Pozapomenutá kdouloň pro teplá místa
Stejně jako oskeruše či jedlé kaštany patří kdouloň či mandloň k ovocným druhům, které mají zenit svého pěstování už dlouho za sebou. I když se jim v určitých oblastech daří, řadí se dnes spíše k zahradnickým zajímavostem. Ale právě proto, že se příliš nepěstují a jejich plody jsou v běžné obchodní síti prakticky nedostupné, mají své příznivce, a to jako rarity, jejichž plody lze nápaditě zpracovat a jsou kulinářskou ozdobou kuchyně.
Starobylý druh
Kdouloň (Cydonia oblonga) patří mezi staré kulturní rostliny a lidstvo ji pěstuje už 4000 let. Ze zahradního hlediska jde o hezký menší ovocný strom se slabšími řídkými větvemi. V době kvetení jabloní rozkvétá kdouloň velkými vonnými květy, které na první pohled zaujmou, a její dekorativní potenciál se tak vyrovná třeba okrasným jabloním nebo sakuře.
Kdouloni vyberte teplé místo s kyselejší humózní půdou. Jelikož roste pomalu, používají se její semenáče ve velkém jako podnože, na které se roubují ušlechtilé odrůdy hrušní. Navzdory pomalému růstu potřebuje kdouloň kolem sebe alespoň 2–3 metry prostoru, aby její větve rostly pěkně do stran. Řez vyžaduje jen výchovný, a to v době zakládání korunky. Její meziroční přírůstky jsou malé a péče o strom vás proto nijak neomezí. Další důvod, proč na kdouloň zaměřit svou pozornost, je odolnost a výborný zdravotní stav. Netrpí tradičními chorobami jádrovin, jako je třeba strupovitost, její aromatické plody nelákají ani obaleče, plody nejsou červivé a prakticky se nekazí. V ovocnářských školkách se můžete setkat jen s odrůdou ´Champion´.
Aromatické plody
Kdoule jsou citronově žluté, někdy výrazně žebernaté, tvarem mohou připomínat spíše jablko nebo i hrušku – podle pěstovaného typu. Pokrývá je vrstvička jemných chloupků, které lze na rozdíl od broskví snadno setřít. Slupka samotného plodu je lehce mastná. Plody mají krátké stopky a sklízejí se až pozdě na podzim, v říjnu. Protože výrazně voní, kdysi se jimi prokládalo prádlo. Syrové plody bývají prakticky nepoživatelné, protože jsou tuhé a těžko stravitelné, ale zpracovávají se na výborné džemy a rosoly. Dužnina kdouloní totiž obsahuje mnoho pektinů, které přípravu těchto výrobků výrazně usnadňuje.
5 plus pro kdouloň
- Nepotřebuje v dospělosti řez.
- Vytváří velké a vonné květy.
- Nenapadají ji choroby a škůdci.
- Plody krásně voní.
- Po zpracování má netradiční chuť.
Tip
Máte-li rádi vlastnoručně vyrobené dekorace, můžete kdoule nakrájet na tenká kolečka a volně zavěšená je usušit nebo použít např. do suchých vazeb.
… a co mandloň?
Tam, kde se daří kdouloni, najdete určitě místo i pro mandloň. Vyžaduje však teplé stanoviště a dost slunce, její květy jsou citlivé na mráz. Pro zahradnické experimentátory nabízí trh hned několik užitkových odrůd (Prunus amygdalus), které opravdu plodí, např. ´Vama´, ´Zora´, ´Kando´ či ´Sladkoplodá krajová ´. Pozor ale, mandloně jsou převážně cizosprašné, potřebujete proto minimálně dvě odrůdy. Jestliže ale toužíte jen po překrásných sytě růžových květech, které mohou být i plné, vysaďte si okrasnou mandloň. Líbit se vám bude třeba mandloň trojlaločná (Prunus triloba), což je nižší roubovaný keřík, který se stane skutečnou ozdobou zahrady. Mandloň nízká (Prunus tenella) je také nižší keř, který ale hojně odnožuje a za několik let může na zahradě vytvořit rozsáhlejší porost. Hodí se proto tam, kde není třeba šetřit místem a úzkostlivě výsadbu plánovat.
Recept
Rosol z kdoulí
Oloupejte dva kilogramy kdoulí, odstraňte z nich jádřince a nakrájejte je na čtvrtky. Kousky kdoulí dejte do hrnce, přilijte asi půl litru vody a přiveďte k varu. Pod pokličkou je vařte asi 45 minut, až se úplně rozvaří. Obsah hrnce pak propasírujte přes jemné síto a vraťte do hrnce. Přidejte kilogram želírovacího cukru a na mírném ohni míchejte do rozpuštění. Poté zvyšte plamen a nechte 30 minut probublávat, až získáte husté pyré. Stále ale míchejte, aby se rosol u dna nepřipaloval. Ještě horkou směsí plňte uzavíratelné skleničky.
