Skvosty v květináčích: Krásné a odolné sukulenty

Nemusíte je často zalévat, přečkají vaši týdenní nepřítomnost a nevadí jim suchý vzduch v bytě jako jiným pokojovkám. Nejen tyto výhody mají oblíbené sukulenty.

Suché oblasti, které rozkvetou jen při jarních deštích, se nacházejí na všech kontinentech. A každá z nich si vytvořila své vlastní sukulenty patřící do různých rostlinných čeledí. Souhrnné pojmenování sukulent vzniklo ze slova succulento, tedy šťavnatý. Jde o rostliny přizpůsobené nehostinným suchým oblastem, které musí umět schraňovat velké množství vody. Třeba v dužnatém stonku, listech a kořenech.

Foto: Shutterstock

Jak je správně pěstovat?

Základní pravidla pro pěstování všech sukulentů jsou podobná. Rostlinám uzpůsobeným k šetření vodou jí dopřejte jen omezené množství i v květináči. Dopřejte jim především propustný substrát a dostatečně velké odtokové otvory ve dně květináče. Pokud poté nenecháte stát vodu v podmisce, nehrozí ani přelití, ani nedostatek vláhy. Můžete buď zakoupit speciální substrát pro kaktusy a sukulenty, nebo jim namíchat vlastní.

S vodou šetřete

Nejvíce vláhy vyžadují rostliny na jaře a v první půli léta, kdy rostou. Poté se spotřeba vody snižuje a v zimě, kdy naprostá většina sukulentů vyžaduje odpočinek při nižší teplotě, se nezalévají vůbec nebo minimálně. Sukulenty jsou v přírodě obvykle vystaveny plnému slunci a dostatek světla je i podmínkou úspěšného pěstování doma. Dopřejte jim parapet nejlépe jižně či východně orientovaného okna, vyhovuje i zimní zahrada, prosklená lodžie nebo skleník. V teplém období jim dopřejte pobyt na slunci a čerstvém vzduchu.

Přežijí, ale nepokvetou

Většina sukulentů vyžaduje zimní odpočinek při nižší teplotě, obvykle mezi pěti až patnácti stupni, a minimální zálivce. Sukulenty potřebují světlé zimoviště, některé pravé kaktusy snesou i pobyt na méně osvětleném místě a nezalévají se vůbec. Řada druhů bez zimování při nižší teplotě přežije, ale nepokvete – a to by byla velká škoda.

Foto: Shutterstock

Tlustice (Crassula) je odolná a atraktivní rostlina, kterou můžete pěstovat ve více druzích a v řadě forem a variet. Nejběžnější tlustice vejčitá může dorůst až metrové výšky, ovšem dobře snáší i tvarovací řez a oblíbená je i jako jakási bonsaj. Pokud jí dopřejete zimní odpočinek, může i kvést. Pěstovat lze i formy s načervenalými listy, které se vybarví při dostatku slunečního záření.

Lithops zvaný kvetoucí kámen pochází z afrických pouští, kde se po celé dny schovává v písku. Jen vršek dužnatých listů, které vypadají jako kamínky, vystavuje větru a slunci. Druhy a formy jsou si velmi podobné a mají shodné nároky. V létě miluje čerstvý vzduch a slunce, v zimě si nejlépe odpočine při teplotě kolem deseti stupňů. Zjara pak uprostřed starých listů vyraší nové, jasně barevné a staré odumřou. Zanedlouho poté kámen rozkvete.

Foto: Shutterstock

Faukárie tygří (Faucaria tigrina) má dužnaté listy lemované trny, které připomínají rozevřené čelisti, a tak se jí přezdívá tygří tlamička. Druhové jméno však nemá s tygry nic společného, faukárie pochází z Afriky. Vzniklo překladem latinského tigrina, tedy skvrnitá, proužkovaná, zkrátka tygrovaná.

Kalanchoe tomentosa, příbuzná barevně kvetoucí kolopejky Blossfeldovy je mimořádná svými plyšovými listy, pro které se jí přezdívá pandí rostlina. Díky jejich tvaru a povrchu umí skvěle šetřit vodou. Stejně jako ostatní kolopejky pochází z Madagaskaru.

Kalanchoe thyrsiflora má rovněž dužnaté a zajímavě zbarvené listy. Pokud rostlina vykvete, k čemuž vyžaduje zimování v chladu, obvykle časem odumře. Pokud jí chcete v tom chcete zabránit, můžete zárodek stvolu vylomit.

Havortie (Haworthia) jsou drobné sukulenty pocházející z Afriky. Kvetou nevýrazně, ovšem pěstují se v mnoha druzích a kultivarech pro atraktivní dužnaté listy, uspořádané ve tvaru růžic. Na rozdíl od ostatních sukulentů nemají havortie rády přímé slunce, v přírodě se schovávají pod většími rostlinami. Jinak se její pěstování od ostatních sukulentů neliší, dokonce ocení pauzu v zálivce v nejteplejším letním období, podobně jako kaktusy.