Stárkov

Počátek Stárkova se datuje k roku 1250, kdy byla na lesnatém vrchu v západní části broumovského výběžku postavena dřevěná tvrz. Zhruba tři sta let nato, v roce 1573, byl vzkvétající Stárkov povýšen na město.

Jedno z nejmenších měst Česka je usazeno mezi lesy a loukami II. zóny CHKO Broumovsko, v údolí říčky Dřevíče (441 metrů n.m.). Uchovalo si klidný ráz i proto, že tudy nevede železnice. V 70. letech 19. století sice měla přes Stárkov vést, ale tehdejší vrchnost, páni z Kaisersteinu, si nechtěli nechat zničit své letovisko a trať byla odkloněna směrem k Polici nad Metují. Stárkov se tak ocitl stranou obchodní a turistické trasy a možnosti jeho rozvoje byly omezeny.

Majitelé této chalupy zachovávají původní vápenný nátěr, chránící dřevo před škůdci i přehříváním

S medvědem ve znaku

Prvním majitelem hradu na Zámeckém vrchu byl zřejmě příslušník rodu erbu třmene, který kolonizoval široké okolí. Nejstarším známým členem rodu byl Sezema. Za jeho syna Bohuše se v roce 1321 objevuje první doklad, kde je uvedeno jméno Stárkov. „Bohuš ze Stárkova prohlašuje, že daruje klášteru v Polici nad Metují 6 hřiven stříbra na spásu duše své manželky.“ Panství posléze vlastnili rytíři ze Žampachu a před rokem 1393 jej získal Matěj Salava z Lípy, který si vybudoval nový sídelní hrad – Skály (jsou známé z Jiráskova stejnojmenného románu).

Obcí protéká potok Jívka, při němž stojí i tato pěkná roubená stavba – jedna z těch, obývaných chalupáři

V dalších stoletích se majitelé panství rychle střídali. Připomeňme jen Hertvíka Žehušického z Nestájova, který v roce 1573 povýšil Stárkov na město. Udělil mu i znak, znázorňující medvěda a borovici. Váže se k němu pověst o silném muži, jenž byl v nedalekém lese napaden medvědem. Muž jej přemohl a uvázal řetězem k borovici. Dokončil svou práci a až těsně před západem slunce přivedl zmítajícího se medvěda domů.

Zábradlí i přesahy střech nad pavláčkami některých starých chalup jsou zakončeny ozdobnou řezbou

Kraj rozličných řemesel

Stárkovsko bylo krajem zemědělců, tkalců a horníků. V roce 1880 dokonce ve Stárkově vzniká tkalcovská škola. Raritou však byla mezinárodní cukrářská škola, založená v roce 1921 jako první v Československu. Pomalu se rozrůstající průmysl měla podpořit i těžba uhlí v okolí města, ale doly byly pro nebezpečí vpádů vody uzavřeny. Bohaté vodní prameny vyvěrající na povrch však umožnily vybudovat ve Stárkově už v roce 1658 vodovod z dřevěných trub. Rozsáhlejší z litinových trubek jej nahradil teprve v roce 1892.

Roubená fara s mansardovou střechou, která se právě rekonstruuje, byla na starších základech obnovena v roce 1660

Dřevěné městečko

Původně byly ve Stárkově všechny stavby dřevěné. Byly soustředěny hlavně okolo náměstí, do něhož se obracely vysokými štíty. Šlo o domy s otevřenou štítovou podsíní, typické pro městečka Kladského pomezí. Kolem prostranství, na němž se konaly trhy, tvořily kryté podloubí. Od roku 1575 mezi nimi stála (neví se jistě kde) i majestátní dřevěná radnice s hodinami s jednou ručičkou a číslicemi od 1 do 24. Dřevěný byl původně i kostel sv. Josefa na kopci nad náměstím (r. 1321) a fara. V létě roku 1622 však po úderu blesku většina budov vyhořela a musela být obnovena (v centru města už jako stavby zděné). Výjimkou je dvoupatrová fara, která byla do dnešní podoby znovu postavena v roce 1660. Patří mezi nejstarší dřevěné světské stavby východních Čech.

Zdravotní středisko nezapře svůj vznik v polovině 19. století a vliv empíru

Kraj roubenek a skřítků

Na severozápadní straně náměstí zůstaly z původní fronty domů, tvořících kdysi průchozí kryté podloubí, už jen dva. Radnice po požáru vyrostla opět dřevěná, ale už na místě té dnešní. Městská rada s ní nebyla spokojena a požádala vrchnost o povolení stavby nové, v níž byl i výčep, řeznictví, pokoje pro cizince, stáje a v patře sál, kde se konalo hodně zábav.

Po celém katastru Stárkova dodnes najdete roubené stavby, vzniklé v dalších stoletích. Některé jednodušší, další s lomenicí, členěnou vyřezávanými lištami a vnější hranou okřídlí zdobenou rovněž řezbou. Pokud jde o barevnost, převládá hnědobílá, ale i tady se najdou chalupáři, kteří vracejí dřevěným stěnám červenou, zelenou, žlutou, nebo i vápennou bílou.

Druhý z domů se štítovou podsíní má již přezděné přízemí a jednoduchý laťovaný štít

Až pojedete tímto krajem, nepřehlédněte severovýchodně od Stárkova skálu zvanou Vysoký kámen, z níž je krásná vyhlídka do údolí. V hluboké strži pod skálou žili podle pověstí skřítkové. Jejich pobyt připomínají balvany, roztroušené na dně strže. Najdete tu Stůl skřítků, Kazatelnu nebo Židli. A prý také tajemnou skrýš s pokladem.

Na stárkovském náměstí pak objevíte klasicistní kašnu a za kostelem pozoruhodnou Křížovou cestu, dílo Bartoloměje Henricha z Litomyšle. Dal ji v roce 1755 postavit obchodník s plátny a radní Johann Georg Schroll.

Několik dřevěných domků sroubili šikovní místní tesaři na převisu skály u cesty k obci Bystré, která patří ke Stárkovu

 


Text a foto: Marie Rubešová

Další články

Bavorovice na Hlubockých blatech

Bavorovice na Hlubockých blatech

Bavorovice jsou typickou jihočeskou vesnicí s řadou zachovalých statků. Leží v rovinaté krajině, nazývané Hlubocká blata, kde se střídají louky s mokřinami, rybníky a vodními kanály.

Celý článek

Lhota pod Radčem

Lhota pod Radčem

Na Rokycansku jsou v mnoha vesnicích půvabné kostelíky, kaple i vzácné soubory dřevěných roubených stavení. Jednou z takových vesniček je Lhota po Radčem.

Celý článek

Klucké Chvalovice

Klucké Chvalovice

Větší ucelené soubory lidové architektury se v oblasti mezi Kutnou Horou v Polabí a řekou Sázavou téměř nevyskytují. Jednou z mála vesnic, kde ještě najdeme modernizacemi nenarušené starší domy, jsou Klucké Chvalovice.

Celý článek

Krásný Buk

Krásný Buk

Jde o jednu z osmi osad patřících k městu Krásná Lípa, které leží na horním toku říčky Křinice asi pět kilometrů západně od Rumburku.

Celý článek

Přečtěte si

Okenní šambrány

Okenní šambrány

www.chatar-chalupar.cz

Okenní šambrány, orámování okenních otvorů, najdeme snad na každém domě – vyjma těch moderních. Jde o profilované a různě zdobené rámování, zpravidla štukové, někdy i jen malované.