V žádném betlému nesmějí chybět jesličky s Ježíškem

Městečko plné betlémů

Staročeské Vánoce si asi nikdo neumí představit jinak, než s tradičním betlémem. Chcete se o jeho historii a současnosti dozvědět více? Pojďte s námi na návštěvu mezi betlemáře.

Městečko Třešť na Vysočině žije tradicí stavění betlémů. A nejsou to betlémy ledajaké! Tato unikátní díla totiž vyrážejí dech… Místní obyvatelé jsou neuvěřitelně ochotní. Václav Dvořák, člen výboru Spolku přátel betlémů každému i o půlnoci rád všechny ukáže a povypráví o jejich historii: „Málokdo tuší, co Třešť v oblasti betlemařiny znamená. Každý rok se u nás zhruba v padesáti rodinách staví betlém. Z tohoto počtu je jich asi dvacet přímo v rodinách přístupných, což je jev téměř neuvěřitelný. Dokonce jsou rodiny, kde staví betlémy dva. A představte si, že ti lidé jsou od 26. prosince do 2. února doma v pohotovosti jen proto, aby přivítali návštěvníky. A tato tradice je v Třešti stará už více než 230 let.“

Každý tu má možnost naučit se základům řezbařiny

Počátky betlemařiny

A jak vypadaly první zdejší betlémy? „Zpočátku byly papírové. Na výrobu figurek se používal tuhý papír. Tomuto požadavku nejlépe vyhovoval papír notový, proto je na figurkách dodnes vidět na rubové straně notový zápis. Lícová strana byla malována minerálními barvami rozmíchanými v lepidle zvaném arabská guma a pak byly figurky ještě čistou arabskou gumou přetřeny. Jen na vysvětlenou – je to pryskyřice, která se získává z mízy akácií rostoucích v Africe. Díky tomu si figurky dodnes zachovaly jasnost barev,“ vypráví se zaujetím Václav Dvořák.

S rozvojem nábytkářského průmyslu, kdy byl vyráběn řezbovaný nábytek, se začaly objevovat dřevěné figurky. Řezbáři v počátcích neuměli vyřezat obličeje, tak to řešili uhnětenou chlebovou střídkou, kterou nalepili na plošku a obličej z ní vytvarovali. Po nabarvení pak nikdo nic nepoznal. Postupem času, se získávanou praxí, a hlavně pak s rozšířením řezbářského nářadí tato praktika zanikla. Dodnes však takové figurky u nás existují. Jejich historická hodnota je ale příliš vysoká, proto na ně raději neupozorňujeme. Také se v Třešti vyskytuje i jeden betlém vyřezávaný ševcovským knejpem. Kvalita řezby je sice nesrovnatelná se současnou řezbou, ale je to také unikát. Když to zjistili historici, nebyli k udržení a chtěli jej stůj co stůj získat,“ směje se. „Ve stálé expozici máme betlémy i z kůže, keramiky, těsta nebo perníku. A největší náš betlém ze dřeva má skoro třicet metrů čtverečních! Zkrátka, máme tu betlémy malé i velké, ale všechny bez rozdílu jsou krásné,“ dodává Václav Dvořák.

Společný betlém z akce Dřevořezání vzniká od roku 2002

Jak se staví betlém

Každá stavba betlému začíná postavením takzvaného „plata“, což je základová deska a zavěšením „lončoftu“ – to je malované pozadí opticky prodlužující krajinu. K němu se pak vlastní krajina napojuje. A právě ta je pro třešťské betlémy charakteristická. Postavit krajinu vyžaduje pevnou konstrukci. K tomu se využívají přepravky, palety, různé velké nádoby nebo i necky. To vše se spojí latěmi a trámky, sešroubuje a stáhne dráty. Betlemář musí mít pevné body, na které lze v případě potřeby i stoupnout.

Občas se totiž stane, že vlivem sesychání mechu spadne nějaká figurka nebo se nakloní některá stavba a je třeba to opravit. Jednou se dokonce dostala do betlému kočka, poválela řadu figurek a udělala si v nejvzdálenějším koutku pelech. No, a nebýt pevných bodů, byla by oprava prakticky nemožná,“ vysvětluje Václav Dvořák. „Ale pevná konstrukce se připravuje také z jiného důvodu. Krajinu třešťských betlémů tvoří především skály a ty představují různě vykotlané pařezy, které jsou poměrně těžké. Betlemáři proto v lese nehledají pouze houby, ale také vhodné pařezy. Ale nejlepší pařezy jsou stejně ty, které ležely dlouho ve vodě a jsou z nich vyplaveny měkké části. K tomu se mimochodem váže i jedna úsměvná historka, kdy několik betlemářů trávilo dovolenou u přehrady, kde byla upuštěná voda, tudíž se objevilo i velké množství tohoto žádoucího materiálu. No a chlapi pak místo rekreace a k velké nelibosti svých manželek, celých čtrnáct dní ty pařezy z vody dolovali,“ znovu se rozesměje.

Krajina třešťských betlémů se vyznačuje tím, že má elevaci. Jde do kopce stejně jako prostředí, ve kterém jsou betlémy stavěny. Její hloubka je pak opticky prodlužována výše zmíněným lončaftem. Ten je malován podle fantazie malíře.

V žádném betlému nesmějí chybět jesličky s Ježíškem

Základem je město

Když je hotová konstrukce, připevní se pařezy. Mezery se vyplní mechem, postaví se stavby, neboli jak se říká město. Stavby jsou většinou podle fantazie betlemářů, ale objevují se i přesné modely skutečných staveb. Vše se doplní různými přírodninami, jako jsou sušené trávy a květiny nebo kořeny, které představují keře a stromy.

Ústředním motivem každého betlému je takzvané zbořeniště. Zde se odehrává vlastní biblický příběh narození Ježíška. Je zobrazováno nejčastěji jako zbořenina hradu či chrámu, ale také jako chlév nebo jeskyně. Je to vlastně alegorie. Jedná se totiž o zbořeniště Davidova chrámu neboli zboření Starého a nástup Nového zákona. Bývá postaveno ve středu a v popředí betlému, ale nemusí to být pravidlem. Nakonec se staví jednotlivé figurky. Ty se vyřezávají z lipového dřeva. Rozhodující je, aby všichni darovníci směřovali k jesličkám. Figurky představují řemeslníky a nejrůznější profese, jak kráčel čas a vývoj. Úplnou současnost můžeme dokonce spatřit i v podobě reportéra českého rozhlasu s mikrofonem,“ dává k lepšímu Václav Dvořák. Na Štědrý den se pokládá do jesliček Jezulátko. A protože stavba betlému je dost náročná práce, začíná se stavět již 8. prosince.“

Autory velkého barevného betlému, který můžete vidět ve stálé expozici, jsou Jan Brožek a později jeho syn Karel Brožek

Ještě pár zajímavostí

Na Hromnice, 2. února, se betlémy uzavírají. Potom je betlémáři začnou rozebírat a uklízet. Po zbývající část roku vyřezávají, shánějí nové materiály a budují nové stavby. „A víte, že u nás můžete vlastně zažít vánoce i v létě?“ ptá se Václav Dvořák a hned také vysvětluje: „Každý rok v červenci se k nám do Třešti sjíždějí na akci s názvem Dřevořezání řezbáři z celé republiky i ze zahraničí a na náměstí přímo před zraky diváků předvádějí své řezbářské umění. Návštěvníci Třešti si zde mohou vyzkoušet pod odborným dohledem své řezbářské schopnosti a pořídit si i základní řezbářské vybavení. A věřte, že z řady těch, kteří to v Třešti poprvé zkusili, jsou dnes aktivní řezbáři! I v létě je zde také možné navštívit stálou expozici betlémů, která je přístupná celoročně.“

 


Text a foto: Lucie Dvořáková

Další články

Dejte dřevu starobylou patinu

Dejte dřevu starobylou patinu

Dřevo můžeme pomocí různých technik upravit tak, aby získalo zdánlivě zašlou a věkovitou patinu. Lépe pak souzní s interiérem starého domu a dotváří nostalgickou atmosféru.

Celý článek

Cínař a betlémář Petr Rýgr: Cínové figurky mi přinesly volnost

Cínař a betlémář Petr Rýgr: Cínové figurky mi přinesly volnost

K odlévání cínových figurek se dostal Petr Rýgr ještě za minulého režimu. Důvod byl jednoduchý: toužil po volnosti a svobodném povolání. Když v roce 1988 vyšlo vládní nařízení, které umožňovalo soukromě provozovat některé služby, pustil se do vytváření upomínkových předmětů. Dnes se výrobou cínových figurek živí. Zaměřuje se především na betlémy.

Celý článek

Míla Zatloukalová: Uživit se pletením ze slámy není lehké, ale pořád mě to baví

Míla Zatloukalová: Uživit se pletením ze slámy není lehké, ale pořád mě to baví

Nejprve spolu se svými blízkými poseče slámu na poli, pak ji přebere a uskladní tak, aby z ní mohla po celý rok vytvářet nejrůznější slaměné výrobky – od vánočních ozdob přes chlebníky a prostírání až po dámské kabelky. Seznamte se s Mílou Zatloukalovou z Brodku u Konice na Prostějovsku, držitelkou ocenění „Nositel tradice lidového řemesla v pletení ze slámy a lýka“.

Celý článek