Míla Zatloukalová: Uživit se pletením ze slámy není lehké, ale pořád mě to baví

Nejprve spolu se svými blízkými poseče slámu na poli, pak ji přebere a uskladní tak, aby z ní mohla po celý rok vytvářet nejrůznější slaměné výrobky – od vánočních ozdob přes chlebníky a prostírání až po dámské kabelky. Seznamte se s Mílou Zatloukalovou z Brodku u Konice na Prostějovsku, držitelkou ocenění „Nositel tradice lidového řemesla v pletení ze slámy a lýka“.

Ruční výroba ze slámy a lýka má na Moravě dlouholetou tradici. Vy jste rodinnou firmu založila před více než třiceti lety. Jak se to seběhlo?

Před rokem 1989 jsem stejně jako mnozí místní lidé pracovala ve státním statku, který se ale po revoluci rozpadl. Našla jsem si práci v Prostějově a zároveň jsem přemítala nad tím, jestli by mě tato živnost uživila. Mezi slaměnými výrobky jsem doslova vyrostla – maminka pracovala jako domácí dělnice pro ÚLUV. Byla sama na tři děti a musela se ohánět. Měli jsme doma stavy, vlastně celou výrobu. Vždycky jí přivezli materiál, řekli, co má vyrobit, a ona se do toho pustila.

A vy jste jí automaticky pomáhala…

Ano, ale tenkrát jsem to nesnášela. Říkala jsem si, že se tímhle řemeslem nikdy živit nebudu, že raději uteču z domu. Nakonec si mě získalo. Když jsem přemýšlela nad tím, že bych mohla začít podnikat v oboru, věděla jsem, že řemeslo ovládám, jako malá holka jsem toho od maminky spoustu nasála. Novinkou byl pro mě marketing, tedy to, jak výrobky prodat a zviditelnit se na trhu.

Neměla jste obavy, jestli uspějete?

K rozhodnutí, že si založím firmu, jsem došla postupně – nejprve jsem se nechala zaměstnat v nedalekém Prostějově a tvořila po večerech, ale děti byly často samy doma a já je chtěla mít pod dohledem a věnovat se jim. Tak jsem se rozhodla to zkusit.

Materiál, se kterým pracujete, si také sama pěstujete. Jak dlouhá je cesta od žitného klásku k hotovému slaměnému výrobku?

Dlouhá, ale poctivá. Zdědila jsem po předcích nějaké polnosti. Pronajímám je družstvu a díky tomu mám možnost bez problémů žito pěstovat. Začíná se sklízením, to se musí udělat ještě před tím, než na pole vyjede kombajn. Podílí se na tom celá rodina, včetně muže, který žito kosí. Traktorem náklad přivezeme k nám na dvorek, děti přivedou kamarády-brigádníky, a tak týden žito zpracováváme.

Co to obnáší?

Nejprve se musejí odsekat klásky a sláma se musí vyčistit od nečistot. Když je upravená a pěkně rovná, dáme ji na půdu, kde dosychá. Pak ji rozřežeme, odstřihnou se kolínka, roztřídí se a přichystá na pletení.

Foto: Se souhlasem Míly Zatloukalové

Kolik slámy potřebujete?

Kdysi jsem sklízela tři fůry, zpočátku byl totiž po těchto výrobcích hlad. Dnes už mi stačí jedna. Trh totiž zaplavily slámové ozdoby z Číny a to mě velmi poškodilo.

Jak se s levnou konkurencí vyrovnáváte?

S tím se vyrovnat nedá. Soupravu padesáti ozdob nabízejí za směšné peníze. Já mám třeba nějakou složitější ozdobičku za 25 korun. Lidi pak ode mě koupí jednu dvě, je to pro ně drahé.

Vy ale nevyrábíte jen vánoční ozdoby, ale i další výrobky…

Ozdobami jsme začínala, ale protože se přes rok neprodávají, hledala jsem sortiment, který bych mohla nabídnout i během roku. Tak začaly vznikat kabelky a sotůrky, tedy kulaté kabelky ke krojům, různá psaníčka, prostírání, misky nebo chlebníky. To byl hit v době covidu, kdy si lidé pekli chleba. Teď už je i o ně zájem vlažnější.

Vedle slámy využíváte k tvoření také rafiové lýko. Jak se s ním pracuje?

Hezky. Je pěkně tvárné, šiju z něj třeba ošatky. Ty ale dělám i ze slámy. Pracuji s tím, nač mám právě chuť a co je potřeba. Teď jsem sklízela levanduli nebo vratič. Květiny nasuším a pak je zkombinuji se slámou nebo lýkem. Nedávno jsem třeba vyráběla levandulový věnec.

Foto: Se souhlasem Míly Zatloukalové

Máte tedy volnost ve výběru materiálu, a i díky tomu je každý výrobek originál….

Přesně tak. Navíc jde o ruční práci. I když budu dělat deset stejných andělíčků, nikdy nebudou stejní. V Číně na stroji nastaví určité parametry a padají z toho stejné kusy. Takhle mně to nejde (směje se).

Jak při práci postupujete?

Vánoční ozdoby se pletou ručně. Potřebuji jen nůžky, nit a nějaké kopyto, na kterém se ozdoby, třeba zvonečky, dělají. Ošatky nebo chlebníky šiji na stroji, mám na ně dřevěné formy, které se oplétají buď slámou, nebo lýkem. Pak je půlkulatou jehlou přišívám k sobě. Na formách to ještě musím vyžehlit a vyztužit, aby to mělo hezký tvar. Také prostírání šiji na šicím stroji.

A na kabelky máte také formu?

Ano, tam je postup podobný. Navíc jsou tu ale uši, které musím vyrobit, ručně přišít a oplést, aby držely a aby měla kabelka nějakou životnost. Pak ještě kabelku ozdobím, dám tam nějaký druk nebo patentku a u menších kabelek našiju zip. Některé kabelky také šiju z ruky – teď jsem šila takové dívčí, jen na mobil nebo na klíče, přes rameno. Když se mi zdá, že by se něco mohlo líbit, pustím se do toho.

Vydrží kabelky ze slámy za každého počasí?

Ano, i když zmoknou, nic se s nimi nestane. Z prostírání také vše omyjete. Stačí na to kartáček na ruce a vlažná voda. Když se ušpiní, není problém to vyčistit.

Foto: Se souhlasem Míly Zatloukalové

Máte přehled, kolik výrobků třeba za týden uděláte?

Je to moje obživa, ale na kusy to nepočítám. Mám u sebe ve firmě zaměstnanou dceru, sama bych to nezvládla. Už mi trochu docházejí síly, vlastně dech – nezvládnu tolik práce jako před dvaceti lety. Pomáhá mi i můj muž. Každý den dělám něco jiného, i proto, že mě z toho bolí ruce i záda. Třeba slámové řetězy se tkají na stavu a pak se musejí rozřezat. Následně se máčejí v tužidle nebo škrobu, aby pěkně držely. Dneska ráno jsem jich řezala asi sto třicet, to zabere asi tři hodiny. Je to namáhavá práce rukama. Když jsem s tím byla hotová, dodělala jsem levandulový věnec a kabelku. Práci si vybírám podle toho, jak se cítím a nač mám zrovna chuť. Snažím se aspoň dva tři různé typy prací denně vystřídat. Dělat totéž po celý den ani není fyzicky možné.

Jak a kde své výrobky prodáváte?

Mám stánek v Brně na Zelném trhu a jezdím i po dalších trzích a řemeslných jarmarcích – třeba do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, Valašských Klobouk, do Veliké nad Veličkou. Přes internet neprodávám, neosvědčilo se mi to. Mám tam ale průřez výrobou. Když má někdo zájem, může si zavolat a domluvíme se osobně.

A učíte také to, co umíte?

Většinou kolem adventu mívají nejrůznější spolky nebo muzea zájem o kurzy nebo předvádění. Pokud mám čas, udělám to ráda. Lidé se na mě také mohou přijít podívat do mé dílny v Brodku. Někteří se už vracejí a vždycky si přikoupí něco nového, aby udělali sobě i mně radost. Ale jinak je prodej v dnešní době hodně složitý. Lidé nemají peníze.

Foto: Se souhlasem Míly Zatloukalové

Tvůrčí činností se živíte desítky let. Co vás na tom nejvíc baví?

Že za mnou něco zůstává. Dělám něco, co je vidět, co je hmotné, co se neztratí. A ještě mě za to lidi pochválí. I když to dělám léta, pořád mě to baví.