Foto: Shutterstock
Nebojte se kaktusů! Odmění vás krásnými květy
Pravé kaktusy, z Ameriky pocházející rostliny pouště, se pěstují už celá staletí a postupně se dostaly i na ostatní kontinenty. Chrání je ostny a chlupy, které dotvářejí jejich neobvyklý vzhled. Jak ochlupení, tak třeba vosková vrstvička je chrání před slunečním žárem. A trny, kromě odrazování nenechavců, slouží i jako kondenzátory, na nichž se sráží vláha. Kaktusy jsou zajímavé a krásné, i když zrovna nekvetou. Na okenních parapetech můžete pečovat jen o drobnější exempláře, ovšem ve své domovině mohou některé druhy vážit i tuny. Prastaré druhy kaktusů mají dřevnaté stonky a listy, většina jich však tělo proměnila na zásobárny vody.
Astrophytum capricorne, takzvaný kozorohý kaktus, pochází ze severního Mexika. Pokroucené trny mohou být až sedm centimetrů dlouhé a chrání celý kaktus. Dorůstá do výšky 25 centimetrů a jeho voňavé květy jsou až sedm centimetrů široké.
Astrophytum myriostigma si můžete i pohladit, nepokrývají ho trny. Zato je posetý tisíci (myrio) drobounkými tečkami (stigma). Odtud pochází i jeho jméno. Květy jsou až šesticentimetrové, letité exempláře mohou dorůst do půlmetrové výšky. Druh pochází z hor severního Mexika a vytváří řadu forem, což vybízí k dalšímu šlechtění a křížení. Můžete proto pěstovat i variety panašované. Rychleji rostou roubované semenáčky, i to lze s kaktusy dělat.
Aztekium ritteri je miniaturní druh, který má výšku jen tři a šířku pouze pět centimetrů. Byl pojmenován po původních obyvatelích Mexika. Oproti jiným kvete již po pár letech života.
Foto: Shutterstock
Cephalocereus senilis je celý schovaný pod jemným dlouhým bílým ochlupením. Senilis znamená stařecký, ovšem porost chrání i mladé kaktusy, přes den před slunečním žárem, v noci před chladem pouště. Ve své mexické domovině dorůstají až patnáctimetrové výšky a kvetou, teprve když mají šestimetrovou výšku. Doma se jich tedy nedočkáte.
Echinocereus pectinatus dorůstá nejvýše patnácti centimetrů, osmicentimetrové květy (oproti jiným druhům, u nichž rychle vadnou) vydrží i přes týden.
Echinopsis eyriesii má květy nejen veliké až deset centimetrů a na dlouhé stopce rostoucí, ale také sladce vonící. Stejně jako u ostatních kaktusů posléze dozrají semena, ze kterých lze vypěstovat nové rostliny.
Foto: Shutterstock
Krainzia guelzowiana – ačkoli dorůstá do výšky jen kolem deseti centimetrů, při správném pěstování se můžete dočkat osmicentimetrových květů. Je velmi hospodárný, co se vláhy týče, a stejně jako ostatní, především chlupaté kaktusy nemá rád prašné prostředí.
Lobivia jajoiana – tento vysokohorský kaktus pochází z And. Kulaté tělo je jen osmicentimetrové, koncem jara ho zdobí i opakovaně ohromné květy. Musíte mu ale dopřát zimování nejlépe při šesti až osmi stupních na světlém místě a v suchu.
Lophophora williamsii patří do rodu odolných kaktusů, které v létě snesou více vláhy a v zimě se jim nejlépe daří při deseti stupních. Aztékové je nazývali pejotl a využívali halucinogenní účinky těchto osmicentimetrových rostlin.
Foto: Shutterstock
Mammillaria hahniana, jeden z nejpůvabnějších kaktusů roste ve středním Mexiku v mnoha varietách. Dále se šlechtí. Trny jsou schovány pod až čtyřcentimetrovými vlasy, pro které bývá přezdíván Old lady.
Notocactus ottonis je relativně nenáročný kaktus, u kterého se květů dočkáte pravidelně. Rod Notocactus pochází z jihoamerických prérií. Má rád substrát propustný, ale humózní, proto mu přidejte kompost a v sezoně více vláhy.
