U paní Berty

Líbí se vám chalupářský styl? Kdy interiér voní dřevem a je vybaven nábytkem z poctivých materiálů, čistý, bez zbytečných ozdob? Právě takový najdete v pokojíčkách a restauraci v krkonošském penzionu U paní Berty. Pojďme sem společně na malý výlet!

Častý cíl návštěvníků Krkonoš bývá Sněžka, naše nejvyšší hora. Cesty na její vrchol se sbíhají z různých stran. Ta nejméně namáhavá – lanovkou – vede z Pece pod Sněžkou. A do Pece, východokrkonošského centra turistů, míří z české strany jediná silnice klikatící se postupně Dolním Maršovem, Horním Maršovem, Temným Dolem a Velkou Úpou. Cestou autem do Pece tedy pokaždé projíždíte Temným Dolem, kde stojí penzion U paní Berty.

Na penzion s restaurací U paní Berty narazíte v Temném Dole cestou do Pece pod Sněžkou

Stavba se stoletou tradicí

Dlouhá zděná stavba s palubkovým obkladem v patře je zakousnuta do skalnatého svahu nad silnicí, která kopíruje tok řeky Úpy. Vzhledem k tomu, že tu stojí asi 100 až 150 let, pamatuje dobu, kdy obec nesla německé jméno Dunkelthal a po silnici jezdily především koňské povozy, auta se po ní projela vzácně. Dům tehdy sloužil jako řeznictví s krámkem a hospodou a také se v něm bydlelo. Takto fungoval po většinu své existence. Současná majitelka, Alena Kšádová, vysvětluje, proč je ve štítu odkaz na paní Bertu: „Paní Berta tu před sto lety čepovala pivo, proč na ni tedy nezavzpomínat…“

Postel se soustruženými ozdobami musela být prodloužena, aby si v ní dobře pospali i dlouháni

Dnes řeznictví v objektu nenajdeme. Ale restaurace s výčepem tu je jako před lety. Unavení a hladoví pocestní si můžou pochutnat nejen na krkonošském pivečku, ale i na domácím chlebu či místních specialitách. Když jsme U paní Berty byli my, nabídka jídelního lístku byla lákavá: kyselo, sejkory se zakysanou smetanou a škvarky, vepřová panenka plněná kozím sýrem se šípkovou omáčkou, rozšlápnutá brambora s tvarohem, borůvkový koláč. A to je jen zlomek z dobrůtek vycházejících ze zdejší kuchyně. Alena nás například upozorňuje, že když si vyberete maso s ptačincem, kuchař musí vyběhnout za penzion na zahrádku a bejlí natrhat.

Jeden z pokojů je zařízen v romantickém stylu

Kromě posezení v hospůdce v přízemí se můžete uvelebit i venku. Restaurační zahrádka je lemována modrými smaltovanými hrnci plnými muškátů, v okenních truhlících voní levandule. Ale to je potěšení opravdu jen pro letní hosty, v zimě je dobré zůstat uvnitř, u rozehřátých kamen. Důvod, proč jsme se tu zastavili, však vězí jinde. Konkrétně v prvním patře.

Zařízení restaurace připomíná seknici v chalupě. Nechybí tu pec a různé kousky starého nábytku včetně kredence na nádobí

 

Jako u babičky

V patře je šest pokojů pro hosty. Každý z nich je zařízený trošku jinak. Alena je komentuje: „Nechci, aby se hosté cítili jako doma. U nás jim musí být líp! Dovolená je od toho, aby si člověk odpočinul, nabral síly a nechal se trochu rozmazlovat. A tak naše hosty rozmazlujeme, co to jde. Mým snem je, aby se každý cítil jako u babičky na prázdninách.“ Plnit tohle přání se naší hostitelce daří. Po vstupu do jakéhokoliv z pokojů se vrátíte v čase. Na podlahách leží prkna, která mají patinu, a na nich stojí široké postele. Dřevěné mají vyřezávaná a soustružená čela, vysoké pelesti má i postel z mosazi. Na peřinách leží hřejivé přehozy, na záclonové tyči nad okny s krajkovými záclonkami jsou starobylými žabkami přichyceny proužkované závěsy. Stolky a židličky, které vybavení doplňují, už na první pohled zařadíte mezi předměty, které byly vyrobeny před lety. Přestože jsou všechny čisťounké nebo opatřené novým nátěrem, dýchá z nich kouzlo starých časů.

Hygienický kout je řešen originálně mycím stolem ve výklenku

„Nové věci se mi nelíbí,“ přiznává majitelka. „Raději nakupuji v bazarech nebo přes internet. Uznávám, že tento způsob je spojen s dobrodružstvím – výletem na neznámé adresy a nejistotou související s překvapením, zda kupovaný předmět bude odpovídat fotografii a popisovanému stavu a také zda vůbec bude vyhovovat předpokládaným záměrům. Sice promyslím, co si se získanými věcmi počnu, ale raději jejich použití a začlenění do interiéru konzultuji s designérkou Janou Kyselovou a nápady si nechám schválit.“

Stropní lampa s krásným širmem osvětluje pokojík s bílým nábytkem

Z vyprávění je zřejmé, že penzion nedávno prošel zásadní rekonstrukcí, během níž mimo jiné byly všechny hostinské pokoje vybaveny sociálním zařízením. A inventář pokojů byl kompletně vyměněn. „Předchozí nábytek pocházel z osmdesátých let a byl zašlý,“ vysvětluje Alena.

Imitace roubené stěny tvoří předěl mezi ložnicí a vstupní částí pokoje s posezením u okna

 

Krásné detaily

I když je všech šest pokojů zařízeno střídmě, v každém je nějaká přitažlivá zvláštnost. V červeném pokoji je to koupelna s litinovou vanou na nožičkách jako vystřižená z prvorepublikového černo-bílého filmu. V mosazném pokojíku uchvacuje kovový nábytek. „Postel je původem z pražského Divadla Komedie a byla součástí jednoho představení. Když se hra přestala hrát, postel byla na prodej. Ač to nevypadá, noční stolky pocházejí z jiné soupravy,“ sděluje Alena. Bílý pokojíček s růžičkami na povlečení je jako stvořený pro novomanžele nebo velké romantiky. V rohu místnosti je opřeno vysoké zrcadlo se zdobeným rámem. V modrém pokoji jsou dřevěné postele natřené světle modrou barvou. „Natírala jsem je sama,“ směje se majitelka. „Aby vypadaly hezky, nátěr jsem na závěr trochu obrousila, takže vypadá starší.“

Další pokojíček je vybaven postelí s mosaznými pelestmi, kterými jsou opatřeny i noční stolky

V jednom ze dvou čtyřlůžkových pokojů stojí příčka imitující roubení. Mycí stolek tu je umístěn do výklenku vedle koupelny se záchodem. V posledním pokoji upoutávají elegantní židličky a stolky z ohýbaného bukového dřeva.

Koupelna v černo-bílém ladění je zařízena ve stylu první republiky

„V penzionu jsem uplatnila zkušenosti z rekonstrukce chalupy, kam jsem také nábytek a doplňky nakupovala v bazarech,“ říká majitelka, která retrostyl upřednostňuje. „Nejvíc práce dá vymyslet, jak dosáhnout toho, aby zařízení, zvláště jde-li o repliky, vypadalo, že je na daném místě léta.“

 


Text: Martina Lžičařová; foto: Jaroslav Hejzlar

Další články

Dřevěné bydlení bylo jejich snem

Dřevěné bydlení bylo jejich snem

Fialovi bydleli v paneláku a byt měli obložený dřevem. Připomínalo to chatu nebo chalupu, po níž toužili. Pak si pořídili v Mnichově Hradišti domek. Ale jejich sen o bydlení na venkově se jim splnil, až když koupili pozemek a postavili na něm srubový dům.

Celý článek

Proměna zdevastovaného statku

Proměna zdevastovaného statku

Opouštět statek, který jste dlouhá léta opravovali, dávali do pořádku a utvářeli k obrazu svému, pro někoho nebývá jednoduché. Proto je tato návštěva takovým malým nostalgickým ohlédnutím za jedenácti lety, během kterých se statek rodil do současné podoby.

Celý článek

Ze sklípku do sklípku

Ze sklípku do sklípku

V rohu náměstíčka z vinných sklepů v Pouzdřanech najdete vedle sebe dva, které mají štíty stavěné do oblouku. Mají i společný příběh a přinejmenším do jednoho z nich se vám možná podaří nahlédnout.

Celý článek

Horké léto v barvě vějířovky

Horké léto v barvě vějířovky

Každá kapka dešťové vody je v Podkrkonoší vzácná. I když přes léto v Lázních Bělohradě skoro neprší, v zahradě Bernardových se trávník zelená a horké počasí nebývá na většině rostlin vidět.

Celý článek

Přečtěte si

Úbislavice

Úbislavice

www.chatar-chalupar.cz

Cestou od Jičína směrem k Nové Pace odbočte před obcí Rumchalpa doleva. Objevíte Úbislavice a jejich osady a můžete obdivovat roubené podkrkonošské chalupy, některé s bohatě vyřezávanými štíty.

Podkroví s jasnými souvislostmi

Podkroví s jasnými souvislostmi

www.peknebydleni.cz

Kde bychom chtěli bydlet? Naše představy se různí, ale určitě můžeme sestavit pomyslnou hitparádu nejžádanějších míst. Na jednom z nejvyšších stupňů by se zřejmě ocitlo bydlení v rodinném domě. O vedoucí pozici by se ale se stejnou úspěšností ucházel i další velmi vyhledávaný typ bydlení – půdní vestavba.

Mlýn, kde se dobře žije

Mlýn, kde se dobře žije

www.chatar-chalupar.cz

Opuštěný mlýn, který na svém místě stál už v osmnáctém století, koupili Vlaďka a Josef Tomáškovi před šesti lety. Hned se pustili do jeho oprav a již za dva a půl roku zde oslavili první Vánoce.