Pichlavé šperky
Máčka (Eryngium)
Její nízká planá forma máčka ladní roste na suchých skalnatých mezích nebo na krajích kamenitých stráněk. Květy jsou zelenavé, celá rostlina vypadá velmi hezky a suché stvoly vydrží pěkné až do jara. Na zahradách se ale častěji pěstuje vyšší máčka alpská. Na rozdíl od plané máčky má větší a vyklenutější květní lůžka – strbouly, která se při kvetení pyšní neobvyklou šedofialovou barvou. Tu mají i hluboce vykrajované ostnité listeny, které válcovité květy obklopují. Máčka alpská potřebuje hodně slunce a dobře odvodněnou propustnou půdu. Patří k trvalkám, množí se jednoduše výsevem nebo kořenovými řízky. Máčky by každý bez váhání přiřadil k bodlákům, ale patří překvapivě do čeledi miříkovitých, jsou tedy příbuzné s mrkví nebo fenyklem.
Pupava bezlodyžná (Carlina acaulis)
Na sluníčkové květy této trvalky narazíte spíše na procházkách v přírodě, ale v cizině se pěstují také zahradní kultivary – ty mívají často bronzové zabarvení. Pupavu pěstujte vždy na plném slunci, na kamenitých místech se zásaditou chudou půdou, nebo na místech se stepním charakterem. Na stejných místech dobře poroste i pupava obecná, ta má na rozdíl od svojí příbuzné vyšší stonek. Pupava funguje jako přírodní barometr. Její bílé zákrovní lístky citlivě reagují ba vzdušnou vlhkost, při vlhkém počasí se stáčejí dovnitř a nad květem vytvoří jakousi stříšku. Kromě toho má další zvláštnost – pod květem najdete masité lůžko, které je poživatelné. Chutná trochu jako kedluben a říká se mu „myslivecký chlebíček“. V přírodě je pupava chráněná, ale tu svoji na zahradě můžete ochutnat.
Bělotrn (Echinops)
Další ze zástupců efektních zahradních „pichláčů“ má naprosto přesně kulovité květy ocelově modré barvy. Potřebuje dost místa, proto si ho vysaďte na kraj trvalkového záhonu, aby měl místo na rozrůstání. Nároky má podobné jako máčka alpská – chybu neuděláte s chudší půdou na plném slunci. Bělotrn i máčka jsou vděčným a neobvyklým doplňkem kytic. Možná ještě lépe než v klasické vazbě ze suchých rostlin vyniknou oba druhy v letních kyticích, které lépe prodají jejich neobvyklou barvu. Na rozdíl od máčky se suchá zralá květenství bělotrnu postupem času rozpadají, pro podzimní suchá aranžmá se tedy musejí odříznout ještě před dozráním semen.
Štětka soukenická (Dipsacus)
Květy této tuzemské rostliny se v detailu dost podobají květům máčky alpské, liší se od ní ale barvou v době kvetení – ta u štětky zůstává zelená. Odlišné jsou také doprovodné listeny s ostny – u štětky jsou úzké a špičaté, zatímco u máčky tvoří listeny poměrně velkou a výraznou plochu. Štětka také dorůstá do dvojnásobné výšky, mívá na výšku kolem metru a půl. Suchá květenství vydrží velmi dlouho, na rozdíl od bělotrnu se nerozpadají. Je to výrazná dominanta, která se ale může na zahradě časem dost vysemenit. Protože to však není trvalka, ale dvouletka, její počet můžeme snadno regulovat v době, kdy je ještě ve fázi přízemní růžice. Tato rostlina roste v přírodě spíše na vlhčích místech, nikdy ji nenajdete na typických sušších lokalitách ve společnosti ostatních bodláků. Z tohoto důvodu se štětka nehodí ani do suchých zahradních štěrkových záhonů na výsluní.
