Milan Pleva: Včely mě nepřestávají fascinovat

Podivuhodná souhra života včelího společenství je pro Milana Plevu silným magnetem. Už třicet let s včelími produkty podniká. Vsadil na to, že nikdo jiný než včely nedokáže vyrobit tak jedinečnou kombinaci látek.

Jak jste se k včelaření dostal? Je to rodinná tradice?

Trochu ano i ne. Dědeček z maminčiny strany včelařil, ale já to už nezažil. Ale v dětství o prázdninách jsem sledoval při práci svého strýce, který měl dvanáct včelstev. V té době vytáčel a já se díval, jak to dělá, a odebíral jsem ometené plásty. Při tom jsem viděl úžasnou souhru včelího života v úlu a strýc mi o včelách vyprávěl. Tehdy jsem přijel domů a chtěl jsem včely. Maminka byla pro, tatínek nikoli. Nakonec rezignoval, maminka mi sehnala roj a vzpomněla si, že na půdě po dědečkovi byly nové úly, a tak mi je rodiče přivezli. Tehdy všechno začalo.

 

Jak se za ta léta péče o včely a sběr medu změnily? Včelaříte dnes jinak než jako malý kluk?

Jako dítě jsem se od starého včelaře naučil ošetřovat včely s minimem potřebných zásahů. Ve škole mě jich naopak naučili mnoho, které prý jsou potřeba ve včelstvu dělat, aby byly včely zdravé a měly výnosy medu. Dnes vidím, že když jim tam něco podle svého uvážení měním „aby to měly správně“, tak je to pro ně špatné. Tak jsem své zásahy omezil a vrátil se k původnímu minimu. Včely tu žijí miliony let a přežily. Čím více jim my, lidé, věnujeme „péče“, tím více jsou nemocné, stresované a umírají.

 

Žijeme ve světě moderních technologií. Projevuje se to nějak i ve včelaření?

Díky kameře v úlu můžeme včely sledovat při jejich životě po celý rok. Abychom věděli, kolik donesou nektaru nebo v zimě spotřebují zásob, můžeme jim dát úl na elektronickou váhu. Díky SIM kartě máme informace ihned v mobilu. Na úly se také dají dát čidla GPS, protože úly se často kradou. Je ale otázka, jestli se z toho máme radovat. Je to to, co ty včelky zvládnou? Vždyť nad patogenní zónou jsou včely neklidné, možná i někdy agresivní. A my se je snažíme jiným zářením „prošpikovat“! Nevím, jestli je dobrý nápad používat při včelaření tyto technologie.

 

A jak je to s medem? Nebylo ho kdysi více?

Ano, protože včely měly po celou sezónu stále pastvu. Téměř pořád přinášely pyl a nektar. Dnes mají dostatek jen na jaře a pak do podzimu „dřou bídu s nouzí“! V české krajině chybí rozkvetlé louky a zahrady. Jsou i výjimky, ale ne tak časté.

 

A vaše včelky dostatek pastvy mají?

Nemají, ač mám krásné místo v čistém prostředí, tak v dnešní době mají snůšku na jaře – pokud je vhodné počasí. Pak trochu divokého kvítí, pár akátů a něco z lip. Když dolétnou do lesa, tak získají potravu z květu malin a ostružin. Záleží hodně na počasí, je to poměrně daleko. Pokud zemědělci nasejí svazenku, což se stalo před dvěma lety, je to fajn. Medovici jsem již dlouho neměl. Ale moje včelky hlad ani stres nemají, protože jim vytáčím jen asi třetinu medu, který mají v úle.

 

Co všechno péče o včely obnáší? A kde svých čtyřicet dva včelstev máte?

V současnosti mám šest včelstev na zahradě u provozu, abych je mohl pozorovat a také, když přijdou školní exkurze, abych dětem mohl o včelách povídat a ukazovat je „naživo“. Ostatní včely mám asi dva kilometry nad Potštejnem v pěkném prostředí, kde je příroda „nadivoko“, neobhospodařovaná. A co přesně péče o včely obnáší? Povídám si s nimi, léčím je podle nařízení veterinární zprávy, rozšiřuji včelstva, vkládám mezistěn, vyjímám staré plásty, vytáčím med, dokrmuji včely cukrem, zatepluji a natírám úly – a pořád to není všechno.

 

Končí vám u včel někdy sezóna?

Hlavní sezona končí asi po vytočení a dokrmení. Ale jinak u včel to nekončí nikdy. Průběžně se na ně chodím dívat, jak létají, jak zimují nebo jestli je někdo neruší. Přes zimu se připravují plásty a úly na další rok.

 

Jak dlouho vlastně trvá, než se med dostane z úlu do sklenice?

Není to nic složitého. Plásty se vyjmou z úlů, ometou od včel. Dovezou se do provozu, odvíčkují se a v medometu vytočí. Med se dává do sudu a skladuje. Následně se postupně podle potřeby plní do sklenic. Poté se dají na sklenice etikety a jdou do obchodu.

 

V současnosti jsou „trendy“ medy s příměsí. Proč jsou tak populární?

Lidé trpí různými neduhy, a proto jsme začali vyrábět různé kombinace medů s včelími produkty a s různými zdraví prospěšnými příměsemi. Vzhledem k tomu, že se příměsi s medem mnohde násobí, tak si tyto medy získaly oblibu. Lidé se vracejí pomalu, ale jistě od léků zpět k přírodním látkám a vidí, že to pomáhá. A navíc to nemá vedlejší účinky jako medikamenty.

 

V devadesátých letech jste začal spolu se svou ženou Hankou podnikat. Dnes už tak činíte i se svými dětmi a jejich rodinami. Jak zpětně hodnotíte cestu, kterou jste ušli?

Jako dlouhou a trnitou. Byl to shon, stres a odříkání. Ale již je jinak, rodinná firma je tu již třicet let a to samo o sobě je vypovídající. Je krásné se dívat, jak firma „žije“, jak se kluci se zápalem zapojili.

 

Za svou práci jste získali v poslední době mnoho ocenění. Udělalo vám to velkou radost?

Ano, ale největší radostí je pro mě to, že naše děti, které ve firmě pracují, to dělají s láskou a nadšením a že mají chuť v námi začaté práci pokračovat a rozvíjet ji.

 

O rodinném podniku jsme si povídali i s Hankou Plevovou, která bdí nad chodem firmy a stojí za mnoha kosmetickými výrobky.
Jak hodnotíte uplynulých třicet let podnikání vy?

Cesta to byla skutečně hodně vyčerpávající. Stát nám nic neulehčoval. Pamatuji si, jak jsem po nocích ručně odepisovala na všechny dopisy našich zákazníků. Byla jsem nadšená, že jim výrobky pomáhají. Nikdy jsem o našem podnikání nepochybovala. Bez lásky k této práci a přesvědčení, že tato práce má smysl, bychom to nezvládli. Nesmírně si vážím dětí, že se vrátily do firmy. Když byly malé, byla to řehole i pro ně. Všechny nás to baví, práce je různorodá a každý si může najít to své. Máme také výborný tým zaměstnanců, na které se můžeme spolehnout, což je pro nás velké ulehčení.

 

Jaký vztah jste měla k včelám, než jste potkala manžela? Musela jste si k nim najít cestu?

Do vínku jsem dostala lásku ke všemu živému a k přírodě. Vím, jací ptáci u nás hnízdí, kupuji krmítka, budky. Máme pítka pro ptáky a pro hmyz. Vysázela jsem stovky keřů a tisíce květin. Miluji rozkvetlou zahradu, a k zahradě patří i včely a všechen hmyz. Díky manželovi jsem začala zkoumat včelky zblízka. Od prvních dní jsem mu s nimi pomáhala. Později jsem mu každoročně pomáhala vytáčet med a krmit včely.

 

Ve firmě máte na starosti mimo jiné i nové produkty. Kde hledáte inspiraci?

Hodně inspirace jsem měla od zákazníků, když jsme jezdili po výstavách. Další inspirací mi je rodina, přátelé a inspirují mě i mé vlastní zdravotní neduhy.

 

Na které produkty, které jste uvedli na trh, jste pyšná?

Jsem pyšná na každý nový výrobek. Je to moc hezký proces. Něco vymyslíme a postupně se to klube na svět. Je to zvláštní pocit. Zažívám ho vždy, když změníme obal, etiketu. Každé vylepšení výrobku mi přináší radost. Když držíte v ruce nový výrobek, o který jste se zasloužila, je to síla.

 


Kontakt:

Rodinná firma Pleva, provozovna Potštejn

Českých bratří 325
517 43 Potštejn
www.pleva.cz
Mobil: 739 045 380
E-mail: info@pleva.cz; obchod@pleva.cz

 


Text: Andrea Skalická; foto: Shutterstock a archiv firmy Pleva

Další články

Begonie do truhlíku, záhonu i na terasu

Begonie do truhlíku, záhonu i na terasu

Můžete si s nimi vyzdobit květinové záhony na zahradě, terasu či balkon zkrášlí begonie v truhlících a doma v bytě vás potěší krásné květy pokojovek. Podívejte se, z jakých druhů můžete vybírat.

Celý článek

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Hrát loutkové divadlo začala Hanka Čížková už v osmi letech. Ještě více ji ale o několik let později zaujalo vyřezávání loutek ze dřeva. Jako řezbářka a loutkářka pak pracovala v plzeňském Divadle ALFA nebo v Loutkovém filmu ve Studiu Jiřího Trnky v Praze. Před lety založila vlastní autorské divadlo Divadýlko HáČek. Loutky ji tak provázejí po celý profesní život.

Celý článek