Horké léto v barvě vějířovky

Každá kapka dešťové vody je v Podkrkonoší vzácná. I když přes léto v Lázních Bělohradě skoro neprší, v zahradě Bernardových se trávník zelená a horké počasí nebývá na většině rostlin vidět.

Manželé Bernardovi žijí v malém podkrkonošském městečku Lázně Bělohrad. Libuše pracuje jako fyzioterapeutka v lázních a Arnošt v Povodí Labe. Mají dvě dospělé děti, Lukáše a Šárku, kteří již založili vlastní rodiny, a mají už také dva malé vnoučky. Bernardovi vlastní řadový dům na okraji města a bydlí v něm od devadesátého roku. Pozemek pravidelného půdorysu sousedí s poli a dalšími domy v řadové zástavbě a měří i s domem necelých pět set metrů čtverečních. Dalo by se říci, že za domem vznikla běžná zahrada, kdyby z ní nebyla vidět špička baňaté kostelní věže, která na pozadí tvoří hezkou dominantu, a kdyby tu nebylo tak zeleno a takové množství nápaditých detailů.

Trávníku Bernardovi dopřávají vydatnou zálivku

 

Soukromí zaručeno

Zahrada se v čase proměňovala. První roky v ní pěstovali mrkev a chovali krůty. Libuše dnes přiznává, že to nebyla dobrá volba, vitaminová zahrádka a zvířata totiž vyžadují stálou pozornost a vytrvalou péči. Ale zkusili to.

V současné době je zahrada okrasná, se dvěma místy pro posezení a odpočinek u kávy či džbánku chladné vody – pod balkonem a pod pergolou u zahradního grilu. Tady se Bernardovi scházejí a po očku dohlížejí na malou vyrůstající generaci. Lehátko pod slunečníkem je pro toho, kdo si chce dopřát poležení ve stínu. Soukromí u Bernardových je zaručeno. Okraje rámují z boků hradby vysokých tújí, za domkem, kde je zahradní gril, zakrývají plot rákosové rohože. Odnikud sem není vidět.

Exotický půvab dodávají kryté pergole kameny sesbírané u moře a navlečené na pevný špagát

 

Tajemství pěstitelského úspěchu

Zahrada je dílem obou manželů. Libuše nakupuje a stará se o rostliny, vymyslela i meandrující tvar záhonů, Arnošt sem navozil kameny, seká trávu a tvaruje stromy. Paní domu připomíná: „Dům i pergolu stavěl můj muž. A také vyřezával plastiky.“ Poznamenává, že hříbky a hastrman jsou sice ze špatného dřeva, které se rozesychá, ale plastiky pořád zahradu zdobí.

Na otázku, co tu roste, odpovídá se smíchem: „Sama nevím, nakupuji tak, že vybírám očima to, co vypadá zajímavě. Asi to není nejlepší způsob, protože neznám nároky rostlin a netuším, jak se jmenují. Prodavačka z místního zahradnictví pana Lejdara mě už zná a směje se, jak mě vidí. Mimochodem je to nejlepší zahradnictví široko daleko,“ říká Libuše, která se ale v květinách určených do truhlíků zasvěceně orientuje. „Kupuji vějířovky, pelargonie, ledovky, balzamíny, verbeny, begonie. Naposledy jsem brala stopadesát sazenic, z toho jen vějířovek bylo sto!“ sděluje překvapivou informaci a vypráví, co s nimi dělá. „Chce to samozavlažující truhlíky. Vějířovky totiž musí mít stále vodu a hnojivo. Do jednoho truhlíku se vejde až sedm litrů vody. U hnojiva v návodu je, že se má používat jednou nebo dvakrát do měsíce, ale já se nebojím a k vějířovkám ho přidávám skoro do každé zálivky. A také nešetřím se samotnými sazenicemi. Do jedné mísy, kterých je po zahradě na špalcích vícero, jich dávám sedm.“

V zahradě proti domu láká k posezení pergola

 

Potom prozrazuje, že se zaměřila na fialové květy, protože má vyzkoušeno, že bíle nebo růžově kvetoucí rostliny nejsou tak efektní. S orientací v názvech kytiček a dřevin to vůbec není tak špatné, jak tvrdí. Zahrádkářka jmenuje například smrk před pergolou, o němž sděluje, že jej Arnošt kvůli přílišné výšce uřízl, převislou břízu a modřín, dlanitolisté javory nebo azalky a rododendrony. Ty jsou už dávno odkvetlé a horko nevydržely květy hortenzií.

Kameny na zahradu navozil Arnošt. Při své práci v terénu je hodně všímavý

 

Živé artefakty

Přímo před domem, který vrhá stín na část pozemku, je záhon. Kromě jedlovců stříhaných do špičky a stínomilných druhů tu v kamenném poli rostou tři vysoké a štíhlé podivuhodné rostliny. Každá větev je holá, jen na konci je chomáček jehličí. „To jsou túje!“ seznamuje nás Libuše. „Byly to naše první stromečky a byly jen deset centimetrů vysoké, když jsem je sázela. Manžel je dlouho zastřihával do tvaru kužele a pak je ostříhal do této podoby. Když jsem změnu poprvé viděla, myslela jsem, že padnu!“ směje se doširoka.

Stromy zdobí kokosové skořápky visící na silonových vlascích a artefakty v přírodních barvách. Seříznuté kmínky chrání proti dešťové vodě obrácené hliněné květináče.

V jezírku se daří orobinci, ale žije v něm i několik červených karásků

 

V blízkosti stříhaných tújí dostaly možnost vyniknout ledovky, které jsou nasázené ve vědru a v korýtku zhotoveném z kmene stromu. Upoutávají také netřesky a rozchodníky, jež zabydlily pár starých bot a další nádobu. A mezi tím jsou malé i velké kameny, opracované i neopracované, které sem navozil Arnošt z okolních lesů. Nenápadnou kulisou jsou i samorosty a vyřezávané plastiky. Kamenný hrnec s vodou v množství přírodních tónů úplně zaniká, ale není tu nadarmo. Libuše vysvětluje: „Pijí z něho vrabci, kteří sem přilétají v hejnku.“

Kvetoucí trsy vějířovek a muškátů vynikají v ostatní zeleni

 

Blahodárná voda

Trávník zabírá plochu ve středu zahrady, kde je slunečno, až parno. Po krajích, ve stínu stromů, se však daří i kapradinám, které milují i vlhko. „V tomhle horku trávu musím kropit, zrovna tak vypijí spoustu vody i ostatní rostliny, ale někdy to nepomáhá, tepla je až moc,“ krčí rameny Libuše nad schnoucími hortenziemi na boční straně domu. Arnošt, který právě přijel na kole, utrousí: „Občas manželce říkám, ať už položí hadici.“ Spotřeba vody u Bernardových ještě asi poroste. „Čekáme na další přírůstky od dětí. A zatím pro vnoučky plánujeme na trávníku bazén. Zahrada se bude i dál vyvíjet podle našich potřeb,“ uzavírá naše povídání Libuše.

V okolí stříhaných tújí se nachází nespočet zajímavých dekorací

Překvapením na jednom ze stromů je nenápadná sova

Slunečník nad lehátkem jde natočit nebo i přemístit podle slunce

Místo drobných kamenů plánuje Libuše položit pod posezení prkna

Jeden kmen zakryl trubač a druhý plamének


Text a foto: Martina Lžičařová

Další články

Proměna zdevastovaného statku

Proměna zdevastovaného statku

Opouštět statek, který jste dlouhá léta opravovali, dávali do pořádku a utvářeli k obrazu svému, pro někoho nebývá jednoduché. Proto je tato návštěva takovým malým nostalgickým ohlédnutím za jedenácti lety, během kterých se statek rodil do současné podoby.

Celý článek

Ze sklípku do sklípku

Ze sklípku do sklípku

V rohu náměstíčka z vinných sklepů v Pouzdřanech najdete vedle sebe dva, které mají štíty stavěné do oblouku. Mají i společný příběh a přinejmenším do jednoho z nich se vám možná podaří nahlédnout.

Celý článek

Zpívání u řeky

Zpívání u řeky

Když se rozezní cimbál a k tomu se přidají housličky, zastaví se u chalupy Štruncových na jihu Čech čas. Sousedé zmlknou a naslouchají krásným melodiím, které zpívají a hrají Dalibor s Kateřinou.

Celý článek

Proměna podhorské chalupy

Proměna podhorské chalupy

Kateřina a Richard žijí v Brně a mají tři děti a psa. Jakub a Bára jsou dospělí, třetímu, Matějovi, je pět let a jeho máma tvrdí, že je hotový chalupář. Rodina si totiž předtím, než se narodil, pořídila chalupu a Matěj zažil většinu oprav. Rekonstrukce se ale chýlí ke konci.

Celý článek

Přečtěte si