Užitečná šalvěj

Šalvěj lékařská je vytrvalý polokeřík, který na záhonu vydrží dlouhá léta. Často se také sama vysemeňuje do okolí. Rod šalvějí ovšem čítá i další zajímavé rostliny.

Šalvěj pomoučená

Oblíbená léčivka

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) pochází ze středomořské oblasti, kde se tradičně používá jako běžné koření i léčivá bylina. Pomáhá hlavně při léčení zažívacích problémů, ale je také osvědčeným prostředkem na bolesti v krku a hnisavou angínu, řeší i potíže při klimakteriu. Ovšem pozor – nesmí se používat při suchém dráždivém kašli, neboť vysušuje sliznice a potíže zhoršuje.

Nejvýznamnější léčivé složky této byliny jsou hořčiny, třísloviny, flavonoidy, estrogenní látky a také thujon, kvůli jehož vysokému obsahu by šalvěj neměli používat lidé trpící epilepsií a těhotné ženy. Šalvěj také snižuje tvorbu potu, slin a mateřského mléka, proto se používá i při odstavování dítěte. Odvar ze šalvěje se používá i jako dezinfekční a dezodorační prostředek při horečnatých stavech.

Šalvěj zářivá

Pro jižní kuchyni

Specifická hořká chuť listů šalvěje výborně doplňuje a okořeňuje různé druhy masa, především skopového, zvýrazní i maso rybí a králičí. Listy ale mohou být součástí také nejrůznějších nádivek, sekané, ochucují se jimi bylinkové a sýrové omelety. Čerstvé šalvějové lístky se často vkládají mezi slaninu, maso, cibuli a zeleninu při rožnění špízů.

Dekorativní letničky

Šalvěj zářivou vysazujte v kombinaci s dalšími rostlinami, abyste zmírnili její intenzivní barvu, nebo si vyberte některý jiný z odstínů, které šlechtitelé nabízejí. Například lososově vybarvenou nebo tmavou. Na trhu najdete i odrůdy s květy dvoubarevnými.

Šalvěj obecná

Mezi letničky se však řadí i další krásné šalvěje, například sytě modře kvetoucí šalvěj rozkladitá (S. patens), kterou můžete zkusit kombinovat třeba s aksamitníkem nebo nestařcem, tedy kompaktními typy letniček. Na rozdíl do šalvěje zářivé, která dorůstá do výšky dvacet pět až čtyřicet centimetrů, je šalvěj rozkladitá vyšší a její květní lichoklasy měří až sedmdesát centimetrů.

Z Nového Mexika, kde ale roste jako vytrvalý polokeř, pochází šalvěj pomoučená (S. farinacea). Od ostatních druhů se liší jemnými stříbrnými chloupky, které pokrývají poupata; jde o kališní lístky obalující květy.

Středomořské šalvěji pestré (S. viridis) se také říká šalvěj zelená. Zajímavé na ní nejsou květy, ale chocholaté listeny, tedy podpůrné lístky u květů, které mohou být podle odrůdy růžové, modré či bílé. Tato letnička se používá i jako materiál pro suché vazby, jelikož blanité listeny si uchovají svou podobu i po usušení.

Šalvěj pestrá

Šalvěje mezi trvalkami

Kromě šalvěje lékařské si jako trvalky můžete na zahradu vysadit i další druhy, mezi něž patří šalvěj luční (S. pratensis) a šalvěj hajní (S. nemorosa). Liší se od sebe vlastně jen barvou květů, základní botanický druh šalvěje luční má květenství spíš růžově fialové, šalvěj hajní kvete modře. Nároky na pěstování mají velmi podobné, hodí se na chudé vápenité půdy s malým obsahem živin situované na plném slunci. Mohou se vysazovat i na zelené střechy nebo krásně doplní i keře růží. Nejčastěji se množí výsevem nebo dělením trsů na jaře.

Jak na pěstování a sběr

Šalvěji vyhovuje slunné místo s neutrální až zásaditou půdou.
Semena se vysévají zjara do malých květináčků, na místo se vysazují na podzim nebo až další rok. Šalvěj se dá také dobře množit z letních vrcholových řízků.
Nať se sklízí těsně před květem, listy se otrhají a suší volně rozložené ve stínu.
Čerstvé listy pro využití v kuchyni se dají samozřejmě sklízet po celý rok bezprostředně před použitím. V zimě je ovšem jejich chuť méně výrazná.