Kovařina bude vždy žádaná

Umělecké kovářství Stawaritsch v Kostelci na Hané na Prostřejovsku bylo oficiálně založeno v srpnu 1992. Jeho zakladatel Alfred Stawaritsch si tak splnil sen o vlastní kovářské dílně, kterou od dětství navštěvoval u strýce, kde se řemeslo dědilo z generace na generaci. Uměleckému kovářství se věnují také Ivo a Milan Stawaritschovi, kteří od svého otce Alfreda dílnu převzali.

Pane Alfrede, jak složité bylo váš sen uskutečnit?

Každý začátek je těžký, nejprve jsme v roce 1992 začali svépomocí se stavbou kovárny. Jakmile jsme budovu v roce 1994 zkolaudovali, mohli jsme v ní pracovat. Nejdříve jsme začínali se zámečnickou výrobou a po malých krůčcích jsme se dostávali ke kovářským zakázkám, které jsme se snažili dělat poctivě. Postupně jsme získávali důvěru zákazníků a zakázek přibývalo, a tak jsme se začali věnovat jen kovařině.

 

Dílnu jste také po malých krůčcích vybavovali. Co vám stačilo zpočátku a co všechno máte k dispozici nyní?

Dílna se zařizovala postupně, protože peněz nebylo, a tak z každé zakázky jsme koupili nějaké vybavení. Ať už šlo o velké stroje nebo o ruční nářadí. V dnešní době už máme kovárnu slušně vybavenou.

 

Na vaši práci navázali synové, kterým jste dílnu ve svých 75 letech předal. Učili se jen od vás, nebo navštěvovali školu?

Oba synové se kovářskému řemeslu vyučili u mě a zdokonalovali se každodenní praxí v kovárně. Samozřejmě se účastnili různých vzdělávacích kurzů a seminářů. Zároveň jsme všichni členové celorepublikového Společenstva uměleckých kovářů a při setkáních s kolegy člověk také něco pochytí.

Věnují se také opravám historických kočárů, zvládnou i natahovat ráfy na loukoťová kola

Milane a Ivo, co vás na uměleckém kovářství nejvíce přitahovalo?

Železo je tvárný materiál, a když se rozžhaví, dá se z něj vytvořit i umělecké dílo. Také můžeme v kovu realizovat vlastní nápady. Kovařina je zároveň naším velkým koníčkem, kterému věnujeme spoustu času. Do práce jdeme na sedmou a končíme každý den kolem páté až šesté hodiny, a to chodíme do kovárny i v sobotu.

 

Máte dost zakázek? Co všechno vzniká pod vašima rukama?

Naše hlavní činnost je zakázková výroba, takže máme různorodou a pokaždé jinou práci. Vyrábíme ploty, mříže, brány, branky, zábradlí, bytové doplňky, plastiky jak pro interiér, tak i pro exteriér. V současné době máme zakázek dostatek, skoro na dva roky dopředu, ale snažíme se vyhovět každému zákazníkovi. Neodmítneme ani obyčejné zakázky typu opravy zemědělského nářadí, vykutí sekáčů nebo sekerek.

Pod šikovnýma rukama kovářů vznikají také zajímavé bytové doplňky

Co konkrétně vás teď nejvíc zaměstnává?

Už více než rok pracujeme na zakázce pro Muzeum kočárů v Čechách pod Kosířem. Realizujeme tu veškeré kovářské práce, tedy točité schodiště, balkony, zábradlí, světla, mříže a mnoho dalšího. Dále jsme právě podle vlastního návrhu dokončili obrovskou plastiku, vysokou skoro pět metrů, to byla asi největší zakázka v naší historii. Jedná se o památník obětem druhé světové války pro město Kostelec na Hané. Bude umístěný na Jakubském náměstí před kosteleckou radnicí v centru města.

 

Máte práci v dílně nějak rozdělenou? Vyniká někdo z vás v něčem?

Tatínek nám dnes pomáhá jako poradce, už tři roky si užívá zaslouženého důchodu. Co se týče nás dvou, pracujeme na zakázkách dohromady, a i když máme kolikrát na práci jiný názor, vždy se nějak domluvíme k oboustranné spokojenosti. Nemáme vyhraněnou specializaci, ale ctíme řemeslo, kterému jsme se naučili.

Krásné kované plastiky z této rodinné dílny mohou zkrášlit interiér i zahradu

Dodržujete klasické kovářské postupy. V čem to spočívá? A dají se v kovářském řemesle uplatňovat i moderní technologie?

Dodržujeme klasické kovářské postupy ve zpracování materiálu, stejně jako je v minulých dobách dodržovali naši předkové. Zejména jde o nýtování, svařování v ohni, vysekávání, probíjení a tak dále. Dnes se samozřejmě tato práce dá ulehčit, a to používáním moderních strojů, tedy lisu, bucharu, svářečky nebo vrtačky.

 

Co všechno kromě šikovných rukou ke své práci potřebujete?

Ke kovařině musí kovář mít kovářské nářadí, které si většinou vyrobí sám, na každou zakázku potřebuje jiné speciální nářadí (kleště, kladiva, sedlíky, hnáče, průbojníky, oblíky).

Stawaritschovi vyrábějí rozmanité užitkové předměty, například přenosná ohniště

Musíte se striktně držet představ zákazníků, nebo můžete uplatnit i svou fantazii a kreativitu?

Většina našich zákazníků si přeje, abychom mu vytvořili návrh přímo na míru podle jeho představ, takže po večerech malujeme návrhy, ze kterých si pak zákazník může vybrat. Rádi děláme moderní a nadčasové projekty, ale jak se říká „náš zákazník, náš pán“. Najdou se i takoví, kteří mají svůj vlastní návrh a nenechají si do něj zasahovat.

 

Dlouhodobě se věnujete také kočárnickému řemeslu. Jaká jsou jeho specifika?

Pro Muzeum kočárů pracujeme již řadu let a mezi naše práce patří oprava a doplnění chybějících kovových částí kočárů. Každý kočár je jiný, takže se musíme držet původního vzhledu a doplnit chybějící část. Mimo jiné jsme se naučili natahovat ráfy na loukoťová kola. Ráf se musí upravit na požadovanou délku (musí být o trošku menší než kolo), potom se ve výhni nahřeje asi na čtyři sta stupňů a pomocí natahováků se nasadí na kolo. Poté se musí rychle schladit ve vodě. Každé kolo je jiné, má jiný průměr, je jinak vyschlé, jinak tuhé, a proto se ráf uzpůsobuje každému kolu zvlášť. Ale to už je o zkušenosti.

Jejich umění je důkazem, že vykovat lze cokoli, například i originální kovovou mísu

Staré kovářské výrobky také restaurujete. Můžete popsat, jak při restaurování postupujete?

Ke každé restaurátorské práci je nejprve nutné udělat restaurátorský průzkum, zhodnotit stav památky a vytvořit restaurátorský záměr. Pak se restaurované dílo očistí od nečistot a rzi pomocí pískování křemičitým pískem a poté se podle původních zachovalých dílů dodělají chybějící prvky. Snažíme se dělat práci tak, jak ji v té době, ze které památka pochází, dělali dřívější řemeslníci. Na průběh prací vždy dohlíží Památkový ústav a investor.

 

Jezdíte na významná kovářská sympozia, za své výrobky jste získali mnoho ocenění…

Všichni tři se společně zúčastňujeme už od roku 1998 kovářského Hefaistonu na hradě Helfštýně. Jsme také pravidelnými účastníky Brtnických kovadlin, Mezinárodního kovářského sympozia v Bečově nad Teplou, Ferracula v rakouském Ybbsitz a dalších kovářských sympozií či jiných akcí.

Milan, Ivo a Alfred Stawaritschovi dokážou vykovat vskutku pozoruhodné výrobky vysoké kvality, jako je například tato zdobená barokní brána

Přetrvá podle vás umělecké kovářství do budoucna?

Kovářské práce jsou nedílnou součástí života lidí. Dříve sloužily hlavně pro výrobu různých kovaných nástrojů a nářadí v zemědělství. V současné době jde spíše o estetické a funkční věci do interiéru a exteriéru. Myslíme si, že kovařina bude i v budoucnu vždy žádaným zbožím.


Kontakt:

Umělecké kovářství Stawaritsch

Sportovní 652
798 41
Kostelec na Hané
Tel.: 724 516 071, 731 588 676
web: www.stawaritsch.cz


Text: Andrea Skalická, foto: Umělecké kovářství Stawaritsch

Další články

Dana Soukupová: K drátenictví potřebuji vnitřní klid

Dana Soukupová: K drátenictví potřebuji vnitřní klid

Před více než deseti lety se Dana Soukupová vyučila u mistra dráteníka. Dnes v její dílně v Ostromeči na Domažlicku vznikají nejen repliky starých výrobků, ale i autorská díla. Na zakázku tvoří snad nejraději a nepřestává ji těšit, že je o její práci zájem. Její výrobky si díky své jedinečnosti našly kupce nejen v mnoha evropských zemích, ale i v Americe, Číně, Japonsku nebo Rusku.

Celý článek

Vyšívačka Jarmila Kraváčková: Svou výšivku poznám na první pohled

Vyšívačka Jarmila Kraváčková: Svou výšivku poznám na první pohled

První výšivku vyrobila pro syna na hody. Vyšívání na výřez, tedy výšivce podle počítané niti, se začala věnovat až poté, co její děti dospěly. Jarmila Kraváčková je dnes jednou z mála žen, která tuto techniku na Uherskohradišťsku ovládá. Je držitelkou značky Tradiční výrobek Slovácka a v roce 2019 získala za krojové vyšívání Cenu Vladimíra Boučka, kterou uděluje město Uherské Hradiště.

Celý článek

Keramik Martin Volf z Kolovče: O naše kvasné hrnce je zájem

Keramik Martin Volf z Kolovče: O naše kvasné hrnce je zájem

Už v roce 1785 začal rod Volfů vyrábět v Kolovči na Domažlicku tradiční lidovou keramiku. Hrnčířskému řemeslu, které se tu po celou dobu předává z otce na syna, se Volfovi věnují už po sedm generací. A dodnes se tu pracuje naprostou stejnými technologickými postupy jako kdysi. I v této těžké době se Martin Volf snaží řemeslo udržet.

Celý článek

Přečtěte si