Vyrábíme dřevěné dveře

Jednoduché dveře do dřevníku nebo zahradního domku si můžeme vyrobit sami i bez větších zkušeností s truhlařinou. Aby dobře držely a nesvěsily se, je třeba dodržet několik zásad.

Dva základní konstrukční typy jednoduchých dřevěných dveří se nemění už po celá staletí. Můžeme se jimi inspirovat při výrobě dveří pro stavby či místnosti, v nichž se nekladou vysoké nároky na bezpečnost a estetický vzhled. Což ovšem neznamená, že bychom nemohli svépomocí vyrobit dveře dostatečně bytelné a hezké.

Mohutné vratové panty a vratové šrouby či hřeby mohou svlakové dveře zajímavě doplnit

Dveře z palubek

Nejjednodušší a zároveň velmi pevné sbíjené dveře lze vyrobit ze dvou vrstev prken zhruba dvacet milimetrů silných (resp. palubek) spojených na pero a drážku. Vnější vrstvu dveří bude tvořit plocha z podélně spojených (svislých) palubek, vnitřní pak vrstva z palubek příčných (vodorovných). Mezi tyto dvě vrstvy je možné vložit izolaci (lepenku, karton, tenkou polystyrenovou desku), která se buď přilepí, nebo přibije k vnější podélné vrstvě. Svěšení dveří doporučují truhlářské učebnice zabránit přibitím ocelového pásku do úhlopříčky (např. z levého horního do pravého dolního rohu nebo z levého horního na pravý střed a z levého dolního rovněž na pravý střed). K takto připravené základní vrstvě se přibije nebo přišroubuje vrstva příčných prken. Vzniknou velmi pevné a bytelné dveře, které je pak možné opatřit panty s dlouhým ramenem a podle potřeby buď petlicí, zástrčkou, nebo jednoduchý krabicovým zámkem (myšákem).

Zajímavého vzhledu tohoto typu dveří dosáhneme při použití prken či palubek se sraženými hranami (lze udělat např. vibrační nebo excentrickou bruskou či hoblíkem). Pevnost i vzhled dveří lze ovlivnit i volbou jiného dřeva než obvykle používaného smrkového, například modřínových či dubových palubek.

Příklad svlakových dveří s krabicovým zámkem, vyrobených pro moderní mobilní chatu

Svlakové dveře

Staletími osvědčené jsou i svlakové dveře. Svlaková konstrukce spočívá ve ztužení křídla ze svisle kladených desek či palubek takzvanými svlaky. Pravý svlak tvoří příčně ložená deska, profilovaná do tvaru „hříbku“, která se zarazí do drážky vyhloubené ve vnitřní (rubové) straně těla dveří. Vytvoří se tak vlastně obdoba rybinového spoje. Potřebný profil se na pravém svlaku dělá pomocí hoblíku svlakovníku. Profil lože (mírně se rozšiřující dovnitř, aby do něj zapadl „hříbkový“ tvar) se uzpůsobí pomocí dláta a hoblíku zvaného kocour.

U sbíjeného svlaku musíme stabilitu dveří podpořit ještě šikmou vzpěrou aby se dveře nesvěsily

Na nosnou svlakovou konstrukci se pak někdy z vnější strany přibíjela dekorativní vrstva (z dřevěných prvků vyskládané obrazce, rozety či vyřezávané reliéfy). Klasická svlaková konstrukce je už přece jen vyšší truhlařina, ale pokud se nebojíte experimentovat, nechte se jí přinejmenším inspirovat. Pro zjednodušení práce můžete jako základ dveří použít například hotovou spárovku. Do ní se vyřízne svlakové lože. Existuje na to speciální pila svlakovka s výškou listu, který umožňuje dodržet potřebnou hloubku zářezu. Vzdálenost zářezů pro svlakové lože pečlivě vyměříme a zakreslíme. Po vyříznutí obou zářezů se potřebný otvor upraví dlátem a hoblíkem kocourem. Pravý svlak se vsazuje „na sucho“ a nelepí se, aby mohlo dřevo ještě nějakou dobu pracovat a správně se usadit. Jinak by se při změnách vlhkosti mohla prkna potrhat. Dobře udělaný svlak by měl jít do dvou třetin délky zasunout rukou, zbylá třetina se zatlouká. Nemáte-li k dispozici speciální nářadí či dostatek kuráže na souboj s tradičním svlakem, existuje jednodušší varianta nazývaná přibíjený či sbíjený svlak. Jinými slovy – často vídané praktické prkenné či palubkové dveře, spojené typickým „zetkem“ z dvojice příčných a jednoho úhlopříčného prkna či latě. Tento svlak se neusazuje do svlakového lože a nevytváří se žádné profily ani rybinové spoje. Prkna či latě se jednoduše přibijí nebo přišroubují k svislým palubkám. Aby se posléze nesvěsily, udělá se mezi dvěma příčnými svlaky šikmá vzpěra od spodního pantu k vnějšímu konci horního svlaku. Některé zdroje uvádějí i opačnou možnost, tedy od vnějšího konce dolního svlaku k hornímu pantu. Příčná vzpěra je pro dostatečnou stabilizaci dveří v každém případě nutná. I tyto dveře můžete osadit vratovými panty a některým typem závory, petlice či krabicového zámku. Ten pokud možno barevně slaďte s odstínem pantů.


Dobré rady

Práci si zjednodušíte použitím palubek odpovídající tloušťky. Vhodné jsou například fasádní nebo podlahové palubky.
Jako spojovací materiál lze použít i vratové šrouby, případně ručně kované hřeby. Dosáhnete tím mimo jiné zajímavého vzhledu.
Oběma typům dveří budou slušet repasované staré panty. Pokud je nemáte, ptejte se ve vetešnictví a stavebních bazarech.

 


Text: R. Guryča; foto: P. Veselý, M. Kodýtek a Shutterstock

Další články

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Hrát loutkové divadlo začala Hanka Čížková už v osmi letech. Ještě více ji ale o několik let později zaujalo vyřezávání loutek ze dřeva. Jako řezbářka a loutkářka pak pracovala v plzeňském Divadle ALFA nebo v Loutkovém filmu ve Studiu Jiřího Trnky v Praze. Před lety založila vlastní autorské divadlo Divadýlko HáČek. Loutky ji tak provázejí po celý profesní život.

Celý článek

Šárka Schmelzerová: Porcelán je zábava i adrenalin

Šárka Schmelzerová: Porcelán je zábava i adrenalin

Věnuje se výrobě originálního autorského porcelánu a svou tvorbou se už dvanáct let také živí, i když přiznává, že to není úplně jednoduché. K bělostnému porcelánu má Šárka Schmelzerová blízko snad i proto, že v kraji, který proslul jeho výrobou, vyrostla. Dílnu má ve Štědré u Žlutic na Karlovarsku.

Celý článek

Dejte dřevu starobylou patinu

Dejte dřevu starobylou patinu

Dřevo můžeme pomocí různých technik upravit tak, aby získalo zdánlivě zašlou a věkovitou patinu. Lépe pak souzní s interiérem starého domu a dotváří nostalgickou atmosféru.

Celý článek

Cínař a betlémář Petr Rýgr: Cínové figurky mi přinesly volnost

Cínař a betlémář Petr Rýgr: Cínové figurky mi přinesly volnost

K odlévání cínových figurek se dostal Petr Rýgr ještě za minulého režimu. Důvod byl jednoduchý: toužil po volnosti a svobodném povolání. Když v roce 1988 vyšlo vládní nařízení, které umožňovalo soukromě provozovat některé služby, pustil se do vytváření upomínkových předmětů. Dnes se výrobou cínových figurek živí. Zaměřuje se především na betlémy.

Celý článek