Stálezelené dřeviny pro barevnější zimu

Přinášejí oživení zejména v době, kdy už klasické listnáče opadaly a přichází na řadu šedobílá zima. Zelená barva listů nebo pestrá plodenství některých dřevin zdobí zahradu i v zimě.

Potrava pro oko i pro ptactvo

Stálezelené rostliny pěstované na našich zahradách mají často cizokrajný původ – pocházejí z Asie a Ameriky. Nepřekvapí proto, že bývají mnohdy jedovaté a z tohoto důvodu nelze některé využít jako zimní zdroj potravy pro ptactvo. Snažte se proto svoji zahradu sestavit tak, aby byla pohledově pěkná pro hosty i užitečná pro její trvalé obyvatelé a do blízkosti krásné ale nehostinné cesmíny vysaďte například skalník, hloh nebo šípkovou růži apod.

 

Skalník (Cotoneaster sp.)

Skalníky jsou vesměs odolné keře s drobnými listy z čeledi růžovitých. Řada z nich patří ke stálezeleným dřevinám. Jde například o skalník Dammerův (C. dammeri), který se vyznačuje pomalým růstem a výborně se proto hodí do skalek, koryt i na menší zídky. Jeho větvičky ležící na zemi snadno zakořeňují. Skalník Watererův (C. x watereri) je vysoký keř s obloukovitě převislými větvemi, který dorůstá až do tří metrů a může se stát opravdovou dominantou zahrady. Krásné červené plody na něm vydrží poměrně krátce, protože chutnají ptákům. Keři se bude dařit na slunném místě v teplejších polohách.

 

Mahonie (Mahonia sp.)

Má ostnité lesklé listy. V našich zahradách se můžete setkat s mahonií cesmínolistou nebo mahonií Bealeovou. Častější mahonie cesmínolistá pochází ze Severní Ameriky a na jaře kvete zářivě žlutými květy, které se později přemění na modré ojíněné bobule. Keř je kompaktní a hustý a dorůstá maximálně metrové výšky. Je možné z něj tvarovat nízké živé ploty, listy využijete i pro květinové vazby. Nejlépe roste na slunečném místě, ale nevadí mu ani polostín. Mahonie Bealova má původ v Číně a odlišuje se od předchozí až 40 cm dlouhými listy. Její květy jsou sestaveny v dlouhých převisajících hroznech a uvítá spíše stinná místa.

 

Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium)

Tato ikona anglických Vánoc zaujme především kombinací typicky tvarovaných lesklých listů a zářivě červených plodů. V našich podmínkách má tento druh problémy s mrazuvzdorností, proto cesmínu vždy vysazujte na chráněné místo do závětří. I další druhy cesmín vyžadují zimní ochranu. Cesmína vroubkovaná (I. crenata) tvoří široké husté keře a má drobné listy, cesmína Meserveová (I. x meserveae) zase tvarem listů více než klasickou cesmínu připomíná hloh a její keře jsou vzpřímené a husté. Plody všech cesmín jsou jedovaté.

 

Mamota širokolistá (Kalmia latifolia)

Z Ameriky pocházející mamota ještě čeká na svoje docenění. Jedná se o rozložitý a vzpřímený keř s hladkými kožovitými listy. Velkou ozdobou této dřeviny jsou miskovité růžové květy, které měří v průměru kolem dvou centimetrů a jsou sestaveny do četných okolíků. Mamota potřebuje polostín a vlhkou humózní půdu s kyselou půdní reakcí. Výborně se jí proto daří ve vřesovištích, kde bude dobrým sousedem azalkám a rododendronům. Pozor, celá rostlina je jedovatá.

 

Dřišťál Juliin (Berberis julianae)

Také mezi četnými druhy dřišťálů najdete některé stálezelené druhy. Jde například o dřišťál Juliin, který pochází ze střední Číny. Tento hustý keř vytváří mnoho kořenových výmladků a mladé žlutavé větvičky má opatřeny trojčetnými trny. Jeho lístky bývají na rozdíl od jiných dřišťálů poměrně velké, mohou měřit až 10 cm na délku a 2,5 cm na šířku, na okrajích ostnitě zubaté. Plody jsou krásné modře ojíněné bobule. Ke stálezeleným druhům patří i dřišťál Gagnepainův (B. gagnepainii) se světlými úzkými listy a dlouhými převisajícími mladými výhonky. Dřišťály potřebují kvalitní humózní půdu v polostínu.

 

Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus)

Bobkovišeň se na první pohled zalíbí každému. Jedná se o poměrně vysoký keř hustě obrostlý krásně lesklými velkými listy. Bílé květy má seskupené do hroznů, podobně jako u střemchy, a pěkně voní. Keř rozkvétá zjara, ale často kvete ještě jednou v září. Plody jsou červenočerné peckovice, jejichž pecky jsou jedovaté. Bobkovišeň vysazujte do polostínu, snese ale i stinné polohy. Na úpalu se jí nedaří a mívá popálené listy. Poškození listů sluncem jí hrozí také v zimě. Vzhledem k velké ploše listů potřebuje za bezmrazých zimních dnů dostatečnou zálivku.

 

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)

Široce rozložitý, rozsochatý keř vysoký kolem dvou metrů. Vytváří pevné trnité větve s drobnějšími lesklými listy. Největší ozdobou hlohyně jsou ale oranžově červené plody – malvičky, které v některých letech větve doslova obalují. Na keřích vydrží docela dlouho a často je zdobí i v zimě. Hlohyně je poměrně nenáročná, roste i na sušších a na živiny chudých místech, nejlépe ale prospívá v humózní a přiměřeně vlhké půdě v polostínu. Často se z ní vysazují nízké živé ploty.

 

Skimie japonská (Skimmia japonica)

Skimie pochází z Japonska, patří do čeledi routovitých a tvoří nízké široké keře. Lesklé listy má celokrajné a oválné. Je to dvoudomá rostlina. Kvete bílými květy, které se objevují na keřících už v dubnu či květnu a vyrůstají na koncových latách, podobně jako u šeříku. Roste na stinných místech v kyselých propustných půdách a je citlivá na zimní slunce, které listy snadno popálí. Keř má univerzální použití – lze ho pěstovat jako solitéru i jako doprovod azalek a rododendronů.

 

Libavka poléhavá (Gaultheria procumbens)

Tento nízký poléhavý keř pochází z amerického kontinentu a v zahradě si ho často všimnete až na podzim. Ozdobou libavky jsou korálkovité zářivě červené ale i růžové plody vyrůstající na koncích větviček. Na keři zůstávají dlouho, proto patří mezi rostliny, kterých bychom si měli rozhodně v zahradním centru všimnout. Libavka potřebuje lehkou půdu s kyselejší reakcí a roste i na stinných místech. Rychle vytvoří hustý porost, na ploše se rozrůstá podzemními výběžky. Z Jižní Ameriky pochází příbuzná libavka zašpičatělá (G. mucronata), která tvoří trochu vyšší keře s drobnými ostnitými lístky a více plody.

 

Hebe (Hebe sp.)

Stálezelené keříky hebe pocházející z Nového Zélandu mohou mít podle druhu a odrůdy proměnlivou podobu. Vždy se ale jedná o drobnější dřeviny s polštářovitým nebo i plazivým typem růstu. Často hezky kvetou a květy bývají nejčastěji červené, modré nebo fialové. Rostliny potřebují teplé stanoviště a lehčí propustnou půdu. Často se pěstují v nádobách, které lze na zimu přenést do domu. Naši zimu přežijí s lehkým krytem z listí či chvojí. Hodí na okraje záhonů, do skalek nebo vřesovišť. Rostou dost pomalu, proto je vysazujte tak, aby je dravější sousedé nepřerostli.

 


Text: red; foto: Shutterstock

Další články

Řezbářství vyžaduje zručnost a odhodlání

Řezbářství vyžaduje zručnost a odhodlání

Život vždycky nemusí být tak zrychlený, jak se nám na první pohled zdá. Platí to třeba pro kurzy řezbářství Magmé. Když vejdete do dílny, ocitnete se v tak trochu jiném světě. Voní to tu dřevem a panuje tu příjemná atmosféra.

Celý článek

Koupelna ve venkovském stylu

Koupelna ve venkovském stylu

Ve venkovských chalupách obvykle koupelna s teplou vodou nebývala a k jejímu vybudování na chalupě přímo vybízejí nevyužívané hospodářské prostory. Přestavba chlívku či komory na koupelnu však má své zádrhele.

Celý článek

Přečtěte si

Bonusy teplého kabátu

Bonusy teplého kabátu

www.peknebydleni.cz

Nejjednodušší způsob, jak snížit náklady na vytápění, představuje důkladné zateplení domu. Úspora topných nákladů díky zateplení dosahuje u nás v průměru 50 %.

Život jako v oáze

Život jako v oáze

www.chatar-chalupar.cz

Katka Špačková a její muž Marek si splnili svůj velký sen. Šestým rokem budují v Orlických horách permakulturní zahradu. Co potřebují, to si vypěstují a sklidí, klidně i v největších mrazech.

Rdesno ptačí na nemoci stačí

Rdesno ptačí na nemoci stačí

www.floranazahrade.cz

Horohaše, chrusťák, koření stržné, krvavá rostlina, oupor, stozrno, štikavec, štukavka, vrabčí jazyk nebo zťukavka – už množství lidových názvů, kterých existuje více než dvacítka, dokládá, že rdesno ptačí je v lidovém léčitelství hodně a dlouho používanou bylinkou.