Kaligrafie vyžaduje trpělivost

Když se řekne japonské umění, vybaví se našinci zřejmě nejprve ikebana a poté kaligrafie. Zatímco o ikebaně se píše poměrně často, kaligrafie zůstává stále poněkud stranou. A to i přesto, že v Japonsku má umění krasopisu dlouhou tradici a je rozšířené mezi lidmi všech věkových i společenských skupin.

Umění japonské kaligrafie se už tři desítky let věnuje Miya Kai. Její tvorbu však najdete pod profesním jménem Miya Kai Seijo, protože po absolvování kurzu kaligrafie žák získává jméno svého učitele. Paní Kai žila pět let v Česku, a tak je možné, že jste se s její tvorbou už setkali. Nejen proto jsme ji požádali o rozhovor.

 

Všechny japonské děti se učí základy kaligrafie. Je to složité?

Japonské děti se učí kaligrafii ve škole jako součást učiva o znakovém systému Kanji, což je jeden ze tří základních kaligrafických stylů. Není příliš těžké učit se kaligrafii i sám, když člověk už zná některé japonské znaky. To, co je složité, je zaujmout děti kaligrafií a upoutat jejich pozornost. Děti musí mnohokrát opakovat psaní Kanji (znaků) nebo Hiragany (japonského slabičného písma), a tím si kaligrafické písmo zafixovat. Pro mnohé děti je to ze začátku nuda, zájem o kaligrafii přijde až časem.

 

V kolika letech děti s kaligrafií začínají?

Ve věku 9 až 10 let. Ve škole nemají žádné zkoušky či testy z kaligrafie, je to pro ně spíš cesta, jak se blíže seznámit s tradiční japonskou kulturou Kanji. Děti se také mohou přihlásit do speciálních výukových hodin mimo školou předepsaných předmětů, nebo si najdou soukromý kurz. Tam však musí poctivě písmo trénovat, jelikož je těžké získat certifikát. A takový certifikát – vysvědčení – je velmi důležitý doklad pro japonské studenty. Nejdůležitější je, aby studenti měli kaligrafii rádi a studium si užívali.

Pro psaní znaků se používají speciální štětce

 

Jak důležitá je tato tradice pro japonské studenty?

V dnešní době píše většina lidí podstatně více na počítači než rukou. A také v Japonsku je běžnější psát e-maily než ručně psané dopisy. Na druhé straně si spousta Japonců přeje umět psát krásné znaky. Stále existují oficiální příležitosti, na kterých se očekává, že jmenovky budou napsány rukou, a ne pouze vytištěny. Čím více jsou používány tištěné znaky, tím je pro Japonce důležitější udržet a zachovat krásné, ručně vytvářené japonské písmo jak pro jeho každodenní užívání, tak pro umělecké účely.

 

Je toto umění v Japonsku stále živé?

Ano, je stále živé, používá se. V Japonsku se koná i mnoho výstav kaligrafického umění. Chcete-li kaligrafii pojmout jako umění, musíte hodně cvičit, je nutné zvládnout určité speciální dovednosti. S postupem technologického rozvoje se však kaligrafií zabývá stále méně a méně Japonců.

 

Co odlišuje obyčejné učení se kaligrafii ve škole od „umění“?

Běžná kaligrafie ve škole je praktické procvičování, děti se musí naučit, jak psát správně jednotlivé znaky. Umělecká kaligrafie se spíše zaměřuje na uměleckou, estetickou rovnováhu, kombinaci znaků, která je atraktivní pro diváky. Někdy se dokonce může stát, že člověku dá práci znaky přečíst nebo je pochopit.

Toto umění vyžaduje dlouhodobý trénink

 

Co vás osobně přitahuje na umění kaligrafie?

Mám kaligrafii jednoduše ráda. Když dokončím dílo, cítím pocit naplnění, a to přesto, že nejsem nikdy plně spokojena s výsledkem své práce.

 

Jaké jsou vaše představy při vytváření kaligrafií?

Je to rovnováha mezi pocity a podstatou bytí ať už ve statické, nebo v dynamické podobě.

 

Jak dlouho člověk musí studovat, aby se stal uznávaným kaligrafem?

Kaligrafie jako umění je dlouhá cesta, která nemá cíl. Je to životní dílo. Pokud se tomuto umění chce člověk naučit, je pro něj stěžejní trpělivost. V opačném případě se daleko nedostanete.

U umělecké kaligrafie jde hlavně o estetické působení na diváky

 

Co všechno člověk pro kaligrafii potřebuje?

Potřeby pro kaligrafii závisejí na stylu tvůrce. Já upřednostňuji štětce, které jsou vyráběny přímo v Japonsku a jsou vhodné pro Sousho. Pro psaní kaligrafických znaků podle Kaisho nebo Gyosho je možno používat i speciální čínské štětce.

 

Při kaligrafii se takřka nezvedá štětec od papíru. Proč je to důležité?

To je důležité jednak pro to, aby se krásně vytvarovala písmena, a také z důvodu tlaku na štětec. Různou hustotou inkoustu a tlakem vytváříte uměleckou kaligrafii.

 

Kaligrafie něco vyjadřuje. Je důležité být schopen ji přečíst, nebo stačí vidět ji jako obraz?

Pokud se vám kaligrafie líbí, je to jednoduché, jako když se vám líbí obraz. Není nikterak důležité pochopit nebo umět číst znaky, i když znalost znaků někdy umocňuje prožitek. V podstatě vše závisí na tom, jak to sami vnitřně cítíte.

 


Chcete to také zkusit?

Kaligrafie (pochází z řeckého kallos „krása“ a grafos „psaní“) je umění krasopisu. Zahrnuje jak funkční nápisy a ručně psané dopisy, tak i výtvarné umění, kde vytvoření ručně psaného znaku může mít přednost před čitelností textu. Jednotlivé znaky jsou proměnlivé a spontánní, obsahují jedinečnou improvizaci okamžiku psaní. Psané písmo bylo až do nástupu knihtisku jediným způsobem vytváření písemných informací. Moderní kaligrafie pokračuje v zobrazování sama sebe jako spojení pozvánek, map a dalších prací využívajících psaní. Chcete si vyzkoušet umění kaligrafie? Podívejte se na www.japan.cz, webové stránky Česko-japonské společnosti, která pořádá kurzy kaligrafie v Praze.


Tři základní styly japonské kaligrafie

Kaisho

Doslova to znamená „přesné psaní“. V tomto stylu je každý tah proveden jednoznačně a promyšleně tak, aby se výsledek co nejvíce podobal tištěné předloze znaků, běžně používané v knihách či novinách. Tento styl se učí studenti kaligrafie jako první, protože jej znají z každodenního života. Mají příležitost naučit se správně pracovat se štětcem, japonsky nazývaným fude. Cílem stylu kaisho je jednoduše napodobit písmo, které používá počítačový textový editor.

 

Gyosho

Znamená doslova „cestovní psaní“ a označuje polokurzivní styl japonské kaligrafie. Jedná se o obdobu našeho psacího písma, tedy styl, který používá většina lidí, když si zapisují nějakou poznámku. Zatímco v případě kaisho jsou od sebe jednotlivé znaky oddělené, v gyosho na sebe tahy navazují a vytvářejí uzavřenější celek. Se čtením takového textu by neměla mít většina vzdělaných Japonců problém. Forma písma gyosho je plynulá a může se blížit uměleckému stylu.

 

Sousho

Znamená doslova „trávníkové psaní“ a označuje půvabný psací kaligrafický styl. V tomto případě již dostává forma přednost před čitelností. Kaligraf při psaní jen velmi zřídka zvedá štětec z papíru a výsledkem jsou velmi ladné a vznešené tvary.

 


Text: Andrea Skalická, foto: Jaroslav Hejzlar

Další články

Begonie do truhlíku, záhonu i na terasu

Begonie do truhlíku, záhonu i na terasu

Můžete si s nimi vyzdobit květinové záhony na zahradě, terasu či balkon zkrášlí begonie v truhlících a doma v bytě vás potěší krásné květy pokojovek. Podívejte se, z jakých druhů můžete vybírat.

Celý článek

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Hrát loutkové divadlo začala Hanka Čížková už v osmi letech. Ještě více ji ale o několik let později zaujalo vyřezávání loutek ze dřeva. Jako řezbářka a loutkářka pak pracovala v plzeňském Divadle ALFA nebo v Loutkovém filmu ve Studiu Jiřího Trnky v Praze. Před lety založila vlastní autorské divadlo Divadýlko HáČek. Loutky ji tak provázejí po celý profesní život.

Celý článek