Chalupa pro romantiky i dříče

Barbora a Pavel Muláčkovi jezdili patnáct let na víkendy do domku po pratetě. Přes veškeré úpravy však jejich vkusu neodpovídal. Když našli chaloupku podle svého gusta, stěhovali se s radostí, přestože šlo o vlhké stavení bez vody.

Tuhle chalupu na Benešovsku objevil Pavel na internetu. Hned jim padla do oka. Navíc ležela blízko místa, kam léta jezdili a kde měli spoustu kamarádů a příbuzných, s nimiž nechtěli ztratit kontakt. Po obhlídce nabraly události rychlý spád. Muláčkovi chalupu koupili – a vzápětí se jim podařilo prodat víkendový domek.

 

Chalupa ve vodě

„Z plného komfortu jsme se stěhovali do vlhké chaloupky s kadibudkou a bez rozvodu vody. Stojí blízko rybníčku, takže hladina spodní vody je těsně pod terénem. Zdi byly tak vlhké, že v kuchyni rostly houby babky. Proto ji zřejmě nikdo nechtěl,“ přiznává Barbora. „Všichni nám říkali, že jsme se pomátli, ale my byli šťastní, protože chalupa nebyla zparchantělá nevhodnými stavebními úpravami.“

Chalupářské začátky byly neradostné. Klíče dostali Muláčkovi v červnu roku 2012. Nejdřív odtud vyvezli patnáct kontejnerů odpadu a pak se začalo bourat. „Bylo to bezútěšné. První léto jsme bydleli ve stodole. Spali jsme na matračkách, kolem skákaly žáby a běhaly myši,“ líčí Barbora dramaticky. „Na zahradě jsem měla propanbutanovou bombu s vařičem a vařila pro řemeslníky. Ale neotálelo se, za tři měsíce bylo obyvatelné přízemí, v říjnu jsme se nastěhovali a Vánoce už jsme slavili tady.“

Pavel rekonstrukci rozebírá podrobněji: „První investicí byla žumpa před chalupou. Dále bylo třeba zavést vodu, udělat odpady a novou přípojku elektřiny. Nutné byly především důkladné izolace, protože vodu jsme museli dostat dál od domu. I dnes pod ním vesele proudí, ale podlahy a stěny jsou v suchu,“ tvrdí.

Okno vyplnilo výklenek po zazděných dveřích

„Při koupi jsem se zajímal o stav krovu, byl celkem v pořádku. Krytina byla nová, ale dost amatérsky položená, nad obytnou částí jsme ji museli přeložit. A když už byla dole, opravili jsme místy i krov. Komín je původní, je průlezný, postavený z cihel, které bylo potřeba zevně nahodit. Asi tu kdysi stála pec, ale už po ní nebylo ani památky,“ uvažuje chalupář a rekapituluje dál stavební práce, k nimž patřilo i zpevnění stěn věncem.
„I když jsme si vybrali známé řemeslníky, museli jsme je stále kontrolovat,“ přidává se Barbora. „Předělávaly se například omítky. Když jsem je viděla poprvé, chtělo se mi plakat. Všechno zařezávalo, všude ostré hrany. Řemeslníci přiznávali, že neumějí omítat tak, jak bychom chtěli, křivě, měkce.“ Pavel přitakává: „Neumějí už ani zacházet s klasickou vodováhou. Rozsvítí laser a jedou.“

Když bylo všechno rozkopáno, pustili se majitelé i do drenáží na dvoře. Vlhký pozemek bylo nutné odvodnit. „Jakmile se rozkryly vrstvy zeminy, objevil jsem, že tu kdysi bývaly škarpy, které vodu odváděly. Bývalý majitel je ale zavezl. Pak se asi hodně divil, když mu jednou velká voda chalupu spláchla…,“ líčí Pavel.

Tato část chodby je vybudovaná z chléva

Během úprav vznikl na dvoře rybníček, dnes romanticky krásný, s břehy obrostlými vějíři kapradin a kulatými listy bergénií, kontryhelem, rdesnem a vodními trávami. „Tady ústil odpad z chléva,“ prohodí Pavel a poznamená, že když chalupu kupovali, tak na dvoře vůbec nerostla tráva. Dnes je to zelená oáza, kterou člení kamenné zídky, trsy rostlin v záhonech a květináčích a oči se těší pohledem na nejrůznější zákoutí s chalupářskými okrasnými i užitkovými předměty. Jak to asi vypadá uvnitř? Pojďme nahlédnout.

Původní obytné prostory se poznají podle klenutých stropů

 

Rozšířený interiér

Před rekonstrukcí byly v chalupě dvě místnosti – světnice a kuchyně. Za obytnou částí pak následovaly chlívky, různé hospodářské prostory a stodola. Proti chalupě stál malý seník. Ten je tu dodnes, ale využívá se jinak, je z něj dřevník.

Obytnou plochu Muláčkovi rozšířili. Zbourali zeď mezi původními místnostmi a chlívkem, takže se do přízemí kromě světnice a pokojíků pro hosty, vybudovaném z kuchyně, vešla ještě koupelna a široká chodba se čtecím koutem u krbových kamen. Na jejím konci jsou schody do podkroví. To částečně také zobytnili. Je promyšleno do posledního centimetru. Zdá se nevelké, ale uloží se tady devět lidí. Pro jejich pohodlí je v patře další záchod.

Nábytkový pelmel nijak nevadí. Skleník v rohu koupila Barbora na Aukru, komoda, stůl a dvě židle pocházejí z OBI

Zajímavé vybavení najdete i ve světnici. Zaujme vás pec, dřevěné podlahy i nábytek. „Z doby před přestavbou tu zůstala vlastně jen okna a klenutý strop. Pátrala jsem po historii a tohle stavení mělo číslo popisné už před dvěma sty lety. Tehdy se klenby stavěly,“ vysvětluje současná paní domu.

 

Nápady na každém kroku

On je elektromechanik, ona zubní lékařka čerstvě v důchodu. Oba jsou zruční, pilní a pečliví. Barbora má zvláštní dar, umí všechno možné recyklovat. Navíc má výtvarný talent. Kladných vlastností mají chalupáři pravděpodobně ještě více, ale tyto jsou na první pohled zřejmé. Kam se podíváte, překvapí nějaký nápad nebo něco hezkého.

Ozdobou světnice jsou klenby

Ve světnici zaznamenáte neuvěřitelný mix nábytku, který však příjemně ladí. Barbora říká, že se držela barev z obrazu „Dívka u okna čtoucí dopis“ od holandského malíře Jana Vermeera ze 17. století. Reprodukce visí nad pohovkou. A skutečně, v místnosti se střídají zemité tóny hnědé, zelené, šedé, které náhle rozzáří červená. I styly se tu míchají. Vedle starožitného skleníku stojí týková komoda exotického vzhledu, nad rustikální linkou visí moderní skříňky. „Dokupovali jsme jen komodu,“ oznamuje Barbora. „Ostatní nábytek jsme měli už v domku po pratetě. A pec je jen naoko, dvířka nikam nevedou,“ přiznává. Stavěli ji podle jejího návrhu z ytongu. „Je to jen vyzděná kobka ukrývající rouru od kamen. Pavel nahoře rád přespává.“

Pak přišla řeč na podlahu, na níž byl původně beton. „Stará prkna jsem sehnala na aukru, stála patnáct tisíc. Když je Pavel uviděl, řekl: Jé, ty jsi koupila palivové dřevo! I tesař nad nimi kroutil hlavou. Stačilo je jen namořit a zútulnily světnici i ložnici.“

Barbora, Pavel a Adéla. Adéla je československý vlčák

Podobně dobrodružné to bylo s dlažbou ze Sika. „Že ani není vidět, že dlaždice nemají stejný rozměr?“ směje se Barbora a odůvodňuje svůj nákup tím, že když chtěla různé barevné odstíny, musela vzít i různé velikosti obdélníku.

Další z originálních realizací nalézáme v chodbě. Dveře do chléva zůstaly na svém místě jen zvenku chalupy, ale zevnitř je dveřní výklenek zazděný. Chalupáři jej proměnili v „okno“ s osvětlením. Prý se u něj dobře čte. Nebo jiný nápad. Pod dřevěným schodištěm, které jim věnovali za odvoz předchozí majitelé těchto schodů, jsou zabudována dvířka z potravinové skříňky. Jsou za nimi uloženy věci na úklid.

Ústředním bodem v obytné světnici jsou kamna obestavěná pecí

Ani v koupelně nechybí originální řešení. Hned za dveřmi stojí prkenná stěna ze starého žebřiňáku. Skrývá technické zázemí – pračku, bojler a kotel. A ve skříňce na ručníky lze rozpoznat část skříně, prý je po Barbořině prababičce.

Doplňkem, který objevíte na více místech, jsou okna vyhozená z nedaleké fary. Barbora je postupně recykluje a využívá v chalupě i venku. Kromě už zmiňovaného okna v chodbě jsou další zabudovaná v podkroví. Dvě zdobí stěny dřevníku a zrcadlí se v nich dvůr, jiná byla použita na zahradnický přístěnek, části oken se dají objevit v letní kuchyni. A několik jich na svou příležitost teprve čeká.

Část zařízení dostala světle modrý nátěr

 

Šťastná volba

„Do října je práce na zahradě, pak se začne péct cukroví, v lednu a únoru jezdíme na hory, ale také pletu a maluju a na jaře opět přichází čas zahrady,“ vypočítává Barbora. Záhony s květinami se staly její vášní, i když sama tvrdí, že ještě před pěti lety by nevěřila, že právě tohle ji bude bavit. „Každé zrnko zeminy jí prošlo rukama,“ upozorňuje Pavel, který manželčiny nápady pomáhá realizovat.

„Nejhorší byly začátky. Před stodolou byla obrovská hromada kamene navezeného z podlah domu. Rozhodli jsme se, že v mírně svažitém terénu na dvoře vybudujeme zídky a kamene se tak zbavíme. Ovšem každá zídka chtěla základ, aby neujížděla. Nejdřív mi chlapi míchali cement, později odmítli, protože dělali něco jiného, takže poslední zeď jsem skládala na sucho,“ říká nezdolná chalupářka, která za kamennými zídkami nasázela spoustu okrasných rostlin, které dnes dvůr krášlí svými květy.

Ve stodole vznikla prostorná letní místnost

„Záhony mám uzpůsobeny tak, aby péče o ně nebyla náročná. Na jaře a koncem léta všechno vezmeme křovinořezem a pak vyplejeme,“ popisuje razantní metodu údržby. „Z původních druhů rostlin tu zbyla růžička, stromy a rododendron. Všechno ostatní jsem zasázela nově a teprve zjišťuji, že nejvíc se tu daří venkovským kytičkám, jako jsou floxy, měsíčky, rudbekie, levandule či hortenzie.“

Květiny rostou okolo dřevníku, další zahrádka je před okny a směrem k rybníku a Barbora postupně osazuje také plochu před vraty. „Dcera se mi už směje, že nevím, kde s těmi záhony skončit,“ krčí rameny. Ale je vidět, že je spokojená, tanec kolem květin ji těší.

Plochu před chalupou vyplňuje i malý okrasný rybníček

Kromě chalupy a dvora Muláčkovi zútulnili i ostatní prostory jak pod střechami, tak mimo ně. Vezmeme je popořádku. Na obytnou část navazuje stodola, za ní je „sauna“ (neboli místo, kde se parkují kola a je studna s užitkovou vodou a kde se časem objeví saunová infrakabina), následuje letní místnost, kterou chalupáři využívají, když prší nebo když se sjede větší společnost, a na konci je suchý záchod. Ten se chystají zrušit a místo něj postavit udírnu. O tyto budovy se opírá letní kuchyně se skladem na dřevo.

Kdyby se zeď za postelí probourala, obytná plocha podkroví by se o hodně zvětšila

„S Pavlem jsme se brali teprve nedávno,“ sděluje Barbora překvapivou zprávu. „Máme spolu Adélu, to je vlčák, kocoura Eliáše a ropuchu Evžena. Ta bydlí u rybníčku anebo ve stodole. A to je asi všechno. Takhle tu žijeme.“

V dlouhých oknech jsou znovu použita okna z fary

Chalupa a dvůr s mnoha milými zákoutími působí pohodově i romanticky

 


Text: Martina Lžičařová; foto: Jaroslav Hejzlar

Další články

Sladká chuť jablek

Sladká chuť jablek

Jablečné moučníky se skvěle hodí k čaji i kávě, můžete si je dát k snídani nebo jako sladkou svačinku. Vyberte si z klasických a vyzkoušených receptů.

Celý článek

Houbová klasika

Houbová klasika

Také s chutí vyrážíte do lesa na houby, a ještě raději z nich připravujete osvědčené pochoutky? Pokud vám už dochází inspirace, vyberte si z těchto osvědčených receptů.

Celý článek

Sbírejte šípky

Sbírejte šípky

Dozrávají od konce září a můžete je využít na mnoho způsobů. Nezapomeňte si ani letos v přírodě nasbírat rudé šípky a připravit si z nich léčivé dobroty.

Celý článek

Přečtěte si