Chalupa s hrušní to vyhrála

K Veronice Fryčové jsme se původně chtěli jet podívat do dílny na malovaný nábytek, který tvoří. Nakonec jsme se setkali v její roubené víkendové chalupě nedaleko Komárova, kde je spousta dalších zajímavých věcí.

Úzká silnička nás zavedla do osady, kde jsou stavení roztroušena cik cak kolem cesty. Málem jsme to správné minuli. Sedí si trochu níž pod cestou, od které ho oddělují plaňková vrátka a nízká zídka porostlá psím vínem. Přízemní domek se k příchozím otáčí pěkně opraveným roubeným průčelím, takže byste mu na první pohled jeho věk nehádali – stojí tu už od roku 1795 či 1800. A poprvé byl prodán už roku 1812, jak se dá vyčíst ze záznamů.

ást ložnice je vybavena velkolepou pohovkou. Skříň skrývá textilní poklady, které Veronika pečlivě uchovává

Jak jsme kupovali chalupu

Po přivítání nás Veronika seznamuje s historií roubenky. „Chalupu jsem hledala minimálně dva roky. Jsem z nedaleka, ale tohle místo jsem neznala. Když jsme sem přijeli poprvé, byl ošklivý podzimní den, ale mě chaloupka zaujala a jakýmsi kouzlem si žádala mou přízeň. Asi čtvrt roku jsme s partnerem nad koupí přemýšleli – Dalibor Šebesta z chalupy moc nadšený nebyl, jako kamenosochař má rád trochu jiný styl, ale nadchla ho ohromná hrušeň na zahradě. Po koupi jsme ale zjistili, že strom roste už na vedlejším pozemku,“ vzpomíná na dobu před více než sedmi lety chalupářka. „Pozvala jsem si sem památkářku, historika a paní ze stavebního úřadu. Část obce je totiž památkovou zónou lidové architektury. Každý měl ale na dům jiný názor. Nakonec jsem se rozhodla nedělat zatím žádnou zásadní rekonstrukci a chalupu užívat tak, jak nám to nabízí. Chci se chovat k domu šetrně, proto jsme udělali jen to nejnutnější. Není vždy ideální zrušit to bývalé, důležité je nejdříve stavení poznat, vyzvednout jeho ctnosti a vylepšit slabiny. Ale to člověk pochopí až časem,“ vysvětluje naše hostitelka.

Veronika Fryčová může být na svou chalupu pyšn

Dříve černá kuchyně, dnes ložnice

Větší, pravá část domu je obytná, dveře vlevo vedou do chlívku. Dříve na tuto stranu domu podle otvorů ve zdivu štítu a nenahozené zdi navazoval ještě dřevník, z něj se ale nezachovalo nic. V obytné části se původně z chodby vstupovalo rovně do černé kuchyně a z ní do komory, vpravo do obytné světnice a odtud do zadního pokojíku, vlevo do chlívku. „Předchozí majitelé už nějaké úpravy provedli. Když jsme domek koupili, na místě černé kuchyně se nacházela kuchyň s větším oknem. Některé dveře byly zazděné, zadní pokojík byl naopak propojený s kuchyní,“ rekapituluje Veronika stav domu v roce 2006. Veronika s Daliborem dveře mezi světnicí a pokojíkem a chodbou a chlívkem obnovili. „Světnici jsme zařídili jako obytný prostor s kuchyní. Propojení zadního pokojíku s bývalou kuchyní jsme ponechali, v tomto pokoji do „L“ máme ložnici, jen náznakově rozdělenou na dvě části,“ provádí nás mladá chalupářka po domě a upozorňuje na různé zajímavosti. Nakoukneme i do zatím prázdné komory. „Ještě se uvidí, ale mohl by tady vzniknout dětský pokoj pro Matěje a Julii,“ uvažuje paní domu. Něco nám ale ve stavení chybí… Veronika se usmívá: „Koupelnu ani WC tu ještě nenajdete. Jezdíme sem z nedalekého domova na víkend nebo jen na jeden den, tak to zatím nevadí. Uvažujeme o využití části chlívku.“

Kuchyňská část světnice

Pryč se starými nátěry

Po předchozích majitelích tu zůstalo na hnědo natřené venkovní roubení, částečně vypadaná vymazávka, roubení v interiéru omítnuté, dveře, okna a trámy natřené na zeleno či béžovo. „Z venkovních trámů jsme museli odstranit barvu,“ vzpomíná chalupářka, „pak jsem je vydrhla rejžákem a mýdlovou vodou. Proti škůdcům jsme je ošetřili Lignofixem a natřeli fermeží. Tím získaly hezkou barvu. Na řadu přišla i nová vymazávka mezi roubením, dokonce tři různé. Starou jsem vyškrabala a spáry klasicky vycpala sušeným mechem. Podle staré receptury jsem udělala novou vymazávku z plev a jílu. Jako další jsem koupila připravenou směs, kterou používají památkáři. A třetí dělal partner. Teď čekám, co ukáže čas, která vymazávka vydrží v nejlepším stavu.“

Štítová stěna je obrovnaná dřevem na topení, až přijde zima

Podobná práce čekala Veroniku a Dalibora ve světnici. „Trámy, které byly omítnuté, jsem oklepala a očistila. Novou omítku dostaly jen některé stěny. Jen v ložnici zatím zůstaly původní omítky. Všude jsme také ze dřeva odstranili zelené a béžové nátěry,“ vzpomíná na úpravy Veronika. Nově dělali chalupáři elektrické rozvody, ale voda v domě ještě neteče. „Musíme teprve udělat přípojku,“ vysvětluje hostitelka. Se střechou měli štěstí. Krov je původní a v pořádku. Dříve asi nesl lehkou krytinu, došky nebo šindel, dnes ji kryje eternit. Chalupu vytápějí dvoje kamna, ve světnici a v ložnici.

Na hezky prostřeném stole na zápraží nás čekaly káva a bábovka

Nalezené „poklady“

Veronika se nám svěřuje, jaké udělali při úpravách domku objevy. „Našla jsem tu různé poklady. Představte si, že v mechové spáře mezi roubením byly ukryty dětské brýle, ve zrušených oknech zas mince. Podle nalezených zbytků kachlů usuzujeme, že ve světnici bývala pec. A překvapivý nález nás čekal na půdě. Byly tam uložené malované divadelní kulisy, asi od místních ochotníků. A pojďte se podívat,“ vede nás do ložnice, otvírá skříň a vytahuje pro změnu poklady textilní, „všechny tyhle vyšívané kuchařky na zeď a vyšívané i háčkované lemy jsou po babičce předchozí majitelky,“ rozkládá staré ruční práce na pohovce. Při zařizování chalupy našly právě ozdobné lemy uplatnění na poličkách, ve skříňkách i nade dveřmi. Veronika si dokázala pohrát i se starými kuchyňskými předměty a naaranžovala z nich v chalupě různá pěkná zátiší. Zdobí stoleček pod oknem, skříň, rohovou vitrínu, truhlu i další místa. Světnice i ložnice jsou vybavené různým starým nábytkem. „Pár kusů tu bylo, ostatní jsme dostali nebo koupili. Mám tady i nábytek, který jsem sama malovala,“ ukazuje na truhlu, moučnici a truhličku.

Kovovým dvířkům od udírny dělají v chodbě společnost další kovové předměty

Malovaný nábytek

Jak se Veronika k malování nábytku dostala? Její kreativita a vášeň pro staré věci ji zavedla do firmy pana Anýže, kde ji učil restaurovat, ale k malování nábytku se dostala až u firmy Snel furniture. Teď už pracuje samostatně. „Učila jsem se stylem pokus-omyl. Nejdůležitější bylo docílit věrohodnosti a jisté poetičnosti,“ vzpomíná Veronika. „Dnes používám svůj postup. Při něm se z několika vrstev různých barev část odstraní, aby vznikl efekt patiny. Pro malované motivy využívám původní lidové náměty i vlastní fantazii. Nejvíc jsou v oblibě květiny, vázy, košíky, ovoce, vesnické scény. Z barev zelená a světle modrá. Poslední povrchovou úpravou je nanesení bezbarvého vosku,“ prozrazuje část svého know-how.

Veronika si dala práci s aranžováním textilu i porcelánu

Zahrada s výhledem

Zahrada leží v mírném svahu, hlavní část se rozkládá vlevo od chalupy a pod ní. Je z ní pěkný výhled na Jivinský kopec. „Abychom zahradu zcivilizovali, museli jsme vykácet čtyřicet dva ovocných stromů a několik nových vysadit, nebyla tu ani pořádná tráva. U kamenné zídky jsem vysázela hortenzie, skalničky, vrbu, cypřiš. Protože pozemek není zatím oplocen, chodí nám sem zvěř – srnky i divoká prasata. O zahradu se rád stará syn Matěj. Její část dokonce seká klasicky kosou, má tu i své záhonky,“ ukazuje nám při procházce po pozemku chalupářka. „Kolem chalupy je práce hodně, ale do důchodu daleko, takže ať je co dělat,“ loučí se s námi s úsměvem Veronika a dodává: „Chalupa se nám stala únikem do pohádky, do doby, kdy lidé věřili v dobro. Když zde pobýváme, vždy zjistíme, že člověku stačí k životu opravdu málo a že největším darem je být pospolu.“

Místo stěny teď odděluje dvě části ložnice jen lehký závěs

 


Text: Iva Tvrzová; foto Pavel Veselý

Další články

Proměna zdevastovaného statku

Proměna zdevastovaného statku

Opouštět statek, který jste dlouhá léta opravovali, dávali do pořádku a utvářeli k obrazu svému, pro někoho nebývá jednoduché. Proto je tato návštěva takovým malým nostalgickým ohlédnutím za jedenácti lety, během kterých se statek rodil do současné podoby.

Celý článek

Ze sklípku do sklípku

Ze sklípku do sklípku

V rohu náměstíčka z vinných sklepů v Pouzdřanech najdete vedle sebe dva, které mají štíty stavěné do oblouku. Mají i společný příběh a přinejmenším do jednoho z nich se vám možná podaří nahlédnout.

Celý článek

Horké léto v barvě vějířovky

Horké léto v barvě vějířovky

Každá kapka dešťové vody je v Podkrkonoší vzácná. I když přes léto v Lázních Bělohradě skoro neprší, v zahradě Bernardových se trávník zelená a horké počasí nebývá na většině rostlin vidět.

Celý článek

Zpívání u řeky

Zpívání u řeky

Když se rozezní cimbál a k tomu se přidají housličky, zastaví se u chalupy Štruncových na jihu Čech čas. Sousedé zmlknou a naslouchají krásným melodiím, které zpívají a hrají Dalibor s Kateřinou.

Celý článek

Přečtěte si