»
rssfeed
»
Hana Buchtelová: Při tkaní vzpomínám na dědečka

Její originální výrobky, jako tyhle andělíčky, můžete najít například na historických jarmarcích

Hana Buchtelová: Při tkaní vzpomínám na dědečka

Kdysi byl v Bílých Karpatech skoro v každém venkovském domě tkalcovský stav. Stejně tak i u dědečka Hany Buchtelové, Jana Okénky. Stav pořídil do rodiny jeho otec Tomáš. Koupil ho za vydělané peníze po příjezdu z Ameriky, po první světové válce. Nakonec se stal osudným i paní Haně, která se může pyšnit oceněním Nositelka tradice lidových řemesel.

Tkát jste se naučila už jako malá od svého dědečka. Musel vás přemlouvat, nebo jste se o tkaní zajímala sama?

Je pravda, že jsem u stavu vyrostla. Sedávala jsem za stavem vedle svého dědečka a spíše jsem překážela. Musel mít se mnou velkou trpělivost. Tkát jsem nemohla, protože malé dítě nedosáhne na šlapadla. První pokus o nějaký výrobek byl asi v patnácti letech, ale nevěnovala jsem se tkaní pravidelně, protože na stavu pracoval hlavně dědeček a pokud měl rozpracovaný výrobek, nemohla jsem mu práci přerušit.

Tkaní jste se více začala věnovat až po mateřské. Brala jste ho do té doby jako koníčka?

Po gymnáziu jsem odešla na vysokou školu a doma jsem byla jenom přes víkend, takže tkaní šlo bokem a já měla jiné starosti a jiné zájmy. Vystudovala jsem zahradní architekturu a ani mě nenapadlo, že bych mohla dělat něco jiného než můj vystudovaný obor. Jenže člověk míní, ale život mění… Po mateřské dovolené jsem už nemohla nastoupit zpět do svého zaměstnání a jiná práce v místě bydliště v mém oboru nebyla. Proto jsem se v roce 1995 rozhodla oprášit starý dědův stav a zkusit štěstí v tomto oboru.

Tradiční technika tkaní se hodí i na výrobu moderních textilních doplňků, jako jsou batůžky nebo pánské motýlky

Váš dědeček zdědil stav po svém otci, který si jej zakoupil po návratu z Ameriky. Víte, jak to tenkrát bylo?

Horňácko byl vždy chudý kraj a každý hledal nějakou možnost k přilepšení. Proto můj pradědeček, který se vrátil z Ameriky, kde několik let pracoval, koupil za vydělané peníze nejen stav, ale také pole. Stav koupil na Nové Lhotě a už tehdy měl okolo sta let, prý byl vyřazený a nikdo na něm dlouho netkal, proto bylo potřeba na něm spoustu věcí opravit nebo dodělat.

Tkalcovství má ve vašem kraji dlouhou tradici, i vy sama využíváte staré techniky a původní vzory a barvy…

O historii tkalcovství na Horňácku nejsou téměř žádné záznamy. Nicméně je doložená existence tkalcovských cechů, ale i těchto záznamů je jen málo. Nejstarší údaj se našel v Urbáři strážnického panství, pod které Malá Vrbka spadala, z roku 1617. Původně se tkalo jenom plátno z konopí a lnu, ze kterého se šilo hlavně oblečení. Bavlna se začala používat až v polovině 19. století. Vzorované tkaniny se vyrábějí od konce 19. století a souvisí s užíváním bavlny. Zprvu se tkaly vzory pouze pomocí šlapadel, později se používaly vzory složitější jako deskové a hrázové. Tkaní vzorovaných látek byla výhrada mužů, zatímco obyčejné plátno tkávaly ještě v 19. století i ženy. Na Horňácku se používala barvená bavlna, a to červená, modrá, černá nebo jejich kombinace. Dále ale také žlutá nebo oranžová, převážně pro sváteční příležitosti. Vycházela z barevné škály krojů.

Co všechno na tkalcovském stavu vyrábíte? A o co je největší zájem?

To je velice těžká otázka. Na každou slavnost nebo jarmark musím vyrábět různé výrobky, celkem je to asi sedmdesát druhů. Například do Mutěnic na Pochod slováckými vinohrady jsou to pouze obaly na skleněné číše a koštovačky. Na Vánoce do Uherského Hradiště hlavně dárkové předměty jako ubrusy, tašky, polštáře, vánoční ozdobičky a také náušnice, pánské motýlky nebo ptáčky na zavěšení. Vyrábím ale i věci na objednávku, teď jsem tkala asi dvacet hrázovaných obrazů do nedalekého hotelu. Nebo připravuji výzdobu a svatební oznámení na svatbu, která by měla proběhnout koncem června.

Vyrábíte i součásti krojů – tkanou zástěru nebo opléčko… Je kroj jako takový stále ještě vyhledávaný?

Kroj je nejen na Horňácku, ale na celém Slovácku, stále vyhledávaný, protože folklór zde má velkou tradici. Snad každá základní škola tady má svůj folklórní kroužek a možná i proto si spousta dospělých lásku k folklóru drží po celý život. Každý rok se zde konají akce, které jsou s folklórem spjaté. Kroje se samozřejmě dědí v rodině, ale ne každý se do něj vejde, protože naši předci byli mnohem menší a drobnější než my, proto se některé součástky musí znova vyrobit.

Tkaným vzorem je možné ozdobit leccos, třeba i pouzdro na cigarety

Přibližte prosím, jaký druh tkaní je „horňácká činovať“.

Činovať je vzorové tkaní, kdy se vzory řadí za sebe do pruhů. Horňácko je jedinou oblastí v rámci českých zemí, kde se toto tkaní dochovalo. Proto se snažím o zachování této techniky. Vzory jako káro se u nás nikdy netkaly. Mimochodem, horňácká činovať byla zařazena na seznam nehmotného kulturního dědictví České republiky a byla podána žádost do UNESCO, takže nejen já se snažím tuto tradici udržet.

Myslíte, že tkalcovství do budoucna přežije?

U nás v rodině tato tradice přežije minimálně ještě jednu generaci. Obě dcery tuto techniku ovládají, ani jedna se tím sice neživí, obě se ale stále zapojují jak do propagace, tak i výroby. Vnoučata mám ještě malá, tak uvidím, kam je osud zavane.

Její originální výrobky, jako tyhle andělíčky, můžete najít například na historických jarmarcích

Prozradíte, co máte právě rozdělané?

Před pár dny jsem dodělala obrazy a plátno na vyšívání, a protože mi došla na válu osnova, museli jsme dát novou. Takže momentálně mám „rozdělaný celý stav“ musím totiž navázat novou osnovu ke staré, což znamená každou jednotlivou nit přivázat, celkem jich je osm set čtyřicet.

Kde všude jsou vaše výrobky k vidění a ke koupi?

Vzhledem k současné situaci, kdy nevím, jaký jarmak bude, nebo nebude, tak zatím jen v některých obchodech, informačních centrech, skanzenu ve Strážnici a v muzeu Nositelů tradic v Chanovicích. Obvykle jsem jezdila na různé folklorní festivaly, jako jsou Horňácké a Strážnické slavnosti a různá vinobraní. Bohužel letos je většina těchto akcí zrušená a další se ruší. Dcera ale přišla s nápadem udělat e-shop, takže kromě obchodů a skanzenů lze vidět a zakoupit moje výrobky i na mém novém e-shopu: www.rucnitkani.net.

Tkané plátno se vzory lze využít i jako praktický návlek na skleničky

V čem je podle vás krása tkaní?

V nepřeberném množství vzorů, které se na tkalcovském stavu dají vytvořit. Už samotné tkané bavlněné plátno je na omak velmi příjemné, takže se z něj dá ušít téměř jakékoli oblečení. Spousta lidí na něj také vyšívá a se svým výrobkem se mi také často pochlubí. Chodí za mnou ale i ti, co chtějí lněné plátno (kombinace bavlny a lnu) na různé historické kostýmy. Dalo by se tak říct, že i když mám ustálený sortiment, tak mé výrobky jsou, co se týče vzorů, vždy originály (pokud si zákazník nežádá jinak) a práce tak nebývá stereotypní, zvláště když zákazník přijde s nějakým větším ubrusem či krojovou součástí.

Co vás osobně na tkalcovství nejvíc baví?

Na tkalcovství mě právě baví jeho krásná a široká rozmanitost použití, škála výrobků hovoří za vše. Proto ráda vytvářím nové vzory a výrobky. U toho si vždy vzpomenu na dědečka, co by na to asi řekl, jaký kus cesty jsem ušla od výroby deček, se kterými jsem začínala.

Kromě ubrusů tká Hana Buchtelová na sedmdesát dalších druhů výrobků

Učíte to, co umíte, někoho dalšího v rodině?

Už neučím, manžel i mé tři děti toto řemeslo dávno ovládají. Manžel dokonce vytváří nové vzory, ze kterých mívám sice zprvu strach, jak budou vypadat, ale nakonec zjistím, že jsem se obávala zbytečně.

Kontakt: