Enkaustiku jsem si okamžitě zamilovala

Její tvorbu obdivovali návštěvníci mnoha výstav hlavně v Plzeňském kraji. A není divu – obrazy, které pomocí enkaustiky Olga Dupalová tvoří, upoutají na první pohled.

Její obrazy diváka zaujmou nejen tématy, ale i zpracováním. A dokazují, že každý, kdo rád tvoří, se může postupně vypracovat a časem uspořádat třeba i samostatnou výstavu. Ostatně, právě to je jeden z Olžiných snů.

Jak jste se k enkaustice dostala? Čím vás zaujala?

K enkaustice jsem se dostala náhodou. V roce 2007 jsem si vyměnila telefonní číslo s výtvarnicí, která převáděla v přeštickém muzeu krosienky, tedy pletení na rámu bez jehlic. Tato technika se mi moc líbila a chtěla jsem se ji naučit. Místo pletení mi paní nabídla novou techniku – enkaustiku, kterou vyučovala. Nevěděla jsem vůbec, co to obnáší.

Zelenáček moudrý

Oblíbila jste si ji hned?

Ano, okamžitě jsem si ji zamilovala. Začala jsem chodit k lektorce Marii Kielbusové a ta nám postupně předávala všechny své zkušenosti a poznatky. Do kurzu nás chodilo kolem deseti žen. Některé odešly, jiné přibyly, ale zhruba ve stejném počtu chodíme malovat stále. Změnilo se jen to, že již nejde o výuku, ale o volné individuální malování jednou za měsíc. Vzájemně se ovlivňujeme a inspirujeme. V rámci našeho společného malování i vystavujeme. Měly jsme již přes čtyřicet výstav, například v plzeňské galerii Bílé nároží, v mezigeneračním a dobrovolnickém centru TOTEM, v plzeňském Českém rozhlase, na plzeňské radnici, v čajovně Seraf, v restauraci bazénu na Slovanech, ale také v Čečovicích a v Dobřanech.

Předpokládám ale, že hodně také malujete sama doma…

Maluji často večer, baví mě to a posouvá dál. Někdy mám nápad a nemůžu se dočkat, až ho zrealizuji, ale protože je to jen koníček, musí počkat po práci a ostatních rodinných povinnostech. Rodina mě ale v mé zálibě velmi podporuje, čehož si velmi cením. Velkým poradcem a kritikem zároveň je mi manžel a vlastně i obě dospělé děti.

Cesta za láskou

Jaké typy obrázků vás baví tvořit? Jaká vás zajímají témata?

V osobním životě miluji přírodu a architekturu, a to se projevuje i v mé tvorbě. Doslova nevyčerpatelným tématem číslo jedna je pro mě rostlinná říše. Také ráda cestuji a vnímám všechno kolem sebe a to pak vkládám do obrazů i nevědomky. Střídám abstraktní a konkrétní motivy.

Enkaustika se používá i v arteterapii. Jsou i vaše obrázky odrazem toho, co se odehrává ve vaší duši?

Nálada se v obraze promítá vždy. Jak barevně, tak tematicky. Někdy malování prostě nejde, není chuť. Jindy se mi podaří „vymalovat se“ ze špatné nálady. Je to až úsměvné, jak začnu tmavými barvami a za chvilku se přistihnu, že sahám už jen po světlých, veselých. Většinou ale k malování přistupuji rovnou dobře naladěná s chutí k novému tvoření a objevování.

Pampelišky

Jste naprostý samouk nebo máte nějaké výtvarné vzdělání?

Mám technické vzdělání, vystudovala jsem Stavební fakultu ČVUT v Praze. Tam jsme v rámci ateliérů kreslili i trochu malovali. Na střední škole jsem chodila dva roky do základní umělecké školy a už od třinácti let fotím. Mám ráda výtvarné umění a všechny ruční práce. Fotím dodnes, ale věnuji se také keramice, šití, pletení, háčkování, drhání, aranžování květin a zahradničení. Umím i paličkovat a Maruška Kielbusová mě nakonec naučila i vysněné krosienky. Je to krásná nadčasová záležitost, ale zjistila jsem, že enkaustika mě baví víc. Vše se propojuje a vzájemně ovlivňuje.

Co vše ke své práci potřebujete? A je u nás vše, co je potřeba k této tvorbě, k dostání?

Základními nástroji jsou enkaustická žehlička, tedy menší žehlička s jemnou regulací teploty, a stylus neboli enkaustické pero. Dále potřebuji podložku, leštěný karton, vosky a ubrousky na otírání přebytečného vosku. S tím jsem si vystačila několik let. Jistou nadstavbou je horká enkaustická plotna, horkovzdušná pistole, různé válečky, špachtle, razítka, škrabadla a jiné vychytávky. Vše je k dostání ve specializovaných prodejnách nebo v internetových obchodech. Problém mívám často s tím, že barvy bývají v soupravách, takže některé se mi nedostává a jiná mi přebývá z dvaceti souprav. Ke své práci potřebuji hlavně čas, kterého mám poskrovnu.

Zimní nálada

Můžete jednoduše popsat techniku, kterou pracujete? Je složité se ji naučit?

Nejčastěji jde o nanášení roztaveného vosku žehličkou na leštěný papír, ale občas se maluje i na jiné podklady. Pracuje se od středu k okrajům nebo od jednoho rohu k druhému. Malování je specifické a má hodně omezujících faktorů, třeba nemotorný nástroj (žehlička), téměř nemožnost vrstvení barev (spodní vrstva se vždy znovu a znovu roztaví), nebo problematické dodatečné opravy. Ale jsou tu i nesporné výhody – předně efekty, které nejdou ničím jiným napodobit, a také jde o poměrně rychlou tvorbu, při které nejsou potřeba žádné technologické přestávky. S enkaustikou může začít každý a vždy ho překvapí. S úspěchem ji zvládají všichni, od malých dětí po seniory. Je to především hra s barvami. Konkrétní tvary již vyžadují zkušenost, zručnost, nápady a ještě k tomu štěstí.

Jak dlouho trvá, než namalujete obraz či obrázek?

Malý obrázek (10 x 15 cm) v řádu desítek minut, velký obraz (50 x 70 cm) v řádu několika hodin. Je to naprosto individuální – obraz od obrazu. Jsem puntičkář, a tak to mám těžké: dokud nejsem s dílem spokojená do posledního detailu, tak ho „nepustím“. A někdy ho před dokončením i pokazím.

Jaké jsou vaše cíle do budoucna?

Malovat pro radost, vystavovat v našem skvělém kolektivu a zkusit i samostatnou výstavu. Zatím si každoročně nechávám vytisknout kalendář se svými obrazy, který rozdávám v rodině a kamarádům, ale mým snem je vydat kalendář ve větším nákladu pro širší veřejnost.


Olga Dupalová je amatérská, ale nadšená výtvarnice, která se věnuje enkaustice. Její tvorba byla k vidění na čtyřiceti výstavách na Plzeňsku. Zatím vystavuje s dalšími kolegyněmi, ale ráda by uspořádala také výstavu vlastní. Svou torbu archivuje ve vlastních fotoknihách, pro rodinu vydává kalendáře.

Kontakt: obrazyolga@gmail.com

 

Uložit


Text: Andrea Skalická; foto: archiv Olgy Dupalové

Další články

Chodíme jen ve vlastních botách

Chodíme jen ve vlastních botách

Žijí na statku v Novohradských horách a už patnáct let se věnují obuvnickému řemeslu. Otto Krása navazuje na práci svého dědečka, který si živil jako obuvnický modelář. Jeho žena Linda, i díky zkušenostem z dílny, vystudovala design obuvi. I když mají napilno, na rozhovor si nakonec udělali čas oba.

Celý článek

Dejte dřevu patinu

Dejte dřevu patinu

Dřevo můžeme pomocí různých technik upravit tak, aby získalo zdánlivě zašlou a věkovitou patinu. Lépe pak souzní s interiérem starého domu a dotváří nostalgickou atmosféru.

Celý článek

5 rad pro zimní zahradu

5 rad pro zimní zahradu

Krajina pod sněhem vypadá nejen romanticky, ale také může v zimě lépe odpočívat. Poslední dobou však více než se sněhem bojují zahrádkáři s holomrazy a suchem. Jak se v této situaci o zahradu správně starat?

Celý článek

Přečtěte si

Divočina na zahradě

Divočina na zahradě

www.chatar-chalupar.cz

Čím víc kolem nás ubývá „divočiny“, tím více po ní toužíme. Přitom si romantiku bažiny, rašeliniště či vřesoviště můžeme užívat nejen v „chaloupce z mechu a kapradí“, ale i v roubence nad náspem okresní silnice.

Proměňte vlastní zahradu na lázně!

Proměňte vlastní zahradu na lázně!

www.floranazahrade.cz

Chcete si udělat radost novým wellness koutkem? Vhodný prostor zdaleka nemusíte vybírat jen v interiéru, privátní lázně se staly velkým tématem i pro zahradní architekty. Ať s klesajícími teplotami tíhnete spíš k otužování, nebo si naopak toužíte prohřát celé tělo, venkovní lázně se mohou stát oblíbeným cílem vašich procházek po zimní zahradě.