Foto: Knihařství Oujeských

Knihařství Oujeských: Používáme i sto let staré stroje

„Tradiční řemeslo s novými nápady. Přijeďte za námi do Sýpky.“ Dvě věty, které na vás bliknou, když prohlížíte webové stránky Knihařství a písařství Oujeských. Bratři Marek a Ladislav navázali na skoro 90 let starou rodinnou tradici a spolu se svými rodinami provozují, obklopeni starými stroji po dědovi, řemeslo dál. Navštívit je můžete v Kontribučenské sýpce v Boskovicích na Blanensku.

Knihařství a písařství Oujeských založil v roce 1936 váš děda Bohumil. Co všechno vyráběl a prodával?

Knihařským tovaryšem se vyučil v roce 1929 a pak získával zkušenosti v některé z knihařských dílen v Boskovicích. Táta nám vyprávěl, že jich za první republiky bylo v Boskovicích dokonce sedm. V dědově pozůstalosti jsme našli reklamní leták, ve kterém stálo: „Dovoluji si P. T. obecenstvu zdvořile oznámiti, že jsem od 1. června 1936 zařídil Strojní knihařství. Provádím veškeré druhy vazeb knih a časopisů v různém provedení dle vašich i vlastních návrhů. Alba na fotografie, památníky, pasparty na obrazy, jakož i veškeré práce do mého oboru spadající v cenách nejlevnějších.“ Náš děda tehdy dělal především na zakázku podle toho, co si zákazníci přáli. Z vyprávění víme, že během války vyráběl peněženky na potravinové lístky, pak i skládací abecedu jako pomůcku pro žáky 1. třídy a určitě měl takových výrobků víc.

Po pádu komunismu obnovil živnost váš otec. Vrátily se vaší rodině znárodněné stroje?

Otec se vyučil v roce 1961 a hned nastoupil k dědovi do dílny. Tehdy museli pracovat pod Podnikem komunálních služeb, který sdružoval různé drobné řemeslníky jako sklenáře, klempíře nebo holiče. V roce 1971 děda odešel do důchodu a táta se stal vedoucím dílny. Byl jím až do sametové revoluce. Potom se Podnik komunálních služeb rozpadl a jednotliví řemeslníci zakládali své živnosti. Znárodněné stroje vrátili tehdy dědovi, a protože se s otcem v té době úplně nepohodli, zůstal náš táta bez strojů. Zařídil si malou dílničku u nás v domě a stroje sháněl různě. Pamatujeme si, že jeden stroj mu vyráběl kamarád.

 

Foto: Knihařství Oujeských

Změnil váš otec po revoluci sortiment?

Zabýval se prakticky jen zakázkovou výrobou. Dělal pasparty na obrázky, vázal časopisy, diplomky, opravoval knihy. Po revoluci vzniklo spoustu malých tiskáren, pro které zpracovával různé firemní katalogy nebo knihy, a měl tak i větší zakázky. Důležitá změna byla i v tom, že dílnu měl doma, takže s tátou začala pracovat i maminka a občas zaměstnával i nás děti. Vzpomínáme, že někdy v začátcích získal větší zakázku na výrobu několika tisíců knih. Tehdy měl k rodině proslov, tedy prosbu o pomoc. Papíry byly tenkrát úplně všude. Kdo měl ruce a nohy, pomáhal.

Na tradici knihařství jste navázali vy s bratrem, ačkoli knihařkou se vyučila jen vaše sestra. Co vás k tomu přimělo?

Právě proto, že jsme občas tátovi pomáhali a věděli, co ta práce obnáší, nás s bratrem při výběru školy vůbec nenapadlo učit se knihařině, oba jsme si vybrali úplně jiný obor. Prvotní motivací navíc nebylo pokračovat v rodinné tradici, ale spíš nespokojenost v našich zaměstnáních a možnost využít strojů a materiálů, které byly doma, na nějaký přivýdělek. Na začátku jsme měli nápad. Věděli jsme, že naše sestra v době, kdy se učila knihařině, vyráběla jako dárky pro kamarády malé knížečky na krk. Začali jsme je vyrábět jako suvenýr a nabízeli po různých turistických místech po celé České republice. Pak jsme se seznámili s lidmi, kteří organizovali řemeslné jarmarky a začali jsme na nich prodávat a předvádět knihařskou výrobu. První dva tři roky jsme to dělali jen při zaměstnání, ale jak práce přibývalo, postupně jsme se tomu s bratrem začali věnovat naplno. Pracovali jsme v dílně vedle táty, ale postupně jsme si nacházeli vlastní cestu a za pomoci našich manželek vymýšleli, vyráběli a prodávali vlastní výrobky.

Jak dnes jako firma fungujete?

Už od zmiňovaného prvního výrobku, tedy malé knížečky na krk, jsme si výrobu s bratrem rozdělili tak, že jeden vyrábí to, co souvisí s vnitřním blokem zápisníku, a druhý vytvoří obal a hotový design. S tím jsou spojeny i další věci jako objednávání materiálu, práce na strojích nebo vymýšlení nových variant zpracování. Podobně je to i s naším e-shopem, který jsme spustili v době pandemie. Jeden otevře email s objednávkou, zjistí, jestli je vyrobeno (což většinou není), dodá výrobek a druhý komunikuje se zákazníky, balí zakázky a posílá je do světa. V současné době už máme takový sortiment, že se do výroby a vymýšlení nových věcí zapojují celé naše rodiny.

 

Foto: Knihařství Oujeských

Jak vypadá cesta od nápadu až po realizaci vlastního výrobku?

Inspirace přichází postupně, při setkávání s lidmi, při našich cestách po jarmarcích, během cest do zahraničí, kde nakupujeme papíry, které používáme na desky většiny našich výrobků. Kdysi nám učarovaly malebné obchůdky kolem Florencie. Od nápadu je dlouhá cesta k vlastní realizaci. Například každý Náš diář je originál a od prvního písmenka nebo obrázku, přes ruční skládání a šití až po desky s originálním motivem nám projde rukama mnohokrát. Celý postup výroby rádi ukážeme každému, kdo za námi na Sýpku zavítá.

Kdo stojí za designem vašich výrobků?

Od samého začátku se radíme a vymýšlíme společně. S nápady přicházíme my dospělí, ale i naše děti odmala kreslily a navrhovaly, radily a dnes už samostatně zpracovávají nejen grafické návrhy, ale i samy navrhují, vyrábí, tvoří nebo fotí. Každý z nás do procesu tvorby vnáší, co umí a co ho naplňuje.

Vedle zápisníků, diářů nebo nejrůznějších sešitů prodáváte i fotoalba nebo krasohledy. Oč je mezi zákazníky největší zájem?

Kolikrát se nás na tuto otázku už někdo ptal a my vlastně nevíme, co odpovědět. Většinou odjíždíme z jarmarku a máme pocit, že se prodalo od každého něco. Na adventních trzích je možná největší zájem o naše diáře, a to především o ty, které si děláme sami od návrhu vnitřního designu až po finální podobu přebalu. Ne všechno, co se na našem stánku objeví, je naše práce, například krasohledy pro nás dělá nejlepší krasohledář na světě, náš kamarád Martin Titz.

 

Foto: Knihařství Oujeských

Vaše firma sídlí v boskovické Kontribučenské sýpce. Proč právě tam?

Sýpka byla postavena víc než před dvěma sty lety jako osamocená budova na severním okraji Boskovic. Postupně byla obestavěna dalšími domy a zahradami a dnes je tak trochu ukrytá. Dost možná díky tomu zde stála nevyužitá. A byla zrovna na prodej. Myslíme si, že čekala právě na nás. Když jsme do budovy tehdy vstoupili, byla to láska na první pohled. Přestože jsme do té doby nic nehledali, bylo jasné, že další etapa naší rodinné živnosti s ní bude spojená.

V přízemí máte dílnu v prvorepublikovém stylu. Jak moc se podobá té, ve které pracoval váš děda?

Jako děti jsme chodívali za tátou do dílny, když v ní byly ještě staré dědovy stroje. Máme plně funkční staré stroje, na kterých denně pracujeme, nejrůznější lisy, řezačky, zlatičku, šibenici na šití a srdcem celé dílny je víc než sto let stará kolová řezačka. Snažíme se udržet výrobu podle tradičních postupů, proto se většina strojů ani nástrojů, které používáme, za tu dobu nezměnila, takže bychom mezi jeho a naší dílnou moc rozdílů nenašli.

Jaké máte s tímto prostorem plány do budoucna?

V přízemí je dílna v prvorepublikovém stylu a obchod, ve kterém najdete nejen všechny naše výrobky, ale i pečetidla, vosky, brka, pera, kalamáře, inkousty a další věci z řemeslných dílen našich kamarádů. V prvním patře využíváme krásný prostor s příležitostnou kavárnou, kde pořádáme koncerty, divadelní představení, výstavy, knihařské dílny, besedy a přednášky. V budoucnosti nás ještě čeká rekonstrukce půdy.

 

Foto: Knihařství Oujeských

Pořádáte také nejrůznější kurzy pro děti a středoškoláky. Co je nejvíc zajímá?

Knihařské dílny pro školy a školky jsme otevřeli před rokem a snažíme se dětem předat základní knihařské dovednosti. Nejzajímavější jsou pro ně určitě ukázky práce na knihařských strojích nebo poznávání různých nástrojů a jejich používání v praxi. Překvapil nás zájem i starších dětí a studentů.

Dá se popsat, díky čemu vás knihařství stále baví?

Moc rádi vyrábíme naše tradiční věci v různých obměnách a provedeních, o kterých víme, že mají smysl. Zároveň nás baví kreativní práce, hledání a vymýšlení nových výrobků nebo programů na Sýpku. Naplňuje nás radostí, když se dozvídáme, že naše věci dobře slouží. Těší nás také všechna setkání s těmi, kteří se k nám rádi vracejí. Snažíme se naše řemeslo zachovat a předávat dál s vědomím zodpovědnosti, co by na to všechno řekl děda, a hlavně náš táta.

 

Foto: Knihařství Oujeských

 


Text: Andrea Skalická; foto: Knihařství Oujeských

Další články