S mozaikou si může hrát každý

Dětské hřiště v pražských Heroldových sadech rozjasňují pestrobarevné mozaiky, například akvárium plné ryb či rozvětvený strom. Dílo Terezy Podové a Jana Pancíře ze seskupení 2Mozaik se nejen zde setkává s příznivým ohlasem.

Jak vás napadlo vytvářet mozaiky ve veřejném prostoru?

Tereza: První impuls a inspirace přišla z ciziny, kde je mozaika hodně k vidění. Často se s ní můžete setkat například v přímořských státech, díky Gaudímu je typická pro Barcelonu, pracovalo a pracuje s ní mnoho známých i neznámých umělců. Ale Honza už od začátku čerpá inspiraci i jinde, třeba v lidech, obličejích. Chtěli jsme spojit jeho tvorbu s mozaikou.

Jan: Nedávno jsem moc pěkné mozaiky viděl v Paříži. Byly třeba na pouličních lampách, vyhlídkách, všechny skvěle ztvárněné. Mozaika je hračka pro lidi na celém světě. Pokračujeme v něčem, co je tu velmi dlouho, navíc pro mozaiku se dá využít jakýkoli materiál. My ji děláme z dlaždiček, ale dá se udělat třeba i ze dřeva.

 

Jsme v Heroldových sadech, kde jsou dvě vaše práce. Kde ještě jsou vaše mozaiky k vidění?

Tereza: Nejvíc je jich tady na Praze 10. Máme k této oblasti vztah a pořád je tu dost míst, která nás inspirují. Oba v blízkosti bydlíme.

Jan: Třeba v parku Gutovka jsou Ještěrky, zeď v Chorvatské ulici pokrývají Hlavy, je dlouhá 150 metrů. Na sloupku nedaleko Šalounovy vily ve Slovenské ulici je Had. To byla pro nás výzva, chtěli jsme udělat něco, co bude plastičtější, a tak jsme si vymysleli, že by se kolem sloupku mohl pnout had.

Tato rozsáhlá mozaika zdobí zeď kolem soukromé vily

 

Předpokládám, že tahle tvůrčí činnost není nelegální…

Tereza: To ne, vždycky máme povolení z úřadu městské části. Nelegální to nemůže být už proto, že je to dost časově náročné, tohle nestihnete vytvořit za chvíli, nejsou to graffiti. Rádi pokrýváme mozaikou nějakou šedou zeď nebo skryté zákoutí, je to lepší, než zdobit pěkné domy.

 

Jak taková mozaika vzniká?

Jan: Nejdříve musíme mít vymyšlené to, co bude mozaika ztvárňovat. Když máme motiv, překreslíme si ho na papír, který následně překryjeme perlinkou. Na ni nalepíme fragmenty dlaždiček, tak, aby to dávalo nějaký smysl, aby to bylo ohraničené a mělo to pěknou barevnost.

 

 

Takže to na místo přinesete už hotové?

Tereza: Ano, díky perlince to můžeme přenášet. Když jsme s mozaikami začínali – viz toto hřiště – dělali jsme to přímo na místě. Vše jsme lepili přímo na zeď. Na techniku s perlinkou jsme přešli až později. Její výhodou je to, že můžeme v dílně tvořit i v nepříznivém počasí.

 

Pro je tu právě strom a akvárium?

Tereza: Městská část chtěla, aby jedna mozaika byla pro dospělé a druhá pro děti. Pro děti je tu akvárium a v něm spousta ryb a pro dospělé Strom života, inspirovaný Gustavem Klimtem.

Jan: Rád se ve své tvorbě nechávám inspirovat jinými umělci, ale vždy se tam snažím přidat svůj rukopis, není to nějaké opisování. Když skládám mozaiku, dělám si ji po svém.

Mozaiky jsou vytvářeny v dílně a hotové pak instalovány přímo na místo určení

 

Když jsme sem přišli, zjistili jste, že zeď s mozaikou je popraskaná. Počítáte tedy s tím, že pracuje? Co děláte pro to, aby dílo vydrželo co nejdéle?

Jan: Dokážeme udělat menší opravy, znovu to zaspárovat. Když je mozaika porušená, umíme ji dolepit a opravit, ale i mozaika stárne a pokud je zeď sama o sobě popraskaná, už to moc zachraňovat nejde.

 

Jak dlouho tvorba takové mozaiky trvá?

Jan: Je to otázka měsíců. Vše se odvíjí od toho, kolik střepů mozaika obsahuje. Čím jsou menší, tím je to náročnější, detailnější, a tím se také prodlužuje čas. Menší mozaiky z větších částí dlaždic se dají zvládnout i za víkend. Je to o detailu. Například tyhle dvě mozaiky nás stály tři měsíce života.

 

Jaké máte na vaši práci ohlasy?

Tereza: Když jsme začali dělat tohle hřiště, reagovalo okolí až neuvěřitelně, ohlasy byly velmi pozitivní, ať už od dětí, od dospělých, nebo starších lidí. I to nás motivovalo dělat další mozaiky.

 

Svými díly oživujete venkovní prostory. Máte dost zakázek?

Jan: Upřímně, moc toho není. Jde totiž o docela finančně nákladnou záležitost, hlavně velkoformátové mozaiky zabírají hodně času. Já mám ještě svůj osobní projekt, ke kterému se stále vracím. Je to takový chlápek, který vylézá z díry.

Tereza: Pro Prahu 4 jsme například vytvořili symbol modřanského cukrovaru. A stále ještě máme rozdělaný projekt v Krči. Jde o plot pro soukromníka. Už s ním finišujeme, ale ještě tam budou nějaké dodělávky. Je to celkem 12 ploch, takže nám to trvalo déle.

Mozaiková plastika Hada na sloupku ve Slovenské ulici v Praze 10 patří mezi díla, která přirostla k srdci i místním obyvatelům

 

Mimochodem, máte dost dlaždic na výrobu mozaik?

Tereza: Sbíráme je, kde můžeme, spoustu lidí nás už kontaktuje samo, třeba když se chce zbavit dlaždiček. Ale ty pestré musíme kupovat, ty jen tak k dostání nejsou.

 

Dá se touto tvorbou uživit?

Jan: Zatím ne. Kdyby byli vhodní investoři, možná by to šlo. Ale bylo by to náročné. Zatím stále pracuju jako manažer a mozaikou se zabývám jen ve svém volném čase. Studoval jsem Střední průmyslovou školu grafickou v Hellichově ulici, ale nedokončil jsem ji.

Tereza: Já žádné umělecké vzdělání nemám, pracovala jsem v kanceláři. Nedávno jsme ale s partou přátel otevřeli dílnu Bulmex v Mexické ulici na Praze 10. Děláme v ní mozaiky, vyrábíme věci z kůže, restaurujeme nábytek a šijeme. Naší vizí do budoucna je, aby se to místo povedlo oživit, už jsme tam měli i dětské představení a další akce.

Strom života byl inspirován obrazem od secesního malíře Gustava Klimta. Mladí výtvarníci ale námět zpracovali po svém

 

Jak míváte otevřeno?

Tereza: Pro veřejnost v úterý a ve čtvrtek od 13 do 21 hodin, ale kdykoli máme rozsvíceno, jsme tam, takže můžete vstoupit. Děláme i speciální workshopy – ať už mozaikové nebo o výrobě stříbrných prstýnků a podobně. Chodí k nám hodně mladí lidé a jsou docela nadšení. Často si zkoušejí i výrobu mozaiky. Teď jsme měli workshop i s malými dětmi. Už i čtyřleté děti si umí mozaiku krásně vyskládat.

Jan: Mozaika je docela jednoduchá, každý si doma může složit, co chce. Je to jen o tvořivosti.

 

Takže jde podle vás o řemeslo, které nevymizí?

Tereza: Dříve se mozaik dělalo víc, obor mozaika se dal i studovat. To už sice vymizelo, přesto věřím, že lidé se budou k mozaice vracet a že budeme mít brzy pořádnou konkurenci.

 


Jan Pancíř a Tereza Podová svou mozaikou se symbolem cukrovaru Modřany vyzdobili i modřanské parkové muzeum pod širým nebem

Ateliér 2MOZAIK

Sdílené dílny Bulmex, Mexická 2, Praha 10
E-mail: freemozaik@gmail.com, info@bulmex.cz
Tel.: 601 577 421
Web: www.bulmex.cz

 


Text: Andrea Skalická; foto: archiv 2Mozaik

Další články

Bylinky pro zdravé klouby

Bylinky pro zdravé klouby

Trápí vás problémy s klouby? Než začnete hledat vhodné bylinky, které vám mohou pomoci, je třeba znát příčinu potíží. Jiné se hodí k léčbě podvrtnutého kotníku a jiné zpomalí degeneraci kloubů.

Celý článek

Pestrá a zábavná mozaika

Pestrá a zábavná mozaika

Mozaika je starobylá výtvarná technika, která vůbec není tak náročná, jak by se mohlo zdát. Pustit se do ní může opravdu každý, kdo si rád hraje a experimentuje. Přečtěte si, jak na to.

Celý článek

Originální kytičkové náušnice

Originální kytičkové náušnice

Vytvořte si originální háčkovaný šperk. Uháčkovat kytičku zvládne i úplný začátečník a proměnit ji v náušnici, je otázkou chvilky. Radost pak může dělat vám nebo vašim blízkým.

Celý článek