Heřmánek – bylinka, která nezklame
Heřmánek pravý
Nejznámější z heřmánků, heřmánek pravý (Chamomilla recutita, syn. Matricaria chamomilla) obsahuje chamazulen, alfa-bisabolol a flavonoidy, díky nimž má silné dezinfekční a hojivé účinky a které ho předurčují pro univerzální využití. Hodí se pro ošetření ran, nejrůznějších dermatitid a lehčích spálenin od sluníčka. Používá se nejen zevně, ale i vnitřně, je to spolehlivý prostředek proti úzkosti, uklidňuje mysl i žaludek, kladně ovlivňuje usínání a duševní pohodu. Je nepostradatelnou bylinkou při bolestech v krku i zažívacích obtížích. Své místo má také v dětském lékařství a kosmetickém průmyslu. Navíc se jako jedna z mála léčivek dá používat dlouhodobě a nelze se jím prakticky předávkovat, pokud dodržujete doporučenou dávku tří šálků denně.
Tato bylina se dříve více sbírala ve volné přírodě, jen výjimečně jste na heřmánkové záhony narazili u některých chalup. Dnes se spíš pěstuje. Můžete ho samozřejmě sbírat na ekologicky čistých loukách, podmínkou ale je, že jej musíte bezpečně poznat. Dnes jsou přírodní porosty heřmánku daleko vzácnější a tato bylina bývá promíchaná s dalšími podobnými druhy, jako jsou třeba heřmánkovec přímořský, rmen rolní nebo heřmánkovec nevonný. Musíte tedy mezi nimi pravý heřmánek bezpečně poznat, s čímž vám pomůže hlavně jeho typická silná vůně a také jednoduchý trik: Roztrhněte kvítek podélně a najdete-li pod květním lůžkem dutinku, držíte opravdu heřmánek. Květy plné budou jiná rostlina, pravděpodobně heřmánkovec, který se stal v posledních desetiletích častým polním plevelem.
Pěstování: Chcete-li tedy jistotu, že máte opravdu heřmánek, vypěstujte si ho z koupených osiv. Vysévá se na povrch půdy, a to už od podzimu až do dubna, potřebuje ke klíčení světlo. Aby se mohly jednotlivé rostliny dobře vyvíjet, je třeba ty vzešlé protrhat na rozumnou vzdálenost zhruba 20 x 20 centimetrů. Nejlépe prospívá na slunných vzdušných místech s humózní půdou, která by neměla být suchá. Heřmánek je jednoletý, ale na místě se zpravidla uchovává z vypadlých semen, nechte tedy některé květy v létě plně dozrát.
Květy z podzimního výsevu se sklízejí už od května, ty pozdější až do konce léta, nejčastěji dvakrát za týden. Otrhané úbory se suší ve stínu v tenké vrstvě, nejlépe na sítech. Usušené by se měly skladovat v tmavé nádobě se zabroušenou zátkou nebo jinak pevně zavřené.
Heřmánek římský
Rmenec sličný nebo také heřmánek římský (Chamaemelum nobile, syn. Anthemis nobilis) je podobně jako heřmánek pravý králem domácí lékárny. Správný název se trochu rozchází se jménem, pod kterým se prodává a pěstuje na zahradách. Ve volné přírodě ho vůbec nenajdete, pochází ze západní Evropy, u nás může vymrzat. Heřmánek římský má jednu výhodu – neuškodí mu, když po něm šlapete. Proto se s oblibou používá jako náhrada trávníku na slunných místech. Květy kulturního druhu jsou plné, postrádají tedy typický žlutý střed. Existuje dokonce i jeho specializovaná nekvetoucí forma.
Pěstování: Roste zpravidla nejlépe ve vlhčí humózní půdě na plném slunci nebo v lehkém stínu. Před výsadbou rostlin byste měli po povrchu rozhodit tenkou vrstvu kompostu a zapracovat ji do půdy, v tom se pěstování heřmánku římského neliší od jiných zahradních trvalek. I on obsahuje léčivé látky – chamazulen, oxykumarin, flavonoidy a další substance využívané v dermatologii, kosmetice i potravinářství.
Heřmánek terčovitý
Z východní Asie pochází heřmánek terčovitý (Matricaria discoidea). Postupně u nás zdomácněl, jde tedy o takzvaný neofyt. Najdete ho nejčastěji jako poměrně agresivně se šířící rostlinu, která rychle zabírá prostor na chudých osluněných půdách, plochách, kde se chodí, podél cest, na rumištích i na polích a zahradách s ulehlými a málo humózními půdami.
Zatímco na zahradách se považuje za plevel, ve volné přírodě má docela jiné poslání. Jako nezdolná a vitální rostlina pokrývá i velmi nehostinná místa a připravuje tak půdu pro další vlnu náročnější vegetace.
