Podzim přeje vřesům
Vybereme pro ně osluněné stanoviště a dopřejeme jim propustnou kyselou půdu. Po odstranění travního drnu půdu zkypříme na hloubku rýče a přidáme rašelinu nebo hotový substrát pro vřesovištní rostliny. Vřesy vypadají velmi pěkně i na mírně zvýšených záhonech, třeba ve tvaru podlouhlého kopečku. Na jeden metr čtvereční počítáme přibližně s 9 až 14 rostlinami, podle vzrůstnosti odrůdy a také podle toho, jak rychle chceme mít vřesoviště zapojené a hezké na pohled. Nesázíme však příliš hustě, přispívá to k rozvoji plísně šedé. Po výsadbě rostliny dobře zalijeme a záhon zasypeme mulčovací kůrou.
Jaké si vybrat
Na trhu je velké množství vřesů a rozdíly mezi jednotlivými odrůdami mohou být výrazné. Existují keříky nízké, které vytvářejí nad povrchem půdy husté polštářky vysoké pouhých 10 centimetrů, jiné mají větvičky dlouhé až 30 cm. Mezi nejnižší odrůdy dorůstající do výšky jen 10 až 15 cm patří ‘J. H. Hamilton’, ‘Red Favorite’ a ‘Dirry’, k nejvyšším vysokým kolem půl metru se řadí ‘Silver Knight’, ‘Wickwar Flame’ nebo ‘Orange Max’. Liší se i doba kvetení a barva květů – ta může být bílá, růžová, fialová i tmavě červená. Také listy mají různé odstíny – zelené, žluté, oranžové, našedlé i zbarvené do červena. Pamatujeme však na to, že vřesy vypadají v době květu efektně jen tehdy, když jednotlivé odrůdy sázíme ve větších skupinách, nikoliv jednotlivě.
S čím je kombinovat
Vřesy se kombinují velmi dobře. Výborně vypadají v popředí azalek a rododendronů, lze je kombinovat také s dabéciemi neboli irským vřesem (Daboecia cantabrica), kyhankami (Andromeda polifolia) či s pierisy, o kterých píšeme podrobněji na jiném místě. V okolí vřesů to sluší také bobkovišním a jehličnanům – borovicím, modřínům i jalovcům. Je-li vřesoviště menší, vybíráme trpasličí odrůdy, aby jehličnany nezačaly vřesy brzy „utiskovat“. Při kombinování se nemusíme vyhýbat ani travám, využít lze například kovově modrou kostřavu.
Jak se o ně starat
Vřesy nepatří mezi dlouhověké rostliny, i na přirozených stanovištích se dožívají maximálně dvaceti let. Šlechtěné odrůdy žijí ještě kratší dobu, a pokud o ně nebudeme pečovat, budeme se z nich na zahradě těšit sotva šest let. Péče však není nijak náročná, spočívá hlavně v jarním řezu. Ten se provádí v dubnu. Větvičky vřesů stříháme pod květenstvím, čímž vlastně odstraňujeme ty části, které tou dobou nejsou příliš hezké. Po střihu keříky rychle obrazí a zahustí se. Vřesy na jaře také hnojíme, ale pozor, hnojivo nesmí obsahovat vápník. Používáme speciální hnojiva pro kyselomilné rostliny, například hnojivo na rododendrony a azalky. Za sucha vřesy zaléváme, raději méně často větší dávkou vody. V žádném případě je denně nekropíme shora na listy, vznikají tím vhodné podmínky pro rozvoj plísní. Vřesy jsou mrazuvzdorné, ale pokud hrozí opravdu silné holomrazy, můžeme je přikrýt. Použijeme k tomu netkanou textilii, kterou přehodíme najednou přes celou skupinu pěstovaných vřesů. Ideální je textilie béžová, která má lepší izolační vlastnosti než textilie bílá, protože je silnější.
