Oděvní výtvarnictví

Dana Mašková: „Chtěla jsem si ušít celý kroj“ Daně Maškové byl talent dán do vínku: dědeček byl pánským krejčím, maminka odbornicí na historický textil. Vliv na ni měl i folklorní soubor, který navštěvovala a díky kterému propadla krajce.

Sešly jsme se ve vašem ateliéru, kde na zdi visí tovaryšský list vašeho dědečka. Vzpomenete si, kdy se geny poprvé projevily?

Jako holka jsem šila na panenky a později, tak ve čtrnácti letech, jsem začala šít i na sebe. Dodneška ale lituji, že jsem nejdřív ze všeho zlikvidovala košile po dědečkovi a troje hedvábné šaty své maminky. Přešila jsem je podle svých tehdejších představ, ale tím jsem je vlastně zničila. Co bych dnes za ten materiál dala! Dnes už totiž vím, co jeho výroba obnáší.

Ve dvaceti letech jste se naučila paličkovat, tkát a příst ovčí vlnu. Vzděláním jste ale stavařka. Proč jste nešla na oděvní tvorbu?

Když mi bylo patnáct let a hlásila jsem se na střední školu, existovaly v tehdejším Československu všehovšudy dvě textilní průmyslovky – jedna v Praze a druhá v Chebu – a bylo velmi těžké se na některou z nich dostat. Rozhodla jsem se proto pro studium stavařiny, kterou jsem se živila jen rok, ale dodnes mi v mé profesi velmi pomáhá. Rýsování, malování – linky, perspektiva, nákresy, které si včetně střihů dělám, to vše dnes při práci využiju. Později, když jsem se textilnímu výtvarnictví začala věnovat naplno, jsem cítila, že mi odborné vzdělání trochu chybí. Když jsem se po revoluci dostala do Prahy, začala jsem při zaměstnání chodit do kurzu ve Školském ústavu. Kurz tkaní jsem sice z rodinných důvodů nedokončila, ale už jsem byla „zaháčkovaná“.

Paličkování se Dana Mašková věnuje od svých čtrnácti let

Dá se tedy říci, že jste ve všem samouk?

Svým způsobem ano. Hodně mě ovlivnil folklórní soubor v Rokycanech, ve kterém jsem byla od svých deseti let. Z kroje, který jsme nosili, jsem byla nadšená. Říkala jsem si, že by bylo úžasné, vyrobit si jednou ten kroj úplně celý. Utkat látku, upaličkovat krajku a pak ho ušít. Asi nejvíc mě fascinovala krajka samotná, a tak jsem od čtrnácti let navštěvovala kroužek paličkované krajky v Domě dětí.

Každé šaty, které autorka vytvoří, jsou originálním uměleckým dílem

A ušila jste si ten kroj nakonec?

Ne, o mnoho let později jsem si uvědomila, že to je sen, který je pro mne neuskutečnitelný, a už jsem ani neměla pocit, že ho musím uskutečnit. Krajce se ale věnuji stále. Snad je to i proto, že jsme se souborem jezdili na letní tábory do Postřekova na Chodsko. Pamatuji se, že jsme tam ještě vídávali stařenky, které seděly před svými chalupami a paličkovaly metry krajek, tenkrát snad ještě pro ÚLUV.

Každý model si autorka sama navrhuje a pak jej vlastnoručně vytváří

Dnes tvoříte originální oblečení, které krajka zdobí. Dá se říci, čím vás dodnes krajka tak fascinuje?

Asi tím, že existuje asi sto tisíc variant, jak ji pojmout. Já si vše dělám sama – od návrhu až po samotné paličkování. Při výrobě se nebojím použít jakýkoli materiál. Většina kolegyň dělá krajku na šaty, já ale nejčastěji vytvářím krajku, která je součástí šatů. Buď jeden díl, kus dílu, celou vsadku, nebo celé šaty. Miluju, když můžu použít starou techniku a přetvořit ji do své vlastní představy. Když to trochu přeženu – v podstatě je mi jedno, jestli vezmu lano a k tomu dám slabou nit. Hlavní je konečný efekt a výsledek – šaty, oděvní doplněk nebo obraz.

Ráda využívá tradiční krajkářskou techniku k realizaci netradičních vzorů

Vynikne krajka i na jiném svršku, než jsou šaty?

Ano, ozvláštňuji pomocí ní i kabáty nebo trika, vždy ale záleží na materiálu. Díky tomu, že dělám i silnější krajku, lidé často ani nepřijdou na to, že je to upaličkované. Kromě toho, že paličkuji vlastní krajku, pracuji také s krajkami po našich předcích. Krajku kdysi uměla vyrobit snad každá žena, a tak jich v domácnostech zůstalo velké množství. Dnes už o ně ale nikdo nemá zájem. Lidé k nám do Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel takové krajky často nosí. Přišlo mi líto, že leží ladem, protože si myslím, že by měly žít dál. Rozhodla jsem se proto, že s nimi začnu pracovat – barvím je, stříhám, našívám a aplikuji na oblečení. Díky tomu vytvářím něco nového, a vracím je tak do života. Považuju to tak trochu za zázrak.

Krajka šaty nejen zdobí, ale zároveň je jejich nedílnou součástí

Souhlasím. Ale ještě zpět k vaší vlastní krajce. Jak dlouho trvá, než vytvoříte krajkové šaty?

Je to časově náročné, hlavně sezení u herdule vyžaduje velkou trpělivost. Já už u toho ale nemusím moc přemýšlet – vím přesně, co a jak mám udělat, takže je to pro mě oddychová práce. Často také k herduli sedám, když jsem unavená nebo vyčerpaná, paličkování krajky mě uklidní. Ale technicky vzato, A4 krajky se paličkuje týden – u herdule ale můžete sedět jen dvě hodiny v kuse, pak vás začnou bolet záda a oči začnou být také unavené.

Z krajky je možné vytvořit i krásné a ojedinělé klobouky

Sedíme v místnosti, kde probíhají kurzy Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel. Za vašimi zády jsou paličky z celého světa….

Ano, s některými z nich se dá pracovat, jiné jsou jen na okrasu. Každá krajkářka si ráda přiveze paličky z cest na památku, a i já si je vozím. Některé jsou se sukýnkou a jiné bez, jsou tu paličky slabší i silnější. Nejčastěji jsou dřevěné. Když máte na válci padesát nebo šedesát paliček, jsou do ruky příjemné a hezky ťukají. V dobách minulých, když nebyly k dostání, se vyráběly paličky i z umělé hmoty. Tady můžete vidět dokonce některé dekorativní paličky vyrobené z tvrzeného papíru.

Inspirací pro krajkářku může být třeba i obrázek nebo fotografie

Je naše krajka ve světě stále pojmem?

Ano, je. Už na EXPU 58, tedy před 50 lety, jsme získali zlaté medaile za paličkovanou krajku – za šaty, klobouk a rukavice, tehdy to byly ojedinělé výrobky. Současná generace našich krajkářek dělá například krajku barevnou, nebojí se moderních tvarů. I k nám do spolku jezdí krajkářky z celé Evropy, aby se přiučily, jak se dá paličkovat moderní krajka. Myslím, že Češky jsou jedny z těch, které dělají krajku tradičními nástroji, ale moderně. Paličkujeme nové tvary, nové vzory, netradičními materiály – v tomhle jsme velmistři.

Při tvorbě je pro autorku důležitý výsledný efekt, kterému přizpůsobí volbu materiálu

Ve Vzdělávací spolku uměleckých řemesel vedete také kurzy. Jak velký je zájem právě o krajku?

Setrvalý. Mnozí lidé sem chodí třeba i dvacet let, někdy ale s přestávkami. Je to totiž koníček, ke kterému se můžete kdykoli vrátit. Na cílené kurzy jezdí mnoho žen z daleka – z Ústí na Labem, Chebu, Ostravy, Olomouce, Slovenska, ale i z Polska. Myslím si, že pro řemesla je důležitý duch prostředí, a ten v těchto místech je. Snažíme se, aby se tu lidé dozvěděli vše, co potřebují. Jako spolek také pořádáme zájezdy za krajkou po celé Evropě na nejrůznější festivaly.

Oděvní tvorbu Dany Maškové můžete i v novém roce vidět na výstavách a přehlídkách po celé republice

Jaké jsou vaše osobní plány do budoucna?

Příští rok oslavím kulaté jubileum a ze všeho nejvíc si přeju, abych byla ještě alespoň deset let stejně aktivní, jako jsem doposud. Přezdívají mi tu šafářka, což byla v minulosti osoba, která všechno organizovala – rozdávala úkoly a pak vše kontrolovala. Já sice celý spolek úkoluju, vymýšlím nejrůznější akce, přehlídky a výstavy, ale na rozdíl od historické šafářky se na nich také hodně podílím. V příštím roce se tak naše tvorba objeví na výstavách a přehlídkách po celé republice, ale i na mezinárodních krajkářských festivalech ve Francii, Polsku, Německu. Mou srdeční záležitostí je ale Pavlačová přehlídka, kterou pořádám v tomto pavlačovém domě, letos již po dvaadvacáté.

Monumentální krajkový obraz nazvaný „Zeměkoule“ s autorkou

Jak probíhá? Celý tenhle dům díky vám ožije?

Přesně tak, jedno sobotní odpoledne, konkrétně 4. května, se s laskavým svolením majitele a nájemníků přemění na galerii. Na dvoře bude postavené přehlídkové molo, návštěvnici se budou dívat i z pavlačí. Pokaždé zvu oděvní výtvarnice, které se mnou připraví oděvní přehlídku a zavítají sem i kamarádi z řad šperkařů, keramiků, malířů, fotografů, kteří předvedou svá díla ve všech prostorech domu. Vystavuji také tvorbu mé mladší sestry – i ona dělá paličkovanou krajku, ale jinou než já. Na jedné straně velmi jemné krajkové šperky, na druhé hrubé krajky prostorové. Moc se na to těším, i když vím, že mám před sebou spoustu práce. Naštěstí je to ale práce, která je mi potěšením.


Kontakt:

Dana Mašková
Holečkova 61, 150 00 Praha 5
Web: www.danamaskova.eu
E-mail: dmmaskova@volny.cz
Tel.: 605 443 514

 


Text: Andrea Skalická; foto: archiv Dany Maškové

Další články

Dana Soukupová: K drátenictví potřebuji vnitřní klid

Dana Soukupová: K drátenictví potřebuji vnitřní klid

Před více než deseti lety se Dana Soukupová vyučila u mistra dráteníka. Dnes v její dílně v Ostromeči na Domažlicku vznikají nejen repliky starých výrobků, ale i autorská díla. Na zakázku tvoří snad nejraději a nepřestává ji těšit, že je o její práci zájem. Její výrobky si díky své jedinečnosti našly kupce nejen v mnoha evropských zemích, ale i v Americe, Číně, Japonsku nebo Rusku.

Celý článek

Vyšívačka Jarmila Kraváčková: Svou výšivku poznám na první pohled

Vyšívačka Jarmila Kraváčková: Svou výšivku poznám na první pohled

První výšivku vyrobila pro syna na hody. Vyšívání na výřez, tedy výšivce podle počítané niti, se začala věnovat až poté, co její děti dospěly. Jarmila Kraváčková je dnes jednou z mála žen, která tuto techniku na Uherskohradišťsku ovládá. Je držitelkou značky Tradiční výrobek Slovácka a v roce 2019 získala za krojové vyšívání Cenu Vladimíra Boučka, kterou uděluje město Uherské Hradiště.

Celý článek

Keramik Martin Volf z Kolovče: O naše kvasné hrnce je zájem

Keramik Martin Volf z Kolovče: O naše kvasné hrnce je zájem

Už v roce 1785 začal rod Volfů vyrábět v Kolovči na Domažlicku tradiční lidovou keramiku. Hrnčířskému řemeslu, které se tu po celou dobu předává z otce na syna, se Volfovi věnují už po sedm generací. A dodnes se tu pracuje naprostou stejnými technologickými postupy jako kdysi. I v této těžké době se Martin Volf snaží řemeslo udržet.

Celý článek

Přečtěte si