Baví mě radost z tvoření
S Janou Novotnou jsem se poprvé potkala v Čelákovicích, kde už deset let žije se svou rodinou, na výstavě jejích poutavých olejových obrazů, ručních ilustrací, podmaleb na sklo, výtvorů ze skla, z keramiky… Ano, je toho opravdu hodně, co Jana dokáže vytvořit. Já zůstávám v největším úžasu z jejích pohádkových maleb na zdi, ze kterých dýchá tichá krása a tajemno.
Pohádkový mlýn vytvořený Janou na zdi hotelu ve Špindlerově Mlýně
Jano, poznaly jsme se při spolupráci pro časopis věnovaný tvoření převážně pro děti. A tak mě zajímá, jak jsi to měla ty jako dítě – tvořila jsi ráda odmalička?
Jsem si jistá, že v dětství jsme všichni rádi tvořili! Mě to bavilo moc, a proto jsem navštěvovala ZUŠ v Jilemnici. Pak jsem šla na střední průmyslovou školu sklářskou. Ne proto, že bych měla jasno, co chci dělat, ale proto, že talentové zkoušky pro mě byly nadějí i motivací zároveň. Byla to nádherná zkušenost, skvělí lidé, skvělé prostředí. O to víc jsem smutná, že tato škola v Novém Boru už nefunguje… Následně jsem absolvovala v Novém Boru ještě vyšší odbornou školu sklářskou.
Jana miluje vůni hlíny. Ráda z ní tvoří misky, sošky a nejrůznější legrácky
A setkávala ses s podporou od rodičů a učitelů, nebo jsi také narazila na podrývání dětského výtvarného nadšení, což řada z nás zná ze svého dětství?
Rodiče byli a stále mi jsou velkou oporou a moc jim za vše děkuju! Měla jsem opravdu štěstí i na pedagogy. Vše je to o lidech. Ale řekla bych, že nejtěžší nástrahou byla (a někdy možná ještě je) základní škola – atmosféra srovnávání a tlaku na výkon… Myslím, že na ZŠ mnoho lidí ke své škodě uvěřilo, že nemá talent.
Při malování v horských hotelích se Jana někdy neobejde bez lešení a teplého oblečení
Máš dva syny – Adama (8 let) a Matouše (4 roky) a často pracuješ s dětmi. Co je podle tebe pro společný čas s dětmi důležité?
Děti jsou darem od Boha a já své syny moc miluju. Nejpodstatnější je podle mě zachovat klid a nechat v klidu i děti. Adam samostatně modeluje z keramické hlíny své výtvory a já jen žasnu. Oba kluci rádi kreslí, někdy se u nás sejde více dětí a všechny pak společně tvoří. Na nás dospělých je dát jim příležitost, prostor, možnosti, lásku a nezasévat strach, a to nejen při tvoření!
Tajemně krásná olejomalba s názvem Hvězdy ve vlasech
Navázala jsi spolupráci s novým časopisem Rozmarýnka, do kterého jsi připravovala vystřihovánku. Jak tě vymýšlení a vytváření bavilo?
Byla to nová a radostná zkušenost. Je mi ctí, že mohu takto přispět k dobré věci. Syn si ježečka hned s chutí vyzkoušel a byla radost ho pozorovat. Tak doufám, že těch dětí, které si to zkusily a bavilo je to, bylo víc.
Ilustrace pro nový časopis Rozmarýnka
Pracuješ s mnoha materiály a pomocí řady technik. Jaká technika a materiál tě nejvíce oslovují?
Malba, kresba, olejomalba na plátně. Malovat se dá na cokoli. Sklo je nádherný materiál, ale je to finančně náročnější… Miluju taky keramiku a její vůni! S manželem jsme si dokonce pořídili pícku, abychom si mohli hrát a tvořit i s dětmi. Prožíváme u toho společnou radost.
Máš doma nějaký prostor, kde můžeš tvořit?
Tvořím venku, na naší zahrádce, ale častěji ukrytá před počasím doma v kuchyni. Bylo by krásné mít jednou svůj ateliér.
Pocházíš z Vysokého nad Jizerou, tedy z hor, které dozajista poskytují širokou paletu inspirace. Nacházíš nyní inspiraci i v Polabí, kde žiješ? Co tě dnes inspiruje?
Inspirace je na každém kroku, za každým rohem, někdy stačí jen zavřít oči. Rodný kraj je srdeční záležitost, mám to tam ráda. Ale Čelákovice a Polabí mají také svůj půvab. Důležité je neztratit kontakt sama se sebou. Být tam, kde je ti dobře, s lidmi, které máš ráda. Cítit zem pod nohama, vidět nebe nad hlavou, cítit vítr ve vlasech a v duši svobodu.
Jak se stalo, že jsi začala tvořit i taková díla, jakými jsou velikánské obrazy na zdech domů, v pokojíčcích dětí, v halách horských hotelů a podobně?
Nečekaně… Jednou zazvonil telefon, člověk na druhém konci řekl co, jak a kde chce namalovat, a já už jsem jen přijela a malovala. Od té doby se tomu věnuji. Je to radost, ale i docela dost náročná práce. Nejsložitější je vše sladit s rodinou. Ale díky manželově podpoře a lásce jsme to vždy zvládli společně, takže jsem neodjížděla sama za prací, ale byl to zajímavě prožitý čas pro nás všechny. Jen já ho prožívám se štětcem v ruce u zdi, kluci venku v přírodě.
Jak takové malování ve velkém měřítku probíhá?
Podstatnou součástí je návrh a domluva se zadavatelem. Někdy dělám obraz věrně podle fotografie, ale není výjimkou, že maluju nadivoko a nechám dílo takzvaně vzniknout. Kromě malířských potřeb jsou pro mě nezbytné i štafle, lešení a někdy i teplé oblečení. A pak je samozřejmě důležitá oboustranná spokojenost s hotovým dílem.
Nastává podzim – čas dýní, jablek a dalšího podzimního ovoce. Máš nějaké své oblíbené jídlo nebo tip na tvoření z podzimních plodů?
Podzim umí být krásně barevný! Když se zadaří, pochutnáváme si všichni na polévce i dalších pochoutkách z dýní Hokkaido, ale letos si na nich, bohužel, nejvíc pochutnali slimáci. Rádi s dětmi vydlabáváme dýně, které pak večer necháváme svítit venku a připomínáme si tak „dušičkový čas“. A když je dostatek jablek, děláme mošt a to je pochoutka!
A otázka na závěr – v názvu výstavy i tvého webu stojí tajuplné slovo Nasaja. Můžeš nám vysvětlit jeho význam?
To tajuplné slovo mi ušil na tělo můj tatínek. Opravdu mi tehdy daroval vlastnoruční výšivku s nápisem NASAJA, což znamená trochu zkomoleně naše Jana. Také se v tom dá najít moje nynější i rodné příjmení Novotná Špráchalová Jana. No a je po tajemství!
Jana Novotná (Špráchalová)
výtvarnice a lektorka tvořivých dílen pro děti i dospělé
