Horké léto v barvě vějířovky

Každá kapka dešťové vody je v Podkrkonoší vzácná. I když přes léto v Lázních Bělohradě skoro neprší, v zahradě Bernardových se trávník zelená a horké počasí nebývá na většině rostlin vidět.

Manželé Bernardovi žijí v malém podkrkonošském městečku Lázně Bělohrad. Libuše pracuje jako fyzioterapeutka v lázních a Arnošt v Povodí Labe. Mají dvě dospělé děti, Lukáše a Šárku, kteří již založili vlastní rodiny, a mají už také dva malé vnoučky. Bernardovi vlastní řadový dům na okraji města a bydlí v něm od devadesátého roku. Pozemek pravidelného půdorysu sousedí s poli a dalšími domy v řadové zástavbě a měří i s domem necelých pět set metrů čtverečních. Dalo by se říci, že za domem vznikla běžná zahrada, kdyby z ní nebyla vidět špička baňaté kostelní věže, která na pozadí tvoří hezkou dominantu, a kdyby tu nebylo tak zeleno a takové množství nápaditých detailů.

Trávníku Bernardovi dopřávají vydatnou zálivku

Soukromí zaručeno

Zahrada se v čase proměňovala. První roky v ní pěstovali mrkev a chovali krůty. Libuše dnes přiznává, že to nebyla dobrá volba, vitaminová zahrádka a zvířata totiž vyžadují stálou pozornost a vytrvalou péči. Ale zkusili to.

V současné době je zahrada okrasná, se dvěma místy pro posezení a odpočinek u kávy či džbánku chladné vody – pod balkonem a pod pergolou u zahradního grilu. Tady se Bernardovi scházejí a po očku dohlížejí na malou vyrůstající generaci. Lehátko pod slunečníkem je pro toho, kdo si chce dopřát poležení ve stínu. Soukromí u Bernardových je zaručeno. Okraje rámují z boků hradby vysokých tújí, za domkem, kde je zahradní gril, zakrývají plot rákosové rohože. Odnikud sem není vidět.

Exotický půvab dodávají kryté pergole kameny sesbírané u moře a navlečené na pevný špagát

Tajemství pěstitelského úspěchu

Zahrada je dílem obou manželů. Libuše nakupuje a stará se o rostliny, vymyslela i meandrující tvar záhonů, Arnošt sem navozil kameny, seká trávu a tvaruje stromy. Paní domu připomíná: „Dům i pergolu stavěl můj muž. A také vyřezával plastiky.“ Poznamenává, že hříbky a hastrman jsou sice ze špatného dřeva, které se rozesychá, ale plastiky pořád zahradu zdobí.

Na otázku, co tu roste, odpovídá se smíchem: „Sama nevím, nakupuji tak, že vybírám očima to, co vypadá zajímavě. Asi to není nejlepší způsob, protože neznám nároky rostlin a netuším, jak se jmenují. Prodavačka z místního zahradnictví pana Lejdara mě už zná a směje se, jak mě vidí. Mimochodem je to nejlepší zahradnictví široko daleko,“ říká Libuše, která se ale v květinách určených do truhlíků zasvěceně orientuje. „Kupuji vějířovky, pelargonie, ledovky, balzamíny, verbeny, begonie. Naposledy jsem brala stopadesát sazenic, z toho jen vějířovek bylo sto!“ sděluje překvapivou informaci a vypráví, co s nimi dělá. „Chce to samozavlažující truhlíky. Vějířovky totiž musí mít stále vodu a hnojivo. Do jednoho truhlíku se vejde až sedm litrů vody. U hnojiva v návodu je, že se má používat jednou nebo dvakrát do měsíce, ale já se nebojím a k vějířovkám ho přidávám skoro do každé zálivky. A také nešetřím se samotnými sazenicemi. Do jedné mísy, kterých je po zahradě na špalcích vícero, jich dávám sedm.“

V zahradě proti domu láká k posezení pergola

Potom prozrazuje, že se zaměřila na fialové květy, protože má vyzkoušeno, že bíle nebo růžově kvetoucí rostliny nejsou tak efektní. S orientací v názvech kytiček a dřevin to vůbec není tak špatné, jak tvrdí. Zahrádkářka jmenuje například smrk před pergolou, o němž sděluje, že jej Arnošt kvůli přílišné výšce uřízl, převislou břízu a modřín, dlanitolisté javory nebo azalky a rododendrony. Ty jsou už dávno odkvetlé a horko nevydržely květy hortenzií.

Kameny na zahradu navozil Arnošt. Při své práci v terénu je hodně všímavý

Živé artefakty

Přímo před domem, který vrhá stín na část pozemku, je záhon. Kromě jedlovců stříhaných do špičky a stínomilných druhů tu v kamenném poli rostou tři vysoké a štíhlé podivuhodné rostliny. Každá větev je holá, jen na konci je chomáček jehličí. „To jsou túje!“ seznamuje nás Libuše. „Byly to naše první stromečky a byly jen deset centimetrů vysoké, když jsem je sázela. Manžel je dlouho zastřihával do tvaru kužele a pak je ostříhal do této podoby. Když jsem změnu poprvé viděla, myslela jsem, že padnu!“ směje se doširoka.

Stromy zdobí kokosové skořápky visící na silonových vlascích a artefakty v přírodních barvách. Seříznuté kmínky chrání proti dešťové vodě obrácené hliněné květináče.

V jezírku se daří orobinci, ale žije v něm i několik červených karásků

V blízkosti stříhaných tújí dostaly možnost vyniknout ledovky, které jsou nasázené ve vědru a v korýtku zhotoveném z kmene stromu. Upoutávají také netřesky a rozchodníky, jež zabydlily pár starých bot a další nádobu. A mezi tím jsou malé i velké kameny, opracované i neopracované, které sem navozil Arnošt z okolních lesů. Nenápadnou kulisou jsou i samorosty a vyřezávané plastiky. Kamenný hrnec s vodou v množství přírodních tónů úplně zaniká, ale není tu nadarmo. Libuše vysvětluje: „Pijí z něho vrabci, kteří sem přilétají v hejnku.“

Kvetoucí trsy vějířovek a muškátů vynikají v ostatní zeleni

Blahodárná voda

Trávník zabírá plochu ve středu zahrady, kde je slunečno, až parno. Po krajích, ve stínu stromů, se však daří i kapradinám, které milují i vlhko. „V tomhle horku trávu musím kropit, zrovna tak vypijí spoustu vody i ostatní rostliny, ale někdy to nepomáhá, tepla je až moc,“ krčí rameny Libuše nad schnoucími hortenziemi na boční straně domu. Arnošt, který právě přijel na kole, utrousí: „Občas manželce říkám, ať už položí hadici.“ Spotřeba vody u Bernardových ještě asi poroste. „Čekáme na další přírůstky od dětí. A zatím pro vnoučky plánujeme na trávníku bazén. Zahrada se bude i dál vyvíjet podle našich potřeb,“ uzavírá naše povídání Libuše.