Foto: Richard Guryča
Dřevo, kachlová kamna, vintage kousky a moderní detaily. Jak si rozumí?
K chalupě Lenky a Stanislava s nádherným výhledem do údolí pod Rapantovým a Mikulčiným vrchem v Bílých Karpatech sice vede cesta, po které se dá s trochou řidičské zručnosti dojet až k domu, přesto jde o místo odlehlé, krásnou samotu, ztělesněný sen pro všechny, kteří hledají klid uprostřed hor.
Foto: Richard Guryča
Výhra v kartách
Je to novostavba, nejde tedy o rekonstrukci některé ze zdejších kdysi chudých a ztracených kopaničářských samot, původních rodinných hospodářství, kde se těžce žilo a odkud bývalo daleko skoro kamkoli. V rodině Lenky Nazarejové se o pozemku tradovalo, že ho kdysi vyhrála jedna z jejích prababiček v kartách, což je historka, kterou dává majitelka domu k dobru se smíchem, ale úplně jistá si její pravdivostí není.
Se svým mužem Stanislavem sem už před léty začali jezdit, aby si odpočinuli uprostřed klidu nedotčené přírody. Nejprve jezdili do provizorní stavební buňky, protože jim stačilo jen místo na přespání, když zbytek dne trávili venku a nemohli se nezaměnitelné atmosféry karpatské krajiny nabažit.
Foto: Richard Guryča
Stanislav je ovšem profesí stavař a možnosti místa mu nedaly spát: byla tu voda, cesta, po které se dal přivážet stavební materiál, bylo jen nutné udělat náročné stavební úpravy, aby se mohl dům „zakousnout“ do strmého svahu.
Stanislav dnes vypráví, že s výkopy si poradil až třetí bagrista, který měl svůj stroj suverénně v rukou. Ty před ním riskantní práce velmi rychle odradila. Lenka vzpomíná, že pozorovat při práci bagristu, který se nakonec úkolu odvážně zhostil, byl nezapomenutelný zážitek: „Pracoval se strojem jako s prodlouženou rukou.“
Foto: Richard Guryča
I z fotografií je patrné, že bylo potřeba dovézt spoustu kamení. Část pískovce je ze slovenské Terchové, ten barevně výraznější sem doputoval z nedalekého kamenolomu v Bzové. Pro Bílé Karpaty jde o typický kámen a tento materiál se dnes výrazně podepisuje na vzhledu domu i jeho okolí. Zpevňuje svah, ale zároveň zdobí, dodává pozemku na „horské“ atmosféře a vzhledově dobře souzní s výsadbou i s udržovaným trávníkem.
Pro radost i pro výdělek
Zmíněná stavební buňka stála od roku 2004 nejprve nahoře na cestě, o deset let později se udělal první zářez do svahu a provizorní chata se přesunula na nově vybagrovanou rovinu. „Někdy nás v ní bylo i osm, potřebovali jsme jen zázemí na přespání,“ vzpomínají majitelé na svoje zdejší chalupářské začátky. Voda se vozila v kanystrech na kolečkách ze sto metrů vzdálené studánky. Dnes je zdrojem vody třicet metrů hluboký vrt ve skalním podloží. Pět let trvalo jen vyčistit pozemek od náletových dřevin. „Břízy jsme ale zachovali,“ připomíná Stanislav.
Bylo potřeba přivést elektřinu a to znamenalo udělat pracný 150 metrů dlouhý výkop do hloubky 90 cm tak, aby bylo možné vést kabel pod kořeny smrků a nenarušit je při tom. Vzhledem k tomu, že se stavělo v chráněné krajinné oblasti, bylo potřeba respektovat určité regulace, ale podle majitelů to nebylo až tak obtížné. „Snad jen okna jsme chtěli původně větší. Měli jsme v plánu prosklenou stěnu do svahu, ale to nešlo kvůli ptákům,“ vysvětluje Lenka. Bylo potřeba respektovat i požadovanou barvu fasády a střešní krytiny.
Foto: Richard Guryča
„Nejtěžší bylo navážet materiál po tehdy ještě nezpevněné cestě a ukládat ho na staveništi a udělat už zmíněné zemní práce, protože kromě strmého svahu je tady ještě i náročné skalnaté podloží,“ říká Stanislav.
Chalupu si dnes můžete pronajmout. V plánu to nebylo, Lenka chtěla jen malý domek, ale nakonec se manželé shodli, že kromě velké rodiny je motivací pro komerční využití stavby i to, že tam nemohou být po celý rok a že by byla škoda, aby chalupa zela prázdnotou. Stanislav se ostatně rozsáhlejší stavby nebál, takže na využívání objektu pro platící hosty se myslelo skoro od samého začátku.
Foto: Richard Guryča
Interiér je ovšem přizpůsoben i pro rodinné pobyty a oba manželé tvrdí, že funguje velmi dobře pro rodinu i pro hosty. Lenka se Stanislavem se poznali v Anglii, kde několik let žili. A určitý „anglický“ vliv je v domě poznat, například krásné posuvné dveře v některých místnostech. Eklektický přístup k zařizování interiéru je pro dům určující: najdete tu opravené bazarové kousky, pečlivě vybrané obkládačky, mix nových i pracně sháněných předmětů, které dotvářejí pocit moderního komfortního domu s nostalgickou „vintage“ atmosférou, do nějž se dobře vrací z letních procházek po lese i od ohně ze zahrady.
Dostatek světla
Na rozdíl od tradičních kopaničářských chalup je dům i uvnitř velkoryse prosvětlený. Přispívá k tomu dostatek oken, ale i světlé odstíny podlah a některého nábytku. Hlavní obytný prostor tvoří velká kuchyně s mohutným jídelním stolem, vedlejší „hernu“ si majitelé pochvalují jako funkční řešení pro chvíle, kdy se tady sejde víc dospělých i dětí.
Foto: Richard Guryča
Chalupářskou atmosféru dotvářejí krbová kamna v krémovém odstínu, do světlých tónů jsou vyladěny i ložnice v podkroví.
Promyšlený výběr majitelky je znát i na volbě textilií, polštářků či ložního prádla. Vše se nakonec propojuje ve světlé, čisté a voňavé atmosféře domu, z nějž stačí udělat jen dva kroky na balkon, aby vás obklopil ohromující výhled do horské krajiny. Dům poskytuje dostatek komfortu uvnitř i v jeho bezprostředním okolí, těsné sepětí s přírodou si tady užijete do sytosti.
Foto: Richard Guryča
Když se zeptám, na co z období budování vzpomínají manželé neradi, shodnou se oba na tom, že nebylo úplně jednoduché „vyladit“ vztahy s jedním majitelem sousedních pozemků. Stanislav, který pochází z východního Slovenska, však nakonec se smíchem konstatuje, že „cez slivovicu sa tady vyrieši všetko“.
