Originální šperky z drátků
Jak jste se k drátování dostala?
Kamarádka Jana, která je keramičkou, mi před lety ukázala, jak odrátovat kamínek a udělat z něj jednoduchý šperk. Zalíbilo se mi to, a tak mi doporučila drátenický kurz u Petra Musila v Zadní Třebáni. Trval asi čtyři měsíce, bylo to celkem 60 hodin a byl zakončený závěrečnými zkouškami. Rozhodla jsem se jej absolvovat.
Co všechno jste se učili?
Začali jsme jednoduchými stehy, drátovali jsme velikonoční vajíčka, oplétali jsme kamínky, skleněné nádoby, hrníčky nebo misky. Součástí kurzů byly i zajímavé přednášky o historii drátenictví. Bohužel, pan Musil už nežije, a tak tyhle ojedinělé kurzy už neexistují. Je to obrovská škoda.
Když jste kurz ukončila, na jaké výrobky jste se zaměřila?
Nejprve jsem začala oplétat kamínky, které jsem si vozila od moře, nebo jsem z nich vyráběla rybičky pro štěstí. Každá byla jiná, u některých jsem drátem provlékala také korálky. Pak jsem začala dělat šperky, kupovala jsem si drobné vltavíny, azurity a další přířezy kamenů. Asi před šesti lety jsem se dostala do skupiny umělců, která existuje už více než 30 let a jmenuje se Sdružení dosud žijících mladých výtvarníků. Pravidelně dělají předvánoční výstavu na Maltézském náměstí v Praze, které jsem se zúčastnila. Od té doby se drátování šperků věnuji intenzivněji. Začala jsem také něco málo prodávat.
Kde se vlastně dají vaše šperky koupit?
Žádný e-shop nemám a ani o něm neuvažuji. Pokud má někdo o mou práci zájem, může přijet ke mně domů a vybrat si. Dělám to hlavně pro svoje potěšení a pro zábavu, i když jsem pochopitelně ráda, když si můj šperk někdo koupí. Co neprodám, to rozdám přátelům.
V létě jste začala pracovat novou metodou. Prozradíte, v čem spočívá?
Napadlo mě dělat duté šperky. Jsou většinou pletené tím nejzákladnějším stehem, třeba sloupkovým nebo síťovým. Dráty, s nimiž pracuji, mají tloušťku 0,3 milimetru. My dráteníci jim říkáme nula trojky. Je to velmi jemný měkký drátek, takže aby vznikl dutý tvar, musím mít nějaký podklad, něco oplétám. Jak přesně postupuji, bych ale nerada prozrazovala. Tvary šperků vymýšlím sama, podle fantazie. Protože se vyrábějí dráty nejrůznějších barev, různě je kombinuji.
Jak dlouho vám výroba jednoho šperku trvá a jak často tvoříte?
Během léta jsem jich udělala asi dvacet, v průměru mi jeden výrobek zabere celý den. Většinou pracuji na chalupě v Kostelci nad Černými lesy. Tvořím podle chuti a nálady.
Do hovoru vstupuje manžel paní Laděny, fotograf Jaroslav Hejzlar: „Manželka tvoří, dokud jsem ochoten vařit a uklízet na zahradě. Když se vzbouřím, tak končí,“ směje se.
Často s manželem tvar a barvu výrobků konzultuju, ptám se i jeho, jestli je to esteticky pěkné. Pak si píšu přesný postup, jak šperk vzniká, abych věděla, kolik jsem v něm udělala oček a kolik řad. Žádné dva šperky nejsou stejné. Můžu chtít udělat stejný šperk, ale stačí očka o trochu víc utáhnout a hned je šperk o kousek kratší. Proto je každý výrobek originál.
Co ještě kromě drátků k práci potřebujete?
Potřebuji kleštičky menší velikosti, mám čtyři typy. Jedny jsou štípací kónické, další ploché nebo kulaté. Používají se na přestříhávání drátů, rovnání, točení spirál a tak podobně. Rozhodně musejí být velmi kvalitní, protože časem se levnější kleštičky úplně vyviklají, takzvaně rozejdou. Hodně používám i jehlu na koberce, je to tlustší jehla, kterou se už na hotovém výrobku rovnají jednotlivá očka, aby byla přibližně stejně velká. A užiju i pilníček. Výhodou drátování šperků je také to, že nepotřebujete moc prostoru kolem sebe. Pracovat můžete kdekoli.
Co byste doporučila ženám, které by si chtěly drátování vyzkoušet?
Určitě by měly navštívit nějaký kurz, nejlepší by byl asi kurz na odrátování vajíčka. Tam se naučíte základní dovednosti s drátem. Sama jsem podobnou lekci vedla v mateřské školce, kde učím. Maminky si asi po třech hodinách odnesly domů hotové vajíčko a naučily se, jak postupovat. Když pochopíte, jak se má drát zaplétat, už to není složité. Výhodu mají zručné ženy, které třeba rády šijí nebo pletou, ale jinak se to může naučit úplně každý.
V kurzu jste se učili drátování větších předmětů, třeba misek. Tomu se nevěnujete?
Drátování misek je mnohem náročnější. Řekla bych, že to je spíše práce pro muže. Potřebujete k tomu silnější, 1,4 mm nebo 1,6 mm silný drát, který se hůř zpracovává. Při práci musíte mít kožené rukavice, a i tak velmi trpí ruce. Když už drát ohnete, musíte jej ještě rozklepat kladívkem na kovadlince. Do budoucna proto určitě zůstanu u drobnějších věcí, hlavně u šperků.
