Sklář Karel Sobotka: Foukám skoro jako stroj

Skleněné figurky železnobrodského rodáka Karla Sobotky najdete v nejednom sklářském muzeu. Je zřejmě posledním tvůrcem, který se živí výrobou skleněných figurek z barevného bižuterního skla. I na jeho práci se ale podepsala koronavirová pandemie, své výrobky totiž nemá kde prodávat. Na řemeslné a sklářské trhy, kde s oblibou svou činnost předvádí, musel na několik měsíců zapomenout. A tak zbyl alespoň čas na vzpomínky…

Jak jste se k této práci dostal? Bylo sklářství ve vaší rodině tradicí?

Jsem ze Železného Brodu, kde bylo tenkrát rozšířené sklářství a textilní průmysl. Rozhodování ale bylo jednoduché, více se mi zamlouvalo sklo. I ve vesnici, v Těpeřích, kde celý život bydlím, byla spousta sklářů, mačkáři, foukači. I pan profesor Ouhrabka, ke kterému jsem se chodil dívat, jak vyrábí figurky. Sklo u mě jednoznačně vyhrálo.

 

Specializujete se na výrobu skleněných foukaných figurek. Proč právě na ně?

Nejprve jsem se učil vinuté figurky, ale po pár měsících mi mistr, vynikající figurkář Hlaváč, jednoduše řekl: „Budeš foukat.“ Od té doby se věnuji jen foukaným figurkám.

Každý vyrobený kus je originál

 

Jde čistě o ruční práci. Jak moc je právě tento fakt pro vás důležitý?

Vše vyrábím z barevných trubiček české výroby, bez použití forem. Jediným mým pomocníkem je pinzeta na přidržení či otočení žhavého skla. A to je na tom to zvláštní, vše se musí udělat takzvaně „z ruky“. Žádní další pomocníci, žádné formy. Každý kus je jiný, i když je stejný. A ještě jedna zvláštnost: vyrábím na starém benzínovém hořáku. Ano, pod stolem mám soudek s benzínem, za pomocí dmychadla benzín zplynuje a páry potom hoří na krásném trubičkovém hořáku.

 

Kde hledáte inspiraci? Všimla jsem si, že hodně pracujete s přírodními motivy.

Některé vzorky jsou letité, starší než já. Jiné figurky jsem si upravil či celé vytvořil sám. Když jsem byl ze sklářské fabriky „odejit“ po roce 1989 pro nadbytečnost, začal jsem vymýšlet něco nového, něco mého. A vzorem mi byla nejvíce příroda. Nejčastěji dělám ptáky. Takové, co stojí, nebo na zavěšení. Volavky a čápi v počtech vyrobených vedou. Ale dělám i postavy. Různé panny nebo ryby v trávě. Ty mohou mít velikost až 80 cm.

Některé vyráběné vzory jsou skutečně letité

 

Jak složité je takovou figurku vyrobit? Mohl byste popsat váš pracovní postup?

Složité to není, stačí nahřát, fouknout a je to hotové. Jen si s tím trochu pohrát. Nejprve si z dlouhé, metrové trubičky připravím odtažek. Velký podle toho, co chci dělat. A pak jen nahřívám, foukám, tahám a tvaruji. Vše je v rukách, v hlavě a mysli. Ale někdy je to pokus-omyl. Musí se stále zkoušet něco nového. A když zkoušíte, pak někdy přijde i náhoda. To člověk musí odsedět, odpracovat. Je to jako každá jiná ruční práce. Nejde to naučit z knížek ani z počítače.

 

Dá se říci, jak dlouho vám výroba jedné figurky trvá?

Některou figurku, třeba malé ptáčky, udělám za pár minut. Ale pro ty, kteří mi chtějí počítat výdělek, musíte připočítat i přípravu, práci na odtažku. Potom také odtavení od trubičky, zabalení a další práce, až po samotný prodej zákazníkovi. Velké věci dělám po částech. Nahřát, vyfouknout a vychladit. A druhý den opakuji a znovu a znovu. Velké věci dělám i mnoho hodin.

Nejčastějším motivem v tvorbě Karla Sobotky jsou ptáci

 

Jak často figurky vyrábíte? A uživí vás to?

Figurky dělám stále, po celý život. Již čtyřicet tři let, nikdy jsem nic jiného nedělal. Měl jsem to štěstí, že jsem po revoluci chytil dobré začátky. Jen jsem seděl u stolu a foukal. Obchodníci jezdili ke mně a prosili, aby za týden zase bylo zboží. Pak se karta pomalu začala otáčet, ze známých důvodů, ale to už je jiné téma. Asi jsem se něco naučil a vyrobil, vždyť moje práce mají v nejednom sklářském muzeu u nás. Snad to do důchodu dotáhnu.

 

Jak velký je o vaše výrobky zájem? A prodáváte i v zahraničí?

Zatím se živím tak akorát. Co vyrobím, to prodám. Nejlépe na řemeslných tržištích, kam chodí lidé „stejné krevní skupiny“. Občas i do zahraničí. Někdy se ozvou lidé, kteří chtějí něco, co u nich není. Někdy se ozvou i ti, co chtějí celý kontejner. Ale to u ruční výroby nejde. Dříve to bylo jednodušší, existovaly exportní firmy. Výrobci vyráběli a vývozci vyváželi. I to se podařilo, žel, úspěšně zlikvidovat. Ale do zahraničí, blízkého i dalekého, jezdím i předvádět výrobu. Německo, Francie, Polsko i Slovensko. A letěl jsem i do Ruska a Číny.

Skleněné figurky se líbí dospělým i dětem

 

Velkému zájmu se na trzích, kde své umění obvykle předvádíte, těšíte u dětí. Je to pro vás důležité?

Děti jsou nejvděčnější diváci. Ta jejich očka zvídavá! Dívají se, ptají se a pak si to chtějí zkusit. Tak začneme kouličkou. A to ne, oni hned chtějí jezevčíka nebo kočku. No tak řeknu: „Máš čas jeden až dva roky?“ Pak si ji vyfoukneš. Nic nejde hned. To platí u všeho.

 

Na trzích teď nejste. Je pro příchozí občas otevřena aspoň vaše dílna?

Ano, mám ji ve svém domě. Chodím tedy do práce v bačkorách. Každý se může přijít podívat a vyzkoušet foukání. Kdykoli, ale po telefonické domluvě. Stalo se, že dovolenkáři přišli i v devět večer, proč ne. Pro tyto účely mám otevřeno skutečně dvacet čtyři hodin denně.

Jak výrobky vznikají, můžete sledovat při návštěvě sklářovy dílny

 

Potřebujete ještě na práci koncentraci a klid, nebo už je to rutina?

Jakousi pracovní dobu dodržovat musím, to jinak nejde. Figurky, které dělám dlouhá léta, foukám skoro jako stroj – třeba se zavřenýma očima – raději je ale nezavírám. Ale některé velké kusy, to nejde sednout a dělat. Na to musí být ta správná atmosféra, správný čas a klid na práci.

 

Dělá u nás někdo jiný něco podobného? Máte nějakou konkurenci?

Pokud vím, tak jsem poslední, kdo se výrobou těchto figurek z barevného bižuterního skla živí. Je ještě pár lidí, kteří to umí. I na školách se to vyučuje, například v železnobrodské sklářské škole nebo na učilišti v Jablonci nad Nisou. Foukané figurky vyrábějí i kolegové z technického skla, ale ty nejsou barevné.

 

Myslíte, že toto řemeslo do budoucna přetrvá? Vychováváte si nějaké nástupce?

Nástupce nemám. Děti se v tomto směru nepotatily, jinak snad ano. Přesto věřím, že toto řemeslo snad bude i nadále, i po mně. Ale v této koronavirové době a nepodpoře státu OSVČ to vidím špatně. Něco jsem zaslechl o jednom učni, že půjde touto cestou. Alespoň tak.

 

Za svou práci jste získal různá ocenění, byla vám propůjčena chráněná známka Český výrobek a regionální produkt Český ráj. Měl jste z toho radost?

Ano, za obě ocenění jsem moc rád. Ale za svůj největší úspěch považuji titul Živnostník roku 2013, ten se musí vyhrát. A vyhrát mezi všemi živnostníky u nás? To bylo hezké. Je to největší ocenění mé dlouholeté práce.

 

Na čem teď pracujete?

V této těžké době nejde dělat moc do zásob. Nějaké nápady mám, a tak si „hraju“. Ani nevím, kdy a zda něco prodám. Něco málo na internetu, ale to není ono. Obchody jsou zavřené, muzea a galerie, kde se moje zboží prodává, taky. Trhy venku na čerstvém vzduchu jsou zavřené až do Vánoc. A po Novém roce s prodeji čekáme zase do Velikonoc. Je to nejistá doba…

 

A co Vánoce. Vyrábíte obvykle také figurky s vánočními motivy?

Na vánoční trhy jsem se těšil jako každý jiný řemeslník. S manželkou jsme udělali jen pár vánočních kouliček. Vyfouknu koule z barevného skla a žena maluje. Nemáme to těžké jenom my, ale všichni samostatní živnostníci a řemeslníci. Pokud chcete své blízké potěšit ručním českým výrobkem, určitě si na internetu toho svého šikovného řemeslníka najděte, když letos nejsou trhy. A nemusíte si koupit jen moji figurku, nebo naši vánoční ozdobu. Budu rád, když podpoříte i někoho jiného. Největší pochvalou pro řemeslníka je totiž to, že si od něj něco koupíte.


Kontakt:

Karel Sobotka

E-mail: sobotka.figurky@seznam.cz
Web: www.sklenene-foukane-figurky.cz
Facebook: SKLO – Skleněné foukané figurky
Telefon: 606 127 236


Text: Andrea Skalická; foto: archiv

Další články

Tvůrčí dílny pro školáky aneb Za dveřmi Jedle

Tvůrčí dílny pro školáky aneb Za dveřmi Jedle

Děti, které navštěvují některou ze škol Jedličkova ústavu v Praze, rozvíjejí už od první třídy svou zručnost a fantazii. Pravidelně vždy jednou týdně pracují v textilní, dřevařské, keramické a košíkářské dílně. Výrobky, které během školního roku vzniknou, si často nosí domů. Je ale také možné, že jste na ně narazili, když jste šli kolem Obchůdku Borůvka na pražském Vyšehradě.

Celý článek

Přečtěte si

Loukykvět

Loukykvět

www.chatar-chalupar.cz

V pouhých dvaceti letech se Karol pustila do riskantního projektu. Dnes, o pět roků později, sklízí spolu se svým manželem velké úspěchy. Farma Loukykvět je vyhledávanou oázou milovníků tradičních druhů květin.

Potomci hrázděných domů

Potomci hrázděných domů

www.peknebydleni.cz

Typový rodinný dům OKAL se vyznačuje střídmým architektonickým stylem s prosklenou fasádou a sedlovou střechou s malým sklonem. Tento dům si dokážete snadno představit jak v samotném centru města, tak zasazený do zelených ploch na jeho okraji.