Jak si poradit s hlodavci?

Chcete-li se vyhnout přemnožení hrabošů na zahradě, myslete na prevenci ve formě různých způsobů ekologické ochrany. Cibuloviny nebo vyvýšené záhony můžete navíc chránit pomocí košíků a spodního pletiva.

Opakující se kalamita

Hraboš polní (Microtus arvalis) se v přírodě živí hlavně rostlinnou stravou. Ovšem listy, plody, cibule, oddenky i kůra zahradních rostlin mu chutnají ještě více. Hraboše ve velkém loví káně, poštolka, puštík, kalous a další sovy. Všem těmto ptákům můžete poskytnout budku či podložku pro hnízdění, někteří ocení i bidýlka, ze kterých kořist vyhlíží – umístěte je do klidného kouta zahrady ve výšce asi dva metry. Pokud se na zahradě usadí, pomohou zabránit přemnožení hrabošů kolem domu.

Loví je i užovky, které se za nimi vydávají až do nor a plení jejich hnízda. Na zahradě potřebují jen bezpečný úkryt – keře, suchou zídku, složené kamení a klestí a pro kladení vajec nepřehazovaný kompost.

Do nor se za hraboši vydává i štíhlá lasička, která potřebuje přes den úkryt v složeném dřevě nebo kůlně. Mláďata hrabošů likviduje i krtek.

Používat proti hrabošům jed se může vymstít, neboť tak ohrožujete i přirozené predátory, domácí zvířata a také své zdraví. Přemnožení se navíc nemusíte obávat každoročně, dochází k němu pravidelně po čtyřech až pěti letech, přičemž hraboši následně sami vymírají nejen kvůli predaci, ale i vlivem stresu v přeplněném podzemí.

S přemnoženými hraboši vám mohou pomoci i draví ptáci

Postrach stromků

Hryzec vodní (Arvicola terrestris) je pro pěstitele větší hrozbou nežli hraboš. Ničí kořeny ovocných i okrasných dřevin, takže může zcela zahubit mladší keře a stromky. Prevence je podobná, jako u hraboše – nalákat na zahradu dravce, sovy, užovky, kuny. Vyžaduje to sice trochu času, ale nabízejí se i varianty pro okamžitý zásah. Jako první vyzkoušejte vodotěsné akustické odpuzovače hlodavců, které se instalují přímo do nor a šíří nepříjemné zvuky v podzemí. Výsledky se liší dle konkrétního přístroje, dané lokality a odolnosti zvířat. Na větší zahradu budete potřebovat přístrojů několik.

Další, i když ke zvířatům méně ohleduplnou možností je vykuřování. Nejprve ucpete všechny otvory do nor – důvodem neúspěchu bývá skutečnost, že některý nenajdete – a poté do jedné z nich vsunete sirný knot nebo dýmovnici. I když zvířata usmrtíte, nikde v zahradě nezůstává jedová nástraha. Oba tyto způsoby můžete využít i při boji s hraboši.
Někomu se lépe osvědčuje klasické chytání do pastí s kouskem ovoce jako návnadou. Na větší hryzce je třeba použít ty větší, prodávané obvykle pro potkany. Zkuste je umístit blízko vchodu do nory a pracujte v gumových rukavicích, které jste předtím omyli a promnuli v nich hlínu, aby hryzce nevaroval váš pach.

Jedové granule nenechávejte ležet volně, vždy je umísťujte do speciálních stanic

Hlodavci domácí

Zatímco hryzci a hraboši se drží na zahradě, myši a potkani se stěhují do domu, nebo alespoň do kůlny, zahradního domku nebo stodoly. Prevencí je nenechávat jim žádnou dostupnou potravu. Myši dávají přednost obilovinám, ořechům a ovoci, ovšem potkani jsou nevybíraví všežravci, lovci, mrchožrouti i kanibalové.

Potkan (Rattus norvegicus) je zvláště neodbytný, vynalézavý, dobře šplhá i plave. Na rozdíl od myši může být zahnaný do kouta i nebezpečný, navíc je přenašečem závažných chorob. Zatímco původní domácí krysa bývá dnes už vzácností, potkan – pocházející z Asie, který do Evropy přicestoval na lodích, se zde přemnožil. Lákají ho velká i malá hospodářství, ujídá krmivo a je nebezpečný i pro menší zvířata. Hrabe si rozsáhlý labyrint nor o průměru sedm až devět centimetrů. Objevené vchody je třeba zazdít, ovšem beton hravě prorazí znovu, proto ho musíte smísit se střepy a alespoň než zatvrdne, ochránit třeba kovovou mříží.

Můžete využít i živochytné pasti, ale je dobré předem promyslet, kam chyceného hlodavce přemístíte

Přirozených nepřátel potkan moc nemá, poradí si s nimi pouze výr a dnes již téměř vymizelá sova pálená, která bydlívala na půdách stodol. Kočky, kuny a další predátoři si troufnou jen na mláďata. Protože se potkani často zdržují ve svých úkrytech a norách, nemívají na ně velký dopad ani elektroakustické odpuzovače, ale zkosit je vypudit tímto způsobem můžete. Dále zbývají pasti, do kterých se chytí spíše mladší a nezkušení, a jedové návnady. Je třeba klást velké pasti na potkany, vhodnou návnadou je ořech, maso, sýr, granule pro psa. Někdy může pomoci i past bez návnady, na kterou potkan šlápne, pokud ji umístíte na oblíbenou stezku či k noře. Často využívané cestičky poznáte podle otisků v nastražené mouce.

Pokud sáhnete po jedových návnadách, musí být bezpodmínečně umístěny do speciálních jedových staniček, plastových boxů s dvěma kulatými vchody, do kterých se jiná zvířata nedostanou. A neměla by se dostat ani k otrávenému potkanovi.

Sklopná past na myši zvíře nezabije

Zkuste pasti

Zbavit se hlodavců v zahradě nebo v domě vám pomohou i různé typy pastí. Je možné využít i humánní živochytné pasti, ovšem je třeba předem promyslet, kam chyceného hlodavce přemístíte. Chytnete-li potkana, pak buďte opatrní při manipulaci s ním a pozor na to, že může za den urazit i čtyři kilometry a vzhledem k těsným sociálním vazbám se bude snažit o návrat.

Kromě odchytových klecí existují i takzvané trubkové pasti – jde o průchozí trubku, která je na koncích opatřena pohyblivými klapkami. Odchytávaný škůdce se dostane dovnitř do pasti, ale ven ho již klapka nepustí a zůstane uvězněno vevnitř v pasti. Chycené zvíře vysvobodíme tak, že prstem lehce zamáčkneme západku dovnitř a vypustíme jej do přírody. Past je doporučeno několikrát za den kontrolovat, aby v případě odchytu zbytečně netrpělo.

Kdo je kdo?

Hraboš polní měří kolem deseti centimetrů, na rozdíl od myši má krátký ocas a malé uši. Do hnízda, ukrytého dvacet až třicet centimetrů pod zemí, vedou nory s vchodem o průměru tři až čtyři centimetry. Kolem naleznete drobný trus a rozházené zbytky rostlin.

Hryzec dorůstá délky až dvacet centimetrů, vchody do nor mají průměr až deset centimetrů. Nejraději se zabydlí na zahradě s vysokou hladinou podzemní vody nebo v blízkosti rybníků a jezírek.

Myš – velké uši a oči, dlouhý tenký ocas, ostrý čumák – to je myš domácí. Častěji spatříte jen trus, který vypadá jako drobná černá rýže.

Potkan – mládě si můžete splést s myší. Potkan má však menší ušní boltce, méně špičatý čenich, zavalitější tělo. Neosrstěný ocas je o něco kratší než tělo, u kořene je výrazně silnější. Dospělý potkan může být až třiceticentimetrový. Potkaní trus vypadá jako pecka olivy – centimetr a až centimetr a půl dlouhý a půl centimetru široký váleček.