Jalovec nejen jako přírodní dezinfekce
Jalovec obecný (Juniperus communis) je všeobecně známý pichlavý jehličnan s antimikrobiálními i antibiotickými účinky, ničí tedy také bakterie, viry, houby i parazity. Podobný účinek mají i další botanické druhy jalovců, a také jiné jehličnany jako túje, cedr či borovice. V přírodě je domácí druh jalovce obecného chráněný, na zahradě z něj ale můžete sbírat jak léčivé plody, takzvané jalovčinky, tak i jehličí nebo kůru. Jalovčinky jsou prvním rokem zelené, teprve druhým, někdy dokonce až třetím ztmavnou do modré barvy a získají typickou ojíněnou slupku. Z keřů či stromů se setřásají; pokud se rozhodnete pro ruční sběr, neobejdete se bez pevných dlouhých rukavic. Jalovec se používá v kuchyni jako součást kořenicích směsí pro přípravu divočiny, jako léčivku ho využívali už naši předkové, cenili si zejména jeho dezinfekčních schopností. Jalovcem se dokonce vykuřovaly místnosti v době moru, silný odvar se používal třeba k dezinfekci porodnického vybavení či chirurgických nástrojů, ploch i rukou.
Můžete jej pěstovat i na zahradě
Aromatické silice s léčivou silou
Nejvýznamnějšími látkami v jalovčinkách jsou bezesporu silice, které jim propůjčují výrazné kořenité, pryskyřičně nasládlé aroma. Patří mezi ně například pinen, kafr, kadinen, terpinol, borneol a desítky jiných složitých látek. Nasládlou chuť dodávají těmto plodům cukry – glukóza a fruktóza –, dále obsahují oleje, hořčiny, pryskyřice, a dokonce i vitamin C a některé stopové prvky. Největší podíl na antimikrobiálních účincích jalovce mají monoterpeny – hydrokarbony. V léčitelství se používají například pro podporu léčby kloubních onemocnění, jako je třeba dna, revma a artróza, nejčastěji ve formě lihové tinktury pro mazání kloubů nebo jako přísada do koupele. Stimulují totiž lokální prokrvení, čímž ulevují od bolesti a zlepšují krevní oběh a látkovou výměnu v postižené tkáni.
Jalovec obecný
Jejich další působení je diuretické, neboť pomáhají odvádět přebytečné tekutiny z těla; užívají se tedy při vodnatelnosti a pro detoxikaci organismu. Pozitivní vliv mají též na zažívání, a to proti nadýmání a pro zlepšení trávení těžších jídel. Důležitou vlastností jalovce je jeho antibakteriální účinek, který posiluje účinek antibiotik a v lehčích případech je dokáže i nahradit. Velmi dobře účinkuje například při vleklých onemocněních močových cest. Je třeba vědět, že jalovec může dráždit ledviny, a proto je nutné se držet doporučeného dávkování a nepřekračovat denní dávku. Cenné dezinfekční schopnosti jalovce lze s úspěchem doma využít také pro čištění ran, při infekcích kůže, pro léčbu nejrůznějších ekzémů nebo při pokousání hmyzem.
Jak ho využít
Éterický olej – při infekcích dutin a horních cest dýchacích se používá několikrát denně, kdy se osm až deset kapek naředí v třiceti mililitrech vody a užívá se jako nosní sprej. Je možné kapky také nakapat do vody a vytvořit parní inhalaci.
Odvar z jehličí – používá se pro čištění ran při převazech i pro dezinfekci nástrojů. Připravuje se povařením třiceti gramů čerstvého materiálu na litr vody, směs se vaří půl hodiny a nechá se přes noc odstát.
Jalovčinky pomohou při žaludečních potížích
Celé jalovčinky – používají se při žaludečních problémech, dávka je maximálně pět kusů denně po dobu dvou týdnů.
Mladé výhonky – jsou bohatým zdrojem vitaminu C v jarních měsících, dopřát si z nich můžete například odvar.
Léčivá pára – mladé výhonky či bobule se v dávce asi sto gramů povaří ve třech litrech vody a vzniklý odvar se nalije na rozpálené kameny třeba v sauně nebo se pára přímo inhaluje.
