhy. Inspirujte se.