Chalupa z moderní doby kamenné

Jitka a Zdeněk hospodaří v Lužických horách už téměř dvacet. Za tu dobu se u nich na chalupě mnohé změnilo. Největší rozdíl je vidět na domě zvenku a také na zahradě, kde vznikl rybník.

Chalupa byla zbavena nátěrů, má novou střechu a také vikýř a rozrostla se o zádveří vystavěné z pískovce. Z druhé strany přibyl další přístavek, v němž je dílna. Okolní terén s rozlohou asi 3 000 m2 byl srovnán (to, aby šel dobře sekat) a dostal zahradní úpravu. Pod sousedovou svažitou zahradou se táhne nový dřevník, na něj navazuje letní sezení s krbem. Nejviditelnější změnou je rybník, který před chalupou ještě před pár lety nebyl.

 

Od začátku až po dnešek

Vezměme to ale pěkně popořadě. Mohutná patrová chalupa byla postavena před sto lety. Když ji po válce na základě Benešových dekretů hospodáři německé národnosti opustili, usadili se v ní rodiče předchozích vlastníků. Ti chalupu prodali Zdeňkovi a Jitce.

Zdeněk vyrůstal v bytě v centru Liberce a za městem na chatě. Když se oženil, s manželkou se rozhodli koupit chalupu, protože oba byli na pobyt venku zvyklí. Nejdříve hledali jinde, v Českém ráji, nakonec však skončili úplně na opačné světové straně – v Lužických horách. „Zdejší kraj i tuto chalupu mi ukázal kamarád. Líbil se mi pozemek, po jehož okraji protékal potok, a tak jsme chalupu koupili,“ vysvětluje.

Zatímco Jitka je přes týden v Liberci a jezdí sem na víkendy, Zdeněk, pokud zrovna není pracovně ve světě, tady pobývá často i ve všední dny. „Jsem samotář. Vyhovuje mi klid, který tu je od pondělí do pátku. Vnímám zpěv ptáků i to, že jednou za čas po silnici projede zemědělský stroj. Všechno se změní v pátek odpoledne příjezdem lufťáků, kdy atmosféra klidu zmizí,“ směje se.

Zdeněk využil vody z potoka, který teče na hranici pozemku, a částečně ji svedl náhonem do rybníčku

Patnáct let s kamenem

Zdeněk není zrovna typ, který by postával se založenýma rukama, ale staví, vymýšlí a předělává. A také celý život hodně sportuje. Když jezdí na kole, cestou si všímá, kde jsou kameny. Ne malé šutříky, které by se vešly do kapsy, ale pořádné balvany. Pro vyhlédnuté kusy si pak zajede. Nebo objeví nějakou ruinu. Vždyť kámen se při stavbě vždycky hodí – na vyspravení mostku, na zpevnění břehů potoka či rybníka, na zdi a zídky.

Zádveří z pískovce vyrostlo u chalupy teprve nedávno

„Všechny kameny jsem někde našel a vykopal. Pak se otlučou pemrlicí a napustí penetrací, aby držely barvu a nechytal se na ně mech. Je to strašná práce, dokážu opracovat tak pět kusů denně. Nejde o krátkodobý zájem, tohle dělám už patnáct let! Tady je kraj čediče a pískovce. Čedič je tmavý kámen, pískovec světlý,“ seznamuje nás s místními druhy a ukazuje kolem sebe. „Most jsem stavěl sám. Břehy potoka jsem také opravil.“ Vzápětí si posteskne: „V Povodí vám řeknou, že mají dost práce dole po proudu, a nepřidají peníze ani na písek. Ale chtěl jsem, aby byl potok v pořádku, protože občas zahrozí a nabere na síle. Naštěstí se rozvodní až níže po proudu.“

Střechu pokrývají břidlicové šablony

Dřevo bez nátěrů a suvenýry z cest

Zatímco venku vládne kámen, uvnitř chalupy je hlavně dřevo. Je vidět, že chalupáři mají rádi přírodní vzhled, všechny nátěry z nábytku (až na malované truhly) i ze stavebních konstrukcí, tedy i z roubení, sundali. Náš průvodce k tomu říká: „Jsem pro to, aby dřevo i zdivo dýchaly. Nátěry a omítky je ucpou a pak se uvnitř zdí drží vlhkost. Tady tak nehrozí, ale pro jistotu jsem ohrožené zdi zvenku okopal a položil drenáže.“

Majitelé dávají přednost nábytku z přírodního materiálu

V chalupě se setkáváme s původními prkennými podlahami, odhalenými trámy na zdech, cihlovými klenbami i zdmi ze smíšeného zdiva, v patře jsou prkenné příčky, staré jsou i zástrče a petlice na dveřích.

Současnost je však sem tam znát. Například záklopový strop ve světnici Zdeněk nechal vyměnit, protože tady byla tma. Stará prkna nahradil bílý sádrokarton. Ve světnici je také moderní textilní pohovka; pohodlí si žádá své! A do kuchyňky se vchází prosklenými dveřmi, které jsou v chalupě stylově netypické. Malá kuchyně je totiž vnitřním prostorem bez přímého denního světla, které sem proniká právě přes ony prosklené dveře.

Také dekorace se v největší místnosti v chalupě mísí. Jsou tady místní letité i ryze současné, z různých zemí světa. A tak vedle máselnice, kruhadel na zelí, mlýnků na zrnkovou kávu a dalších věcí dříve nutných v hospodářství jsou vystaveny i předměty z nedávných Zdeňkových cest, například cepín z Himálaje, klobouk z Peru, láhev od piva z mysu Horn 7 v Patagonii nebo zuby hrocha.

Mlýnky na kávu pocházejí z antiků. Tady dělají parádu na polici nad stolem

Prohlídka chalupy

Zůstáváme ve světnici, která zabírá většinu plochy přízemí. Místností se rozléhá tikot hodin nad vstupními dveřmi. Hned vedle stojí zelená kachlová kamna s plotnou. Jsou nová. Mají teplovodní vložku, která zajišťuje rozvádění tepla do radiátorů po celé chalupě. Působí však, jako by tu byla odjakživa. Nahoře, na kobce, leží kameninové formy na bábovku, na stropě je připevněno bidlo na mokré prádlo, v nice pod kamny jsou vyskládaná polínka, jen zatopit!
Pod okny je jídelní stůl s lavicemi a originálními židlemi, které si chalupáři nechali vyrobit na zakázku podle svých fotografi í. Inspirovaly je židle v Jeseníkách v penzionu Rejvíz, kde každá židle má opěradlo podle některého z osadníků.

Opěradla židlí nesou podobu současných majitelů chalupy

Dalším vybavením jsou spížní skříňka, truhly, štokrle, kredenc… Mnohé zde kdysi sloužilo někdejším hospodářům. Nad okny jsou garnýže na záclonky s vyřezávanými čely a policemi na drobnosti. Tyto chalupářské detaily vytvářejí tu správnou atmosféru.

Když opustíme světnici, ocitneme se v průchozí chodbě, odkud vedou schody do patra. V přízemí je koupelna, špajz, sauna a pak už procházíme do přistavěné dílny. V prvním patře jsou na každé straně dva pokoje, v podkroví po jednom. Slouží jako ložnice pro chalupáře, jejich dospělé děti, Michalu, která má už svou rodinu, a Jakuba, a také případné hosty.

Ve světnici svítí kachlová kamna

U rybníka

Prohlídku končíme opět před chalupou. Zdeněk krmí ryby a mezitím povídá: „Rybník jsem postavil načerno. Jednou večer sedím na lavičce a koukám na něj. Přišly dámy z úřadu a chtěly po mně doklady. Já je neměl. Ony opáčily, že rybník je tak krásný, že by byla škoda ho odstranit, ať prý ho zlegalizuji. Vyběhat všechny papíry mi trvalo tři čtvrtě roku!“

Je vidět, že rybník je jeho velkou vášní. Využil potoka, který tvoří jednu hranici pozemku, a část vody svedl náhonem do rybníčku. Na druhé straně ji vrací do potoka. Mezi rybníkem a potokem vede v zemi železná trubka, ale vidět je jen padající voda a kámen na dně potoka, kde se voda rozstřikuje na milion kapiček. Zdeňka těší, když i maličkosti vypadají dobře.

Majitelé nechali všechny nátěry nábytku odstranit louhem, jen malované truhly zůstaly ušetřeny

Rybník stavěl sám, firmu nepotřeboval. Nejvíc prý stála fólie – 30 tisíc korun. Je skvělé, že ji není vůbec vidět.

Vodní hladina na sebe strhává pozornost, ale když se od ní odpoutáte a rozhlídnete, uvědomíte si, jak tady je hezky. Kámen se tu objevuje v mnoha podobách – valouny na břehu rybníka, štěrk kolem korýtek, řezaný kámen na chodníčcích, opracované bloky na domě, mostku či náhonu, suché zídky z placáků zpevňují svažitý terén pod javorem. Prostředí dotváří borovicové zábradlí, předzahrádka s kameny a další záhony za chalupou, tentokrát s mulčovací kůrou. V korýtkách a truhlících se daří rostlinám, okrasné druhy jsou přirozené, jako by tu rostly vždycky.

Chalupář nezahálí. Od léta, kdy jsme ho navštívili, postavil chlívek pro prase. Prý je pěkný, s travnatou střechou podle skandinávského vzoru, určitě by se nám líbil.

Ložnice pro hosty je úplně nahoře, pod střechou

 

Rybník je jednou ze Zdeňkových radostí. Rád se dívá, jak sem ptáci chodí pít

 

V potoce u chalupy žijí pstruzi, vranka obecná a mihule říční

 

 

Zadní trakt je ze smíšeného zdiva postaveného z čediče a cihel, tady je dnes koupelna


Text: Martina Lžičařová; Foto: Jaroslav Hejzlar

Další články

Na statku i v chaloupce

Na statku i v chaloupce

Titulek jsem si vypůjčila od Vítězslava Hálka. V jeho próze však chaloupka, dřevěná a chudičká, stojí na útesu, rvaná větry. Ta, do níž jsme nakoukli my, si hoví přímo u jedné zdi prostorného dvora statku.

Celý článek

Romantická stodola

Romantická stodola

Dvě stě čtyřicet let se v ní skladovaly potřeby pro provoz sousední budovy, v níž se bílilo a barvilo plátno. Impozantní dvoupatrová budova bělidla se proměnila v penzion, ale se stodolou si majitel dlouho nevěděl rady.

Celý článek

Výzva pro pravé chalupáře

Výzva pro pravé chalupáře

O chalupářích, kteří vystupují v následujícím příběhu, se dá říct, že nejsou tuctoví. Brali se v Las Vegas, ona měla oranžové šaty, které on vyvažoval oranžovou kravatou. Oba jsou akční, on je městský zastupitel a ona pracuje jako advokátka.

Celý článek

Dřevěné bydlení bylo jejich snem

Dřevěné bydlení bylo jejich snem

Fialovi bydleli v paneláku a byt měli obložený dřevem. Připomínalo to chatu nebo chalupu, po níž toužili. Pak si pořídili v Mnichově Hradišti domek. Ale jejich sen o bydlení na venkově se jim splnil, až když koupili pozemek a postavili na něm srubový dům.

Celý článek

Přečtěte si

Bonusy teplého kabátu

Bonusy teplého kabátu

www.peknebydleni.cz

Nejjednodušší způsob, jak snížit náklady na vytápění, představuje důkladné zateplení domu. Úspora topných nákladů díky zateplení dosahuje u nás v průměru 50 %.

Život jako v oáze

Život jako v oáze

www.chatar-chalupar.cz

Katka Špačková a její muž Marek si splnili svůj velký sen. Šestým rokem budují v Orlických horách permakulturní zahradu. Co potřebují, to si vypěstují a sklidí, klidně i v největších mrazech.

Rdesno ptačí na nemoci stačí

Rdesno ptačí na nemoci stačí

www.floranazahrade.cz

Horohaše, chrusťák, koření stržné, krvavá rostlina, oupor, stozrno, štikavec, štukavka, vrabčí jazyk nebo zťukavka – už množství lidových názvů, kterých existuje více než dvacítka, dokládá, že rdesno ptačí je v lidovém léčitelství hodně a dlouho používanou bylinkou.