Foto: Jaroslav Hejzlar

Dvojí tvář jedné chalupy

Stavení pochází z počátku 19. století, je to znát na jeho průčelí děleném římsami i na oknech, v horní části zaoblených. Ovšem odvrácená strana značí, že jde o moderní dům z posledních let. Na části směřující do zahrady se oba styly potkávají, ten starý i současný. Tvář chalupy určili architekti.

Jakub koupil dvě stě let starou chalupu v roce 2004. Našel ji na inzerát a hned ho zaujala, protože cesta odtud do srdce našich nejvyšších hor trvá třicet minut. Druhým důvodem bylo blízké golfové hřiště a třetím pádný argument, že stavení leží trochu stranou od vesnice a je tady božský klid. Jakub sem jezdil na víkendy se svými dvěma dětmi (dnes jsou již dospělé) a přemýšlel o rekonstrukci. Když se potkal s Radkou, už měl v rukou nakreslené plány na obnovu celého stavení, ale rekonstrukce se pozdržela vlivem všech ostatních událostí. Až před pěti lety na ni došlo.

 

Foto: Jaroslav Hejzlar

Zbyl jen skelet

Jakubovi se ulevilo, když bylo po všem. Říká, že šlo o tříleté období, kdy sem nemohli jezdit a kdy musel stále něco rozhodovat. „Ač jsem na chalupu zajel jenom asi čtyřikrát ročně, abych zkontroloval, co se tu děje, bylo nutné jednou za měsíc vše probrat s architekty, oběhnout povolení, vybírat materiály a zařízení. Z chalupy zůstal jen skelet, kamenné části, klenby a stropní trámy. Jinak je vše nové.“

Rekonstrukce se ujala pražská architektonická kancelář FADW. Ing. arch. Daniel Pexa a Ing. arch. Jan Fousek předložili vizi, v níž se staré stavení prolínalo s novými prvky, využívaly se tradiční materiály, ale v detailech se posunuli k soudobému vnímání. Chválí Jakuba za to, že jim dal volnou ruku a důvěřoval jim. „Pokaždé se snažíme zohlednit požadavky klienta, ale také místní podmínky. Tento dům je přes dvě stě let starý, nebyl však památkově chráněný, a proto jsme si mohli dovolit postupovat trochu velkoryseji, samozřejmě s ohledem a úctou k tradici.“

 

Foto: Jaroslav Hejzlar

Byla tedy zachována stopa původního stavení, jeho výškové uspořádání a základní materiálová skladba, která sestávala z místního načervenalého pískovce, omítaných zdí a dřevěných stropů a podlah. Architekti využili možnosti nátěrových hmot a mnohé staré dřevěné plochy ještě více zestařili a dali je do kontrastu s novým hladkým lakovaným dřevem. Kontrastní je také tvrdý kov, který se objevuje na kamnech, v kuchyni, jídelní části a který naopak doplňují měkké polstrované sedačky. Historie se objevuje místy nečekaně, například na gravírování kovových dveří. Zatímco spodní podlaží má záměrně zemitější odstín dřeva, podkroví je ve světlých tónech běleného dubu.

Venku, jak už bylo řečeno, se někdejší architektonické prvky prolínají s těmi soudobými. K příchozím je chalupa obrácena svou bílou tváří s repasovanými klenutými špaletovými okny ve slonové barvě a se soklem z načervenalého kamene, ovšem zezadu má dům obklad z tmavých až černých svislých prken a temné jsou i rámy oken a posuvná kovová mříž, která okna chrání. Kdysi to byla hospodářská část s přístavbou, nyní jsou v ní ložnice. V sedlové střeše je široký vikýř s pásovým oknem, jež umožnilo lepší využití podkroví. Krytinou je černý probarvený hliníkový plech.

 

Foto: Jaroslav Hejzlar

Ve světnici

Dispozice se přizpůsobila současným potřebám majitelů. Ústředním bodem je velká světnice, kde je znát, že jde o chalupu. Dřevěný strop vypadá tak jako kdysi – trámy a záklop. Zatímco prkna jsou nová, na trámech je znát zub času, místy jsou popraskané a sem tam kousek chybí. Mezi okénky je nika, která tady bývala. Na dubovou podlahu navazuje dlažba kolem kamen. Ta má stejný patchworkový dekor jako keramické obklady na stěnách za kamny a za linkou protažené až nad stůl.

Zařízení je současné. Jedna část místnosti je věnována kuchyni a jídelnímu stolu a druhá je odpočinková, soustředěná kolem televize. Nábytek na míru vyráběla firma Lukor. Čím se zařízení od tradičního chalupářského viditelně odlišuje, to jsou nekonvenční závěsná svítidla. Pocházejí z české firmy Brokis a jsou z ručně foukaného kouřového skla. Za kuchyňskou částí je malá technická místnost, kde je například i tepelné čerpadlo vyhřívající podlahové topení a užitkovou vodu. „Topení je rozděleno na zóny, v každé se dá teplota regulovat. Jen je potřeba zapnout je včas,“ upozorňuje Jakub.

 

Foto: Jaroslav Hejzlar

Kolik je tu místností?

V přízemí se kromě světnice a technické místnosti nacházejí ještě chodba, koupelna, WC a dvě ložnice. Do té, v níž spí majitelé, se vmáčkla i minisauna – jen pro dva lidi – a druhá patří synům Ottovi a Adamovi. Trochu zvláštní je koupelna. Je to evidentně bývalý hospodářský prostor. Jsou v ní klenby, a protože je tak trochu prodloužením chodby, vedou z ní hned čtvery dveře: na záchod, chodbu a do obou ložnic.

V podkroví nejdříve upoutá okenní pás, který umožňuje výhled do korun stromů. Chodba je řešena originálně. Pod okny jsou skříňky na knížky svírající lavici a na opačné straně bílé, téměř nezřetelné skříně ve zdi. Ve dvou pokojích je po třech lůžkách. Každý se nachází na jednom konci chodby, jsou jenom zrcadlově otočené. U schodiště pak je koupelna se záchodem a ještě jedna malá místnůstka, o jejímž využití zatím Jakub s Radkou dumají: Bude sloužit jako herna? Nebo jako televizní místnost? Prostor pro děti je potřebný, takže zvítězí ta nejideálnější myšlenka.

Velkorysá zahrada

Původní kousek zahrady nebyl velký, a když se Jakub dozvěděl, že za humny hrozí výstavba ubytovny, pozemek koupil a zahradu zvětšil. Řekl si, že v době rekonstrukce chalupy bude dobrá i její revitalizace, a tak zatímco rostla chalupa, připravovali Jan a Pavla Záhorovi, zahradní architekti, projekt na koupací jezírko, terasu s letní kuchyní, zahradní domek a také chystali výsadby. Celá chalupa je ekologická, takže i zavlažování je dešťovou vodou sbíranou do podzemní nádrže. A když dojde dešťovka v nádrži, je možné čerpat vodu ze studny. Koupací jezírko je ústředním bodem zahrady. Z jedné strany je terasa s letní kuchyní, na druhé rostou fialové „včelí kytky“, aspoň tak majitelé tomuto druhu šalvěje říkají. V jezírku nejradši plave Jakub. Prozrazuje: „V bazénu před chalupou je ohřívaná voda, proto se radši koupu tady.“ Za vodní plochou je horská louka, na kterou získali travní směs z Planta Naturalis. „Nesmí se ošetřovat, jen dvakrát ročně ji posekáme.“

 

Foto: Jaroslav Hejzlar

Stavba, kde je letní kuchyně, koresponduje s chalupou. Nad částí, kde se sedí u velkého stolu, je plný strop, na okraji směrem do zahrady je strop pergoly. Sezení chrání rolety, které lze stáhnout, když fouká nebo je chladno. Za kuchyňskou zdí je umístěn skleník. „Pěstuji zeleninu a bylinky metodou pokus omyl,“ směje se Radka. Zahradničí teprve krátce. „V létě trávíme veškerý čas na terase. Snídáme tu, obědváme, večeříme, mezitím se vykoupeme. Ráda tady i vařím. Mám k dispozici plně zařízenou kuchyň s ledničkou, dřezem a plotýnkami a ještě gril.“ Rozhlédne se po zahradě a říká: „Stromečky jsou ještě malé, ale kytky se za ten rok už zdvojnásobily.“ Jakub ji doplňuje: „Přizvat si zahradního architekta mělo určitě smysl. Jsou zde vysázeny rostliny, které sem patří, hned rostou a kvetou, my bychom se s tím mořili celá léta!“


Text: Martina Lžičařová; foto: Jaroslav Hejzlar

Další články

Bylinky pro zdravé klouby

Bylinky pro zdravé klouby

Trápí vás problémy s klouby? Než začnete hledat vhodné bylinky, které vám mohou pomoci, je třeba znát příčinu potíží. Jiné se hodí k léčbě podvrtnutého kotníku a jiné zpomalí degeneraci kloubů.

Celý článek

Pestrá a zábavná mozaika

Pestrá a zábavná mozaika

Mozaika je starobylá výtvarná technika, která vůbec není tak náročná, jak by se mohlo zdát. Pustit se do ní může opravdu každý, kdo si rád hraje a experimentuje. Přečtěte si, jak na to.

Celý článek