Romantická stodola

Dvě stě čtyřicet let se v ní skladovaly potřeby pro provoz sousední budovy, v níž se bílilo a barvilo plátno. Impozantní dvoupatrová budova bělidla se proměnila v penzion, ale se stodolou si majitel dlouho nevěděl rady.

Architekt Zdeněk Václavek, rumburský rodák, koupil tuto dvojici staveb v Krásném Buku po návratu z ciziny koncem devadesátých let minulého století. Má cit pro atmosféru domů, které renovuje. V penzionu Na Bělidle využil staré konstrukce i části zařízení a doplnil je rovněž starým mobiliářem, ale netradičně upraveným. Mnozí mu radili, aby ve stodole udělal společenský sál nebo wellness. Někteří dokonce propagovali minipivovar. „S takovými provozy jsem neměl zkušenost. Nakonec jsem se rozhodl pro to, co je mi osobně nejbližší, to znamená pro zobytnění tohoto prostoru,“ konstatuje pan architekt.

 

V novém kabátě

Kdysi průjezdná stodola si zachovala původní tvar a konstrukci, uvnitř i zvenku. „Dřevěné obložení je v tomto kraji velmi rozšířeno. Tady, v údolí říčky Křinice, kde bývají zimy velmi tuhé, je vhodné obzvlášť,“ vysvětluje majitel. „Obklad jsem koupil v Německu, kde se takovému plášti říká Lausitzer Verschlag. Je natřen lazurou Bondex v odstínu teak. Mezi starou a novou stěnou je uloženo zateplení z polystyrenu a také veškeré instalace.“

S barvou pláště ladí krytina imitující břidlicové šablony. Je z recyklovaných kabelů a stavitel si ji velmi chválí. „Nedaří se na ní mechu a je prakticky nezničitelná. Její výrobce, česká firma Capacco, přiblížil vroubkováním vnějších okrajů šablon vzhled této umělé krytiny k pravé břidle.“

Další součásti stavby jsou převážně ze starého materiálu. Brzy po návratu do rodného kraje koupil Zdeněk v nedaleké vsi vysloužilou textilku, v níž našel materiál pro svoje rekonstrukce. Ostře pálené cihly, trámy staré přes 150 let a krásně vyšlapané podlahové fošny, které nacházejí nové zajímavé uplatnění. Mohli jsme to ocenit hned v síňce za vstupními dveřmi.

Podkroví je osvětleno okny ve štítech a sedlovými vikýři

 

Kouzlo starého dřeva

Interiér stodoly má úžasnou atmosféru, protože trámy jsou ponechány odhalené. Jsou očištěny, vykartáčovány a opatřeny bezbarvým napouštědlem pro zvýraznění kresby. V kdysi nečleněném prostoru je dnes obytné i patro. „Na stropní záklopy jsem použil nová prkna nestejné šíře,“ ukazuje náš průvodce vzhůru. „Dřevo jsme natírali stejně jako plášť Bondexem odstínu teak. Používám tyto dánské lazury už léta k maximální spokojenosti.“

Vstupní část přízemí rozděleného jen konstrukcí schodů do patra a uprostřed zhruba dvoumetrovým zděným pultem je vyhrazena jídelně. U stolu lomeného do „L“ se může usadit až devět lidí. Stěny zútulňuje obklad ze starých cihel. Ve dvou výklencích mají návštěvníci možnost obdivovat kámen původní venkovní stěny, ke které byla zevnitř přizděna stěna ze starých cihel. Požitek z tohoto krásného materiálu i vystavené keramiky zvýrazňuje nasvícení výklenků bodovými světly.

Na balkón se vstupuje dveřmi z jedné z ložnic

 

Vpravo na jídelnu navazuje kuchyně a vzadu vidíme do obývacího pokoje osvětleného okny ve štítě. Na první pohled se zdá, že je na stěnách kuchyňky nad keramickým obkladem pruhovaná tapeta, ale při bližším pohledu zjišťujeme, že jde o prkna natřená zestařovací technikou. Nejdřív dřevo dostalo tmavý základ, na nějž byla nanesena pastelová barva, která se po létech probrousí do základu. Stejnou technikou je renovován horní díl kredence.

Obdivujeme také vitráž se zrcadlem vsazenou nad pult, který dělí kuchyňský prostor od obývacího. Dvě nové barové židličky avizují, že se kuchařka či kuchař nemusí cítit při vaření osaměle.

Prošlapané podlahové fošny tloušťky pět centimetrů nechal pan architekt přivézt z výše zmíněné textilky. Jsou ručně kartáčovány a namořeny do tmavšího odstínu. Pohled na podlahu si člověk užívá hlavně v obýváku, v němž stojí na cihlové dlažbě litinová americká kamna Federal Dutchwest od firmy Vermont Casting. Jsou vybavena katalyzátorem pro lepší využití paliva a jejich výkon 12 kW prý umožňuje vytopit celou stodolu i v mrazech.

Stěny mezi starými trámy hrázdění, jímž byla stodola zavětrována, jsou omítnuty, aby se obývací pokoj prosvětlil.

Při jídle mohou hosté obdivovat staré trámy, staré cihly a pískovec ve výklencích

 

Osprchovat a spát

Staré materiály použil Zdeněk i v koupelně, která je jediná oddělena dveřmi. Prostorný sprchový kout je obložen sto let starou břidlicí a místo stropního záklopu jsou mezi trámy uloženy čtvery smetanově natřené klasické kazetové dřevěné dveře.

„Obkládačky jsou vyříznuty z neporušených šablon ze střechy mé chalupy,“ vysvětluje s úsměvem tvůrce. „A dveře jsou ze staré vily v Rumburku, kterou majitel k mé radosti důkladně renovoval.“

Z koupelny, mezi jejímiž stěnami se dobře vyjímá pařez s kamenným umyvadlem a zrcadlo v rámu z malého okénka, stoupáme po jednoduchých schodech do patra, které se na podestě dělí do dvou směrů, do dvou ložnic.

Nad schody do patra vidíme mezi původními trámy nová prkna, barevně poněkud odlišená rezavější lazurou

 

Na první pohled upoutají skleněné vitráže ve dveřích, z nichž byl odlouhován nátěr. Zdobí tento nevelký prostor, ale také přivádějí do ložnic světlo. I tady je zařízení kombinací různých stylů a barev. „Nejsem příznivcem pouze jedné selské strohé linie. Nebojím se barev a kombinací věcí zdánlivě nesourodých,“ přiznává architekt Václavek. „Striktně se držím pouze jedné zásady: Plast mi nesmí do domu!“

Nátěry volí hlavně v případě, když je dřevo poškozené a nevhodné k louhování a následnému voskování anebo když se mu zdá, že dřevěných tónů je už moc a prostor potřebuje oživit. Menší ložnici, kde jsou postele vytvořeny z nového dřeva, doplňuje například růžové posezení pro děti. Jim je určeno i spaní na patře.
Vedle postelí v obou ložnicích jsou mřížky, průduchy, jimiž sem stoupá teplo od kamen v přízemí, ale také přímotopy. Ty jsou tady prý jen pro jistotu, za sedm let, co je stodola v provozu, nebyly použity! Odpověď na otázku, které z míst té znovuzrozené stavby má majitel nejradši, je nasnadě: „Největší radost mám z otevřené plochy přízemí, která skýtá nádherné průhledy starými mohutnými trámy.“

Pracovní deska, do níž jsou zapuštěny plotýnky, je z tvrdého dřeva. Prostor pod schodištěm je využit jako police a spíž

 

Vzpěry, které nesou pultík dělící kuchyni od obýváku, jsou usazeny v kameni přizděném k cihelné stěně

 

Stěny v obýváku tvoří bílé tapetované OSB desky včleněné mezi původní dřevěnou vazbu

 

Obklad z břidlice a strop ze starých dveří doplnil v druhé koupelně vysoký pařez s kamenným umyvadlem

 

Spací patro je ve štítě umístěné ložnici, z níž je vstup na balkón

 

Ve větší ložnici si designér pohrál s pastelovými barvami

 

Podkrovní koupelna okouzluje dřevem, bílou a několika tóny modré

 

 

www.kyjovskastodola.cz

 


Text: Marie Rubešová; Foto: Martin Mašín

Další články

Naše třetí dítě

Naše třetí dítě

Majitelé o chalupě mluví jako o svém třetím dítěti. Je to ale nejnáročnější „dítě“, zatímco předchozí dvě, Jiří a Irena, už vylétly z hnízda, toto je stále zaměstnává. Chalupaření je oba ale ohromně baví.

Celý článek

Na statku v České Kanadě

Na statku v České Kanadě

Projíždíte-li Radíkovem, nemůžete si nevšimnout krásně opraveného statku se zdobenými zelenobílými vraty. Srdce každého milovníka dobře udělaných rekonstrukcí však zaplesá i uvnitř.

Celý článek

Orlovská chalupa

Orlovská chalupa

Cestou se zdálo, že šedobílá obloha neotevře slunci ani okýnko, ale když jsme vyjeli z lesa, objevil se v roztrhaných mracích jako kouzlem blankyt. Prý je na jižním svahu, kde chalupa stojí, pěkně skoro pořád.

Celý článek

Přečtěte si

Dřevěné schodiště

Dřevěné schodiště

www.chatar-chalupar.cz

Dřevo je pro konstrukci schodů materiálem veskrze tradičním, který má i v současnosti stále co nabídnout. Velké oblibě se těší především v chalupách, venkovských domech a dřevostavbách.