Čemeřice kvetou i v zimě

Chcete-li obdivovat rozkvetlou zahradu i v zimě, vysaďte na záhony čemeřice. Stačí, když se teploty dostanou nad nulu – poupata se rozvinou i na sněhu. Pokud se mráz vrátí, jednoduše se zavřou, aby s lepším počasím zase vykvetla.

Čemeřice jsou mimořádně trvanlivé rostliny s nezvyklou, a navíc i dlouhou dobou kvetení. Jejich krása vynikne, pokud je vysadíte ve větších skupinách, a to nejlépe pod listnaté stromy, keře nebo k jejich okrajům. Všechny původní druhy čemeřic, z nichž dále vzniklo mnoho kříženců a kultivarů, pocházejí z listnatých lesů. Aby se prosadily vedle ostatních rostlin, kvetou často již v zimě, poté nechávají nad zemí jen listy. U většiny jsou stálezelené a záhony tak zdobí téměř po celý rok. Čemeřicím svědčí půda humózní, propustná, zásaditá, na jaře by měla být vlhká. Je-li těžká, vylehčete ji pískem, humus doplňte kompostem, případně vyzrálou listovkou, která má již reakci neutrální. Prospěšnou příměsí je popel ze dřeva, pro zvýšení pH můžete přidat i dolomitický vápenec. Mulčování listím nebo štěpkou z listnatých stromů jim také prospěje, a navíc podpoří tvorbu humusu.

Foto: Shutterstock

Stáří jim sluší

Pokud čemeřice necháte růst, budou jejich trsy rok od roku větší a hustější a také bohatěji pokvetou. Množit je můžete dělením, avšak až u šestiletých a starších rostlin. Mnohé lze pěstovat i ze semen, často se množí samovýsevem. Trvá ale nejméně tři roky, nežli začnou kvést. Zato jsou dlouhověké a s přibývajícími léty stále krásnější. Všechny druhy a kříženci čemeřic se řadí mezi trsnaté trvalky, vysoké i široké kolem třiceti až čtyřiceti centimetrů. Ovšem například čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus) dosahuje v době květu, tedy od prosince do dubna, až osmdesáticentimetrové výšky. A nese kolem čtyřiceti zvonkovitých květů. Jméno dostala kvůli nepříjemnému pachu, který listy vydávají po rozemnutí.

Krásné, ale jedovaté

Domácí čemeřice černá kvete bíle. Své druhové jméno dostala kvůli barvě kořene, dříve užívanému v bylinářství, kde se užíval, ačkoli je jedovatý. Ovšem sloužil pouze jako poslední možnost léčení, když vše ostatní selhalo. Otravu může způsobit nejen černý kořen, ale i ostatní části rostliny i další druhy čemeřic. Patří do stejné čeledi s jedovatými pryskyřníky. Toxickými látkami se snaží odradit zvěř, která má v zimě málo potravy a byly by pro ni vítaným zpestřením. Alergické reakce mohou čemeřice způsobit i při dotyku. Pokud se o ně jen lehce otřete, nic se nestane, je potřeba delší kontakt a potřísnění šťávou. Dávejte pozor při sázení, dělení trsů nebo otrhávání suchých listů a vždy si vezměte rukavice.

Foto: Shutterstock

Pěstování v nádobách

Čemeřice nejlépe porostou na zahradě ve volné půdě, pokud jim poskytnete vhodné místo a zeminu, dočkáte se každým dalším rokem bohatších trsů. Ovšem když napadne hodně sněhu, květy vás nepotěší, musíte počkat na oblevu.
Více radosti mohou přinést čemeřice v nádobách, zvlášť když je postavíte ven na parapet, balkon, terasu či ke vchodu domu. V prostorném truhlíku a vhodném substrátu obohaceném například směsí perlitu či vermikulitu a kompostu bohatě kvetou, zvlášť pokud zůstanou v zimě venku. Do teplého pokoje je nepřenášejte, do chladné chodby můžete. Po odkvětu je jednou za rok či za dva opatrně přesaďte do větší nádoby. Při silných mrazech nádoby izolujte, jinak v nich kořeny promrznou snáze nežli v půdě. Můžete je vložit do bedýnky a vysypat listím nebo slámou, obalit bublinkovou fólií a filcem navrch.