Králíček jako domácí mazlíček – zvažte dobře pro a proti

1. Je to přítulný a milý společník?

ANO – Když se mu člověk od malička věnuje, je pravděpodobné, že si na něj králíček snadno zvykne a bude vyhledávat jeho společnost. Bude sám přicházet pro pohlazení, bude páníčka olizovat jako nejupřímnější projev lásky, bude za ním po bytě všude běhat.

NE – Když se mu člověk od malička nevěnuje a králíček tráví sám dlouhé dny v kleci (nebo puštěný na volno bez dozoru a výchovy) může se stát, že si na člověka nezvykne a bude se ho dokonce bát. Nebo že taky vyroste jako „dříví v lese“. Když bude puštěný po bytě, nebude možné chytit ho a umístit zpět do klece.

2. Je čistotný?

ANO – Králíček je čistotné zvíře, vhodné pro chov v bytě. Je schopný naučit se chodit vykonávat potřebu na jedno místo – například na kočičí záchod (s vhodnou dřevitou podestýlkou). Záchod je třeba včas čistit – podle velikosti králíčka denně nebo ob den. Když králíčkovi čistota záchůdku nevyhovuje, umí to dát najevo (vyhrabe ho, nebo vykoná potřebu vedle apod.).

NE – Pokud zanedbáte jeho výchovu, nebo prostě narazíte na „prasátko“, je možné, že si bude čůrat a bobkovat po celé kleci nebo dokonce po celém bytě a připravený záchod bude ignorovat. Nebo ho bude neustále vyhrabávat a dělat nepořádek v okolí. Ale i v případě, že je králíček čistotný, může se jeho chování změnit v pubertě (cca 6 měsíců). Samečci i samičky mohou začít značkovat močí nebo zanechávat značkovací bobky různě po bytě.

3. Je nenáročný na čas?

ANO – Výhodou králíčka je, že se nemusí venčit jako pes, ale přesto se jako pes často chová. Je možné ho dobře vychovat, naučit ho čistotnosti, naučit ho přiběhnout na zavolání nebo zamlaskání, rád se přijde přitulit a pomazlit. Přestože však nevyžaduje celodenní nepřetržitou péči, musí se mu chovatel každý den věnovat a nechat ho alespoň 4 hodiny a více proběhnout mimo jeho ubikaci. Je to důležité pro jeho králíčka.

NE – I králíček potřebuje určitou pozornost. Člověk se mu musí denně věnovat, poskytnout mu výběh a být s ním v intenzivním kontaktu. Králíček se nesmí cítit osamělý, protože tím velice trpí. Zároveň je nutné, denně mu vyměnit vodu, seno a dát nažrat. Samozřejmostí je čištění záchodu apod. Pokud se králíčkovi nemůžete věnovat dostatečně, je dobré mu hned nebo časem pořídit kamaráda nebo kamarádku. Ale pozor! Každý králík musí mít buď vlastní klec, anebo opravdu velký výběh (např. celý jeden pokoj).

4. Umí se člověku přizpůsobit?

ANO – Králíček má rád řád a je schopen respektovat určitá pravidla. Naučí se, že v kuchyni (v lednici či spíži) je jídlo. Spojí si určité zvuky s konkrétní činností, a to ať je to zvuk, který má příjemný výsledek (šustění pytlíku = dostanu něco dobrého), anebo nepříjemný (zvuk vysavače = budu muset utéct). Také je schopen si zapamatovat, že občas cestuje s vámi ve své přepravce, a když ji nachystáte, reaguje na ni – podle toho, zda cestování má rád nebo nemá – nadšeně nebo úzkostlivě.

NE – Ne každý králíček si lehce zvyká na změny. Přemístění klece, přestavění vybavení nebo změna typu podestýlky může být překvapivým problémem. I přemístění záchůdku bude králíček pravděpodobně ignorovat a stále bude chodit vykonávat svou potřebu na místo, kde byl zvyklý. Králíčci jsou, co se týče jejich teritoria, zvyklostí a potřeb, velmi konzervativní a jen tak nějakou změnu nepřijmou.

5. Je možné ho vychovat

ANO – Králíček je docela inteligentní zvíře a je možné ho do určité míry vychovat. Je i možné naučit ho, aby přiběhl na zavolání nebo na zamlaskání. Obzvlášť, když ho potom odměníte nějakým pamlskem. Když dělá něco, co nesmí, existuje způsob, jak mu to vysvětlit. Králíček samozřejmě nerozumí konkrétním slovům (příkazům), ale pozná negativní tón v hlase.

NE – V období puberty (cca 6 měsíců) se může povaha králíčka změnit k horšímu. Z hodného tvorečka se stane anarchista, který začne porušovat zavedené zvyky. Většina králíčků má tendenci (dříve či později) prozkoumat v bytě, co se dá. Během průzkumů narazí na neodolatelně zajímavá lákadla, jakými jsou např. kabely, boty, nábytek, koberce, květiny… apod. které může začít okusovat. Něco lze odnaučit, něco nikdy. Musíte proto počítat s tím, že i přes nepřetržitý dohled se může stát, že něco okouše a zničí.