»
rssfeed
»
V Miřkově léčí bolavé koňské duše

V Miřkově léčí bolavé koňské duše

Záchrana koní před zbytečnou a předčasnou smrtí – to je nejdůležitější poslání útulku pro staré a týrané koně v Miřkově u Horšovského Týna. V současnosti v něm žije dvanáct koní. Občanské sdružení S. O. S. – Život pro koně jim vrací naději na důstojný život. Dobrou zprávou je, že až 90 % týraných koní se daří vrátit zpět do života.

Útulek pro koně založila v roce 2004 Blanka Schröpferová. Při studiu na vysoké škole pracovala na částečný úvazek v plzeňském útulku pro psy jako specialistka na řešení případů týrání zvířat, a tak se dostala i k několika případům týraných koní. „Při jejich řešení se ukázalo, že i když inspektoři veterinární správy případ posoudí jako týrání a navrhnou odebrání zvířat a příslušný úřad zvířata skutečně odebere, ve výsledku není kam týrané koně umístit. Mnohdy velmi zubožená a také agresivní zvířata si žádná jezdecká ani sportovní stáj nevezme. K tomu se ještě přidává velký problém s neochotou úřadů ohledně odebrání týraných zvířat. Několikrát se stalo, že než se úřady rozhoupaly k nějaké činnosti, zvíře uhynulo,“ shrnuje Blanka důvody, které ji vedly k tomu, aby před deseti zřídila útulek pro koně. Ten v Miřkově dnes už není jediným, celkem je jich v republice asi pět. Miřkovský útulek funguje na podobném principu jako útulky psí. „Kůň přijde, zotaví se, pokud to lze, vyléčí se, a my se mu pak snažíme najít novou rodinu, kde se bude mít dobře a bude o něj dobře postaráno. Celé je to ale náročnější než s malými zvířaty, protože péče o koně, obzvláště o týraného a nemocného, je velmi drahá. Někdy to bývají částky až astronomické,“ popisuje Blanka.

Nejsme odkladiště starých koní

Útulek slouží hlavně pro koně týrané, teprve pokud tu mají volné místo, mohou umístit třeba starého koníka. To se ale nestává příliš často, protože většinou tu mají „plný stav“. Přesto právě o umístění starých koní mají někteří majitelé eminentní zájem. „Nezřídka kontaktují útulek lidé, kteří se z nějakého důvodu už nechtějí nebo nemohou o koně starat. Takový přístup nás velice rozčiluje, protože když si koně pořídím, jsem za něj zodpovědná. Chápu to jen v nenadálých případech – třeba při náhlé změně finanční situace, nutném stěhování a podobně. Ale daleko více majitelů se koně chce prostě zbavit proto, že už je starý nebo nemocný – a ještě na tom chtějí vydělat,“ stěžuje si Blanka a uvádí konkrétní příklad: „Často se třeba stává, že nám lidé chtějí prodat starého koně, protože už nezvládá jejich nároky na ježdění nebo sport. Nestydí se ani útulek vydírat tímto způsobem: „Mám koně, chci za něj tolik a tolik peněz, a pokud ho od nás za tu cenu nekoupíte, zítra či pozítří ho odvezeme na jatka.“ Během hovoru se zjistí, že majitel má koně například dvacet let, ale protože zestárnul, chce ho prodat do útulku nebo do salámu. A když se snažíme majitele přesvědčit, aby chvíli počkal, že v rozmezí měsíce či dvou bychom pro koně byli schopni sehnat nového majitele, nejsou ochotni počkat ani den,“ popisuje smutnou realitu.

Týraní koně se hojí dlouho

I když lidé z útulku vědí, že někde žije týraný kůň, nemohou jej pochopitelně majiteli odebrat. Vše je v kompetenci veterinární správy a místně příslušného úřadu. „Pokud dostaneme avízo, že se děje něco nekalého, oznámíme případ nejprve na veterinární správu a místně příslušný úřad, případně řeší případ Policie ČR. Chceme-li koníka zachránit dříve, než se úředníci rozhodnou něco dělat, koně od majitele koupíme, což je zcela běžná praxe. Koně, který je do útulku „přijat“, čeká v první řadě cesta. Málokdy se totiž stane, že koně přiveze do útulku sám majitel. „Máme vlastní přepravník na dva koně, takže cestování není problém. Po příjezdu do útulku musí projít veterinární prohlídkou. Veterinář posoudí jeho zdravotní stav a stanoví léčbu. Kůň je umístěn do karantény, kde stráví minimálně tři týdny, někdy i déle. Mnozí koně jsou ve velmi špatném stavu, mají také různé kožní problémy, blechy, vši nebo plísně, které jsou lehce přenosné na další zvířata. Po karanténě je umístěn do stáje s ostatními koňmi a začíná seznamování a sžívání,“ popisuje Blanka, co čeká nově příchozí. Péče o týrané koně je běh na dlouhou trať. Pravidlem však bývá, že náprava psychických problémů je těžší a delší než problémů fyzických. Téměř každý kůň má v důsledku týrání narušenou psychiku. „I když už je v pořádku, člověk musí vždy počítat s tím, že kdysi měl problém a ten se může kdykoli znovu projevit.“

Ben už u nás zůstane

Pokud kůň později odchází k novým majitelům, vždy se dodržují dvě podmínky – koně se dávají jen k lidem se zkušenostmi a nikdy do samoty. Kůň je stádové zvíře a není rád sám. Jsou samozřejmě výjimky – koníci samotáři, kterým to nevadí, ale většině se jim samota nelíbí, a člověk by to měl respektovat. „Několikrát se nám stalo, že se podařilo koně umístit až na druhý či třetí pokus. A máme experta, letos jedenáctiletého Bena, těžkého chladnokrevného koně, kterého jsme vykupovali v hodně zuboženém a ztýraném stavu. ,Péči‘ svého majitele přežil jako jediný z pěti koní. Když přijel, byl silně podvyživený, měl přerostlá kopyta, kolem celého těla zplstnatělou krustu, byl silně agresivní, měl panický strach z lidí i z většího prostoru kolem sebe, a dokonce téměř neuměl chodit, protože od mládí byl rok a půl zavřený a přivázaný na řetězu v malé stáji,“ popisuje hrůzný případ Blanka. V útulku dali Bena dohromady a našli mu nové majitele. Jenže za tři týdny se Ben vracel zpět, protože silná agresivita se obnovila a kůň začal majitele bezdůvodně napadat. „Znovu jsme mu pomohli a našli opět nového majitele. Tentokrát pobyl Ben v novém domově jen týden – opět se u něj projevilo výrazně agresivní chování. Po této zkušenosti jsme si rozhodli, že Benovi už nový domov hledat nebudeme. Zůstává v útulku, kde s ním není absolutně žádný problém. Jezdíme na něm my i naši dobrovolníci, dokonce ho používáme při hipoterapii pro těžší klienty a jezdí s námi i na akce pro děti,“ dodává Blanka a upozorňuje tak na fakt, že uzdravení a náprava po týrání je u koní složitá, každý totiž reaguje úplně jinak.

Chybí nám seno

Sdružení S. O. S. – Život pro koně potřebuje každou korunu. Aktuálně by uvítalo peníze na seno. Do konce loňského roku měli členové sdružení v nájmu 14 hektarů luk, ze kterých dělali seno pro vlastní potřebu. „Majitelka ale louky prodala, a my se proto dostáváme do krizové situace. Máme spočítáno, že na dvanáct stávajících koní spotřebujeme zhruba 200 velkých kulatých balíků sena ročně. Průměrná cena za balík je 500 Kč, takže se dostáváme na sto tisíc korun jen za seno. Z tohoto důvodu teď nemůžeme přijímat žádné nové koně, opravdu velkou výjimkou by byl samozřejmě nějaký závažný případ týrání, který by nesnesl odklad. Ale spíše počítáme s tím, že budeme muset stav snížit,“ konstatuje Blanka.
Koňský útulek můžete podpořit mnoha způsoby. Finančně na útulkový účet č. 1817200001/5500 nebo v naturáliích. Užijí tu granule pro koně, ječmen, solný liz, vitaminové preparáty nebo balíky sena či slámy. „Útulek je ale možné podpořit i tím, že k nám přijedete na návštěvu, ubytujete se tu, nebo přijedete na vyjížďku,“ zve všechny zájemce do Miřkova u Horšovského Týna Blanka Schröpferová.