Skoro zapomenutý morušovník

V zahradách se v posledních letech objevují nejen různé exotické rarity, ale také velmi staré polozapomenuté druhy ovocných stromů. Takovou žijící „vykopávkou“ je třeba morušovník.

Z mnoha různých botanických druhů tohoto stromu mají pro majitele zahrad praktický význam jen tři. Jedná se o morušovník černý (Morus nigra), pocházející z Orientu, morušovník bílý (M. alba), který pochází z Číny a Koreje, a morušovník trnavský (M. trnaviensis). Ten pochází ze slovenské obce Častá u Trnavy poblíž Malých Karpat a za samostatný druh je považován od roku 1948. I když není jeho původ zcela jasný, jako ovocný strom se pěstuje nejčastěji.

 

Do sadů i zahrad

Morušovníky jsou keře nebo stromy, které dorůstají do výšky 10 až 15 m, proto se vysazují do větších zahrad a na otevřená prostranství. Jsou využívány také jako okrasné dřeviny v sadovnické praxi. Setkáváme se také s tvary převislých korun. Volně rostoucí morušovníky nejsou poškozovány ohryzem zvěře a dobře snášejí exhaláty v ovzduší, netrpí vážnějšími chorobami a nenapadají je škůdci, proto jsou v okrasném zahradnictví poměrně často využívány.

Strom vytváří kulovitou až rozložitou korunu. Letorosty jsou šedozelené až žlutohnědé, starší větvičky jsou šedé. Na přelomu května a června rozkvétají na téže rostlině drobné samčí a samičí zelené květy, které mají podobu krátkých jehněd. Samčí jehnědy bývají velké, samičí jsou drobnější. Tyto jehnědy jsou samosprašné a opylují se větrem. Plodenství svým tvarem připomíná plody ostružin. Morušovník na jaře pozdě raší, a proto nejsou jeho květy ohroženy pozdními jarními mrazíky.

Kde se mu daří

Morušovník vysazený jako ovocný strom je poměrně náročný na teplo a dostatek slunce. Nejlépe se mu daří ve vinorodých oblastech v hlubokých písčitohlinitých nebo hlinitopísčitých půdách, dobře zásobených živinami a vláhou. Je však možno ho pěstovat na chráněných stanovištích v zahradách jako okrasný strom, a to i v nadmořské výšce až 400 m.

Díky bohatým kořenům, které sahají do velké hloubky, se morušovník spokojí i s chudší půdou. Ačkoliv je to teplomilná dřevina, docela dobře snáší naše zimy, jen zřídka namrzá, a když namrzne, rychle regeneruje. Dobře snáší řez i zmlazování.

Jak ho pěstovat

Stromky a keře vysazujeme na podzim nebo na jaře. Na výsadbu je třeba použít jen dobře zakořeněné výpěstky. Péče bezprostředně po výsadbě rozhoduje o tom, zda se stromek ujme. Neobejdeme se bez zálivky až do doby, než stromek dostatečně zakoření. V prvních letech po výsadbě stačí pouze výchovný řez. V pozdějším období provádíme prosvětlení koruny, případně omlazení.

Keřové tvary morušovníku můžeme rozmnožovat hřížením i dřevitými řízky. Nejčastěji se však množí očkováním na takzvané spící očko jako u jiných dřevin, lze jej také množit roubováním. Jako podnož slouží semenáč morušovníku bílého. Ve větších ovocných školkách jsou k dostání kvalitní velkoplodé a osvědčené semenáče morušovníků, výběr je poměrně dobrý, množení proto můžeme nechat na profesionálech.

Aromatické plody

Plody morušovníku dozrávají postupně od poloviny června do srpna. Dozrávání trnavského morušovníku začíná většinou začátkem července a trvá asi dva měsíce. Plody morušovníku bílého mají bílou až narůžovělou barvu, chuti jsou mdle nasládlé a velikosti až 2,5 cm.

U černého morušovníku jsou plody fialově červené až černé barvy, příjemně sladkokyselé chuti a jsou velké 2,5 až 3 cm. Morušovník trnavský má větší, pevnější, šťavnaté plody o velkosti 3 až 4 cm, tmavě červenofialové barvy. Dužnina je sladkokyselá, aromatická, s tmavě červenou šťávou. Strom nastupuje do plodnosti za 3–4 roky po vysazení. V plné plodnosti můžeme z jednoho stromu sklidit až 95 kg plodů. Z plodů morušovníků se snadno uvolňuje šťáva, proto je třeba plody sbírat do nepropustných nádob. Vzhledem k tomu, že plody morušovníků v přezrálém stavu snadno opadávají ze stromů, je vhodné pod stromy rozprostřít plachtu a popadané plody pak snadno posbírat. Vhodné je také zasít pod morušovníky trávu, která bude tlumit náraz padajícího ovoce a zabrání se tak zbytečnému znečištění a poškození plodů. Plody obsahují velice účinné barvivo, které se obtížně čistí, proto není vhodné morušovníky sázet v blízkosti domů nebo dlážděných ploch, které by padající plody mohly trvale znečistit.

Čerstvé plody morušovníku jsou vynikající ovoce. Dají se také zpracovat na různé kompoty, šťávy, džemy, vína a potravinářské barvy, lze je také sušit. Z plodů bílého morušovníku je možné vyrobit mošt.


Čím nám moruše prospějí

Plody obsahují až 20 mg vitaminu C ve 100 g dužniny, dále skupinu vitaminů B, vitamin E, asi 18 % cukrů, organické kyseliny a mnoho minerálních látek, tříslovin a pektinů. Léčivých vlastností morušovníku se využívá v lidovém léčitelství pro snadnější odkašlávání, při bolestech v krku, pro pročištění organismu. Z plodů se kdysi vyrábělo také barvivo pro
barvení látek.


Čím se liší

Mezi listy jednotlivých druhů morušovníku jsou značné rozdíly. Listy morušovníku bílého jsou na povrchu hladké, lesklé, sytě zelené, na rubu pouze světle zelené. Morušovník černý má listy na líci matné a chloupkaté, jsou tužší než listy morušovníku bílého. Morušovník trnavský má listy velké, tuhé a téměř kožovité.

 


Zajímavosti

Morušovník má květy jednopohlavní, na stromě tedy najdete květy samčí i samičí. Takto uspořádané květy mají také třeba líska nebo ořešák.
Morušovník není po řezu nebo poškození nutné ošetřovat balzámem. Jeho míza obsahuje latexové látky a rány se velmi dobře hojí samy.
V Albánii se z plodů moruší pálí výborná rakije.

 


Text: red; foto: Shutterstock a archiv

Další články

Venkovní osvětlení jako umělecké dílo

Venkovní osvětlení jako umělecké dílo

Noc se stává plátnem, na kterém venkovní osvětlení maluje svoje příběhy. Přechod funkcí od jednoduchého osvětlení k plnohodnotnému uměleckému vyjádření je hmatatelný. Temnota noční krajiny nabízí nekonečné možnosti pro tvořivé designéry osvětlení, kteří chtějí obohatit veřejné prostory a vytvořit vizuálně úchvatné scény. Celý článek