Vypěstujte si provensálské koření
Vytrvalé bylinky
Tymián obecný (Thymus vulgaris)
Nízkým voňavým polštářkům tymiánu se daří na výsluní, hodí se i na skalky a zídky. Časem ale keříky slábnou a odspodu vyholují, podobně jako třeba levandule. Často se však na místě samovolně vysemení a tymián se dobře množí také z řízků. Chuť této bylinky se výborně hodí zvláště k rybám a skopovému, její silný antiseptický účinek se odedávna využívá rovněž v kosmetice a farmacii. Z tymiánu se připravuje i účinný odvar pro odkašlávání a zažívací potíže. Rostlina se uplatní i ve štěrkových záhonech a na extenzivních střešních zahradách.
Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
Je to jedna z mála středomořských bylin, které v našich podmínkách není možné pěstovat celoročně venku. V teplých oblastech Moravy dobře přikrytý mírnou zimou přežije, jinde je však nutné ho přenést dovnitř. Jde o stálezelený keř, který na zimu neopadává. Jeho listy se používají nejen jako koření k masitým jídlům, ale jsou i lékem na depresi a migrénu, léčí i oděrky a ekzémy. Rostlinu je možné množit hřížením, řízkováním i jarním výsevem semen.
Dobromysl obecná (Origanum vulgare)
Bez tradičního oregana si italskou pizzu nelze ani představit. Dobromysl je odolná zahradní trvalka, která vytváří bohaté polštáře a na růžové květy na vysokých dřevnatících lodyhách láká hmyz ze širokého okolí. Na stanoviště není nijak náročná, na suchých slunných místech má ale nať intenzivnější chuť. Roste i ve volné přírodě, najdete ji nejčastěji v krasových oblastech na sušších slunných loukách. Rostlina se pěstuje a využívá také jako léčivka, pomáhá proti kašli a při zažívacích potížích. Na zahradě se může pěstovat třeba na okrajích trvalkových záhonů společně s třapatkovkami, které rovněž přitahují hmyz.
Pelyněk kozalec, estragon (Artemisia dracunculus)
Pelyňky dodávají jídlům hořkou chuť, která u nás není běžná. V jižních státech ale v souvislosti s horkým počasím pomáhají se stravitelností jídel, povzbuzují chuť k jídlu a některé druhy (pelyněk černobýl) se využívají i k dezinfekci prostor. Estragon je vytrvalý keř s hladkými listy, na místě s dobrými podmínkami k pěstování se šíří podzemními výhonky a může být i invazivní, podobně jako třeba máta. Nejlépe roste ve vlhké propracované půdě, množí se z kořenových oddělků nebo na jaře z řízků.
Jednoletké bylinky
Bazalka pravá (Ocimum basilicum)
Stálice italské kuchyně – bazalka – patří k teplomilným jednoletkám. Vysévá se na jaře pod sklo a ven se vysazuje v polovině května. Na trhu jsou desítky odrůd, které se liší nejen barvou listů, ale i obsahem siličných látek. Třebaže se pěstuje jako bylinka do kuchyně, bazalkový olej se používá také v parfumerii, jako lék proti závratím či přírodní insekticid k odhánění hmyzu. Keříky se zaštipují, aby rostliny nevykvetly a zůstaly pěkně košaté. Další možností, jak si zajistit dostatek mladých listů, je průběžný výsev až do poloviny prázdnin.
Majoránka zahradní (Origanum hortensis)
V české kuchyni se používá daleko častěji sušená majoránka, ale není důvod nevyzkoušet i čerstvou nať. Zahradní majoránka se stejně jako bazalka pěstuje v teplé a úrodné zahradní půdě. Vysévá se na jaře pod sklo. Mladé droboučké rostlinky se potom přesazují do květináčků a ven se vysazují až v polovině května. Nať určená k sušení se stříhá těsně před rozkvětem, poté je dobré majoránku okopat a pořádně zalít. Polodřevnaté keříky naši zimu nevydrží, je ale možné je přesadit do květináčů a dopěstovat je na okně.
Saturejka zahradní (Satureja hortensis)
Může být buď jako jednoletá, nebo vytrvalá bylinka. Jako trvalka se pěstuje odolná saturejka horská (S. montana), která připomíná tymián. Svou silnou chutí nahrazuje saturejka zahradní v pokrmech sůl či pepř, je tedy výbornou volbou pro kořenění dietních pokrmů. Nejčastěji se přidává do masitých jídel, dobře ale chutná i s luštěninami a usnadňuje jejich stravitelnost. Proto se přidává také do žaludečních likérů. Saturejka potřebuje výsluní a roste i na skalnatých chudých místech. Úzké lístky se sklízejí těsně před květem, kdy obsahují nejvíce aromatických látek.
