Vánoce v květináči
Vánoční hvězda
Ozdobou vánoční hvězdy neboli pryšce nádherného (Euphorbia pulcherrima), tropického polokeře původem z Mexika, nejsou nenápadné květy, ale barevné listeny. Pěstování této rostliny, tedy hlavně zalévání, hnojení a ani množení, není nijak obtížné. Pokud si ale přejete, aby vám každé Vánoce zčervenala, musíte rostlině poskytnout stejné světelné podmínky, jako jsou v tropickém pásmu. Potřebuje totiž krátký den – jestliže tedy chcete v domácích podmínkách získat červené listeny, je třeba rostlinu zhruba v pět hodin odpoledne zakrýt krabicí nebo kornoutem ze silného papíru a odklopit ji až kolem osmé hodiny ráno. A to vše opakovat minimálně čtyři týdny. Mnozí takovou trpělivost nemají – v profesionálních zahradnictvích k tomu využívají speciální zatemňovací systém – a tak je hvězda považována spíš jen za vánoční dekoraci a jednoletku. Ovšem často se stává, že květina nevydrží ani do Vánoc a opadá. Může za to zpravidla chyba při převozu z obchodu domů. Nejen mráz, ale i teploty těsně nad nulou ji totiž nenávratně poškodí. Proto ji vždy pečlivě zabalte, papír musí být tak velký, aby šel nahoře dobře sepnout a chránil tak rostlinu i shora. I s takto zabalenou rostlinou pak jděte rychle do tepla, nenechávejte ji ani ve studeném autě. Doma hvězdě dopřejte půldenní aklimatizaci, nedávejte ji hned do teplého obýváku. Při zalévání dbejte na to, že nemá ráda ani sucho, ani vlhko. Při dlouhodobém přemokření rychle ztrácí listy, které do Vánoc nedorostou, znovu je rostlina nasadí až po jarním seříznutí. Zvlášť velké rozvětvené exempláře ocení tekuté hnojivo pro kvetoucí rostliny.
Vánoční kaktus
Pěstování vánočního kaktusu (Schlumbergera x buckley) přináší radost, protože patří mezi rostliny, které kvetou prakticky každou sezonu. Řadí se mezi takzvané listové kaktusy a na rozdíl od pichlavých druhů pocházejících ze suchých oblastí je tento je doma v tropických oblastech Brazílie. Liší se od nich i článkovitým přirůstáním výhonů. Po odkvětu, tedy nejčastěji na jaře, se doporučuje nechat květinu v suchu a zálivku výrazně omezit. Pozor dávejte i na odtok vody a dostatečnou drenáž, abyste zabránili uhnívání rostliny od kořenů.
Azalky
Neřadí se mezi květiny, ale dřeviny, proto jsou poměrně odolné a při správné péči vydrží i řadu let. Nejodolnější jsou kultivary s drobnějšími květy, náročnější na péči pak ty velkokvěté nebo odrůdy s květy dvoubarevnými, které navíc hůře a pomaleji rostou. Azalky jsou kyselomilné rostliny, nikdy je proto nezalévejte tvrdou vodou, naopak dešťovka je přímo ideální. Vodu z vodovodu nechte buď převařit, nebo alespoň přes noc odstát. Mladé výhonky, které se objeví asi měsíc po odkvětu, velmi lákají mšice. Azalky proto pravidelně prohlížejte a v případě napadení včas zasáhněte. Po nasazení poupat svědčí rostlinám letnění pod stromy a občasné vyschnutí kořenového balu.
Bramboříky
Také bramboříky patří k velmi oblíbeným květinám, ačkoli jsou poměrně náročné na péči, a to hlavně v teplých bytech. Jde o rostliny chladnomilné, proto se pěstují v takzvaném chladném skleníku. Trvá poměrně dlouho, než hlíza naraší a vytvoří listy a poupata s dostatečně dlouhými stopkami. Jsou náchylné na napadení plísněmi, a to hlavně po přenesení do teplého prostředí. Nejenže se tím rostlina částečně oslabí, ale doma také neprovádíte, na rozdíl od profesionálních zahradnictví, preventivní postřiky fungicidy. Riziko napadení plísní šedou zvyšuje i jejich ponechání v celofánovém obalu, v němž se prodávají. Proto ho hned po přinesení z obchodu z květiny sundejte. Doma dejte bramboříky do chladné místnosti, například do ložnice, na chodbu nebo mezi dvojitá okna, v době kvetení by neměla teplota kolem nich překročit šestnáct stupňů. Vydrží tak mnohem déle. Nikdy je nezalévejte do srdéčka hlízy, ale vedle ní.
