Vypěstujte si lék proti angíně
Angínovník čínský (Belamcanda chinensis, syn. Iris domestica) je mezi nenápadnými léčivkami a bylinkami výjimkou. Má velmi krásné a výrazné oranžové květy, často nepravidelně červeně skvrnité nebo pruhované. Botanicky patří mezi zástupce kosatcovitých (Iridaceae), kam se řadí i mečíky, tygřice a montbrécie, jimž se asi podobá nejvíce.
Pozor na přelití
Angínovník se dá pěstovat jako pokojová rostlina. Protože pochází z tropické oblasti východní Asie, kde roste jako trvalka, nevadí mu vytápěné byty. Není příliš náročný ani na půdu, vystačí si s běžným zahradním substrátem. Dokonce netrpí ani při menším množství světla, nepotřebuje proto v zimě přisvětlení ani v létě zastínění. Naopak: na slunném místě pokvete mnohem lépe než třeba v polostínu. Ale pozor na zamokření a přelévání – dopřejte mu vždy dobrou drenáž a nepřesazujte ho do příliš velkého květináče, kde půda drží dlouho vlhkost. Platí to i pro pěstování venku, kde vyžaduje místo chráněné a suché, s výbornou drenáží. Také v tom připomíná montbrécie.
Vysoký až metr
Angínovník je poměrně vysoká rostlina, mečovité listy bývají dlouhé čtyřicet až padesát centimetrů, venku dokonce dorůstá až do metrové výšky. Listy rozložené do vějíře mohou být i pruhované, jeho květenství mají podobu dlouhé laty. Podobně jako mečíky rozkvétá odspodu, doba kvetení většinou od června do září může trvat až několik týdnů. Kromě klasického oranžového angínovníku koupíte i okrasné odrůdy ve žluté nebo červené barvě. Květy jsou však jen na okrasu, na léčení se používají listy rostliny. Ty slouží k dezinfekci ústní dutiny a krku, ale třeba tradiční čínská medicína využívá odvar ze sušeného oddenku ke zlepšení zažívání, při plynatosti či zácpě, při nemocech ledvin a močových cest, pomáhá i při revmatických obtížích. U nás se ale nejvíce pěstuje právě pro silný antiseptický účinek – léčí angínu, kašel, záněty krku a dýchacích cest, odhleňuje a hojí afty. Stačí k tomu odtrhnout část mladého lístku a ten půl minuty až minutu žvýkat, nepolykat a vyplivnout. Poté byste neměli nějakou dobu jíst ani pít. Protože jde o silnou léčivku, po níž sliznice v krku pálí, odtrhujte jen asi centimetrové kousky a ty používejte maximálně čtyřikrát až pětkrát denně, těhotným a alergikům se nedoporučují vůbec. Někteří lidé také mohou přijít po jejich konzumaci na určitou dobu částečně o chuť.
Vysévejte brzy zjara
Pokud se chcete o angínovník podělit, nové sazenice získáte nejčastěji dělením silných rostlin, je možný i výsev zralých semen – lesklé černé kuličky najdete v měchýřkovitých tobolkách, které na rostlině vzniknou po odkvětu. Také ty vám připomenou příbuznost s kosatci. Semena se vysévají zjara – v únoru až březnu, klíčí nejčastěji dva týdny, může to být ale i déle. Už za čtyři měsíce po vysazení může rostlina vykvést. Třebaže ve východní Asii jde o trvalku, v tuzemských podmínkách po odkvětu angínovník ztrácí na síle, listy žloutnou a zasychají. Po čase se sice objeví nové, ale raději mějte více rostlin, abyste vždy měli k dispozici čerstvé listy, kdyby se objevily bolesti v krku.
