Tvořivá setkávání ve Strakonicích

Život s těžkou nemocí se dá lépe zvládnout, když se máte s kým podělit o své starosti i radosti. Diabetici ve Strakonicích své radosti sdílejí – společně totiž tvoří.

Už čtvrtým rokem pořádá Svaz diabetiků spolu se Sdružením zdravotně postižených Strakonice pro své členky a seniorky Tvoření. Ženy se scházejí jednou do měsíce, aby si pod vedením lektorek vyzkoušely nejrůznější výtvarné techniky.

Když se chce…

S nápadem společně se scházet a tvořit přišla Marcela Štveráková ze strakonického Svazu diabetiků. Klubovna však pacientům s cukrovkou chyběla, a tak se spojili se Sdružením zdravotně postižených, které tímto prostorem disponuje. Jeho jednatelka Jana Kohelová byla nadšená: „Ruční práce mě bavily odmalička. Když byly moje děti malé, šila jsem jim jednoduché oblečení, zamlada jsem si šila i na sebe jednoduché modely. Byla jsem samoukem, dalo mi to hodně práce, ale měla jsem ze svých výtvorů radost,“ vypráví žena, která na dalších dvacet let ruční práce opustila. „Nebyl čas, měla jsem jiné povinnosti – děti, práci, stavěli jsme dům a pečovala jsem o zahradu,“ dodává. Nabídku, která přišla na podzim roku 2013, proto uvítala a nadšením. Společně s Marcelou Štverákovou pak oslovily ženy, které se zajímají o ruční práce, a pravidelné setkávání se mohlo rozjet.

Společně strávené chvíle i výsledky levandulového tvoření vykouzlily členkám klubu úsměv na tváři

Pokaždé tvoříme něco jiného

Dnes se v klubovně pravidelně měsíc co měsíc schází asi 15 až 20 žen. Pokaždé vytvářejí něco jiného. „Záleží na tom, kdo právě kroužek vede, jaká přijde lektorka. Věnovali jsme se třeba malování perníčků, hrnečků, originálních triček, vyráběli jsme velikonoční dekorace a nedávno jsme se naučily, jak vytvářet přáníčka z čajových sáčků,“ popisuje Marcela Štveráková, která se na každé setkání snaží vybrat atraktivní téma. „Nápadů je spousta. Pokud ale nemáme přesně dané téma, tvoříme například dárky nebo dekorace k různým příležitostem a svátkům,“ doplňuje. Marcelu baví vše, čím se v klubovně zabývají, a tak je pro ni těžké vybrat, co ji za ty čtyři roky tvoření nejvíc uchvátilo. Když na ni ale naléhám, zmíní se o technice retro obrázků. „Ze starých fotek se udělá krásný dárek a stačí k tomu jenom sololitová destička. Na Vánoce jsme dělaly sněhuláka z květináče a patchworkovou technikou jsme vyráběly vánoční ozdoby nebo svícny. Pomocí vody a laku na nehty jsme si také ozdobily hrníčky. Doma mám i vlastnoručně vyrobenou chňapku, pouzdra na velikonoční vajíčka a dekorace z nasušených květin,“ těší zakladatelku strakonického Tvoření, která je pyšná i na to, že lektorky jsou ochotné přijít zcela zdarma. „Občas přijde moje dcera nebo její šikovné kamarádky, lektorka aranžování květin v důchodu – všechny zavítají mezi nás, rády vše vysvětlí, pomůžou a prožijí s námi krásné dopoledne,“ dodává.

Inspirace na doma

Tvoření propadla díky pozvání Marcely Štverákové také Dana Medová. „Nadchla jsem se pro tuto činnost, protože se sejdeme, naučíme se nové věci a navíc si popovídáme ,o všemʽ. Inspiruje mě to k vytváření dárků pro potěšení členů rodiny a známých a také ke zkrášlení bytu,“ vypráví sympatická žena a připomíná, že své výtvory z pravidelných setkávání prezentují účastnice i na výstavkách pro veřejnost. Také Danu, stejně jako mnoho dalších žen, inspirují pravidelná setkávání k tomu, aby tvořily samy doma. „Z posledních domácích výtvorů se mi podle mého mínění nejvíce povedl polštářek s velikonoční tématikou pro vnučku,“ říká mi Dana Medová, která má k tvoření dlouholetý vztah. „Od dětství jsem se od maminky, která pletla, háčkovala a šila pro děti a později i pro vnoučata, učila a postupně zkoušela sama tvořit. Nejvíce pyšná jsem byla na svetřík, který jsem si upletla asi ve dvanácti letech, byl růžový z vlny Hanka a měl na předním díle dírkovaný vzor. Z ručních prací mám nejraději pletení a háčkování, ale teď je – díky návštěvám na Tvoření – rozsah mých výtvorů daleko širší,“ těší Danu.

Pořadník nápadů je dlouhý

Jana Kohelová oceňuje na pravidelném setkávání také to, že se povedlo dát dohromady dobrou partu. Přesto, že stále pracuje, na Tvoření si snaží vždy udělat čas. „Jednak si něco hezkého vyrobím a pak doma ve volné chvilce dělám další kousky pro své přátele. Také mě to motivuje a nabíjí k další práci, protože se odreaguji od běžných starostí,“ vysvětluje a přemýšlí nad otázkou, kterou techniku považuje za nejzajímavější. „Nemám jediného favorita, ale upřednostnila bych malování na trička a výrobky pomocí ubrouskové techniky s kombinací vintage stylu. Trička mám tři a velice ráda je nosím. Obrázky na sololitové destičce, pokrytými ubrouskovou technikou a starými fotografiemi ve vintage stylu, jsem udělala radost několika známým a přátelům. Každoročně v červnu čekáme na rozkvetlou levanduli, ze které vyrábíme krásné voňavé výrobky. Levandulové paličky mám schované ve skříni a po promnutí voní i po roce,“ líčí Jana Kohelová, která oceňuje i to, že ženy samy přinesou do klubovny to, co vytvořily doma. „Pokud výrobek není moc složitý, je možné jej za dopoledne vyrobit a je o něj zájem, o nápadu zauvažujeme a zařadíme ho do pořadníku nápadů. Tolik krásných věcí existuje, přitom nejsou složité, ani finančně náročné,“ zasní se žena, která má spolu s Marcelou Štverákovou zásadní podíl na tom, že tvoření na Strakonicku pod rukama žen s cukrovkou žije. „Cílem Tvoření je pomáhat si navzájem, sdílet nemoc, mluvit o ní a odpočinout si od každodenních starostí,“ podotýká závěrem Marcela Štveráková. Z nasazení a radosti, které Tvoření ve Strakonicích provází, lze také soudit, že pravidelná tvořivá setkávání prospívají i k psychické kondici všech zúčastněných.

Ženy se scházejí jednou do měsíce, aby si pod vedením lektorek vyzkoušely nejrůznější výtvarné techniky

 


Text: Andrea Skalická; foto: archiv Tvoření Strakonice

Další články

Dana Soukupová: K drátenictví potřebuji vnitřní klid

Dana Soukupová: K drátenictví potřebuji vnitřní klid

Před více než deseti lety se Dana Soukupová vyučila u mistra dráteníka. Dnes v její dílně v Ostromeči na Domažlicku vznikají nejen repliky starých výrobků, ale i autorská díla. Na zakázku tvoří snad nejraději a nepřestává ji těšit, že je o její práci zájem. Její výrobky si díky své jedinečnosti našly kupce nejen v mnoha evropských zemích, ale i v Americe, Číně, Japonsku nebo Rusku.

Celý článek

Vyšívačka Jarmila Kraváčková: Svou výšivku poznám na první pohled

Vyšívačka Jarmila Kraváčková: Svou výšivku poznám na první pohled

První výšivku vyrobila pro syna na hody. Vyšívání na výřez, tedy výšivce podle počítané niti, se začala věnovat až poté, co její děti dospěly. Jarmila Kraváčková je dnes jednou z mála žen, která tuto techniku na Uherskohradišťsku ovládá. Je držitelkou značky Tradiční výrobek Slovácka a v roce 2019 získala za krojové vyšívání Cenu Vladimíra Boučka, kterou uděluje město Uherské Hradiště.

Celý článek

Keramik Martin Volf z Kolovče: O naše kvasné hrnce je zájem

Keramik Martin Volf z Kolovče: O naše kvasné hrnce je zájem

Už v roce 1785 začal rod Volfů vyrábět v Kolovči na Domažlicku tradiční lidovou keramiku. Hrnčířskému řemeslu, které se tu po celou dobu předává z otce na syna, se Volfovi věnují už po sedm generací. A dodnes se tu pracuje naprostou stejnými technologickými postupy jako kdysi. I v této těžké době se Martin Volf snaží řemeslo udržet.

Celý článek

Přečtěte si