Budičovice
Vesnička se rozrostla na mírném svahu nad Skalským potokem. Na jižní straně, tedy nahoře za posledními domky, vykukují zalesněné svahy krajních výběžků Pošumaví, severně se rozkládá mírně pahorkaté polesí zvané Hůrka s nejvyšším bodem Skalský vrch (475,8 m). V písemných pramenech se Budičovice poprvé připomínají k roku 1399.
Podávací otvor pod polovalbou klasicistního domu čp. 2 naznačuje, že se krmení pro dobytek skladovalo i nad tímto pěkným obytným prostorem
Hlubocká architektura
Díky poloze Budičovic mimo hlavní dopravní trasy se zde dochoval ojedinělý soubor lidové architektury, jeden z nejkrásnějších na jihu Čech. Právem byl v roce 1995 prohlášen vesnickou památkovou zónou. Usedlosti jsou hmotově i dispozičně dobře zachované. Byly postaveny nebo na starších základech rekonstruovány v letech 1837 až 1902, tedy v době rozkvětu selského baroka. Formou patří k tzv. blatskému domu, konkrétně k architektuře hlubockých (zbudovských) blat, která se vyznačuje oproti soběslavsko-veselské oblasti vyšším podílem kamenného zdiva oproti cihelnému.
Výstavní usedlost čp. 3 je využívána, jak naznačují sedlové vikýře ve střeše do dvora, celá k bydlení
V Budičovicích se uplatnily prvky barokní i empírové. Statky bývají umístěny čelní stranou k návsi nebo cestě, kde se střídají dům – špýchar. Štuky většinou zdobí celé průčelí i špýchar, stejně jako vjezd s postranní brankou. Charakteristický je zejména výrazně zvlněný obrys štítových ramen.
U neorománské kapličky je litinový kříž a památník obětem 1. světové války
Procházka po návsi
Hlavní skupina budičovických statků a domů je rozložena okolo svažité polootevřené návsi. Při vstupu od severu, tedy od Skalského potoka, mineme vpravo statek, který už téměř podlehl zubu času. Poněkud lépe je na tom bílá usedlost čp. 14 (Skály 119) šikmo naproti. Oči návštěvníka však už přitahuje severovýchodní fronta domů nad ní. Sousední světle zelený statek nese číslo 1 (Skály 67). V průčelí má sice letopočet 1902, ale jde zřejmě o datum pozdější rekonstrukce. Soudě podle klasicistní fasády vznikl minimálně o padesát let dříve. Potvrzuje to i datace klasicistního domu čp. 2 (r. 1853) s lizénovým rámem a polovalbou. Nižší sýpka s hladkým štítem a štěrbinovými větracími otvory je zřejmě starší než obytný dům. Příkladně renovovaná je i sousední blankytně modrá usedlost čp. 3 (Skály 110). Dům má ladně tvarovaný štít zvoncovitého tvaru a v nadpraží oken výrazné zvlněné římsičky. Štít sýpky, která je zdobena jinými štukovými detaily než dům, i nástavec nad klenutou bránou mají zvednuté okraje křídel, což je charakteristické pro blatský dům v oblasti Vodňanska. Na protější straně zaujme hlavně usedlost čp. 12 (Skály č. 117) s polovalbou a dvěma po obou stranách domu umístěnými bránami. Při mojí první návštěvě krylo fasádu lešení, ale i tak bylo v jeho bělošedé omítce vidět nad okny přízemí pěkně zvlněné římsy. Při podzimní cestě už jsem mohla pořídit jejich detail i štít s vročením 1841. Za ním je na kopečku zasunutá pěkná klasicistní chaloupka čp. 11 (145). Na kopečku na jihovýchodní straně návsi stojí několik mladších přízemních podélně orientovaných usedlostí. Některé jsou již částečně zmodernizované, mají velká trojdílná okna, ale půvab návsi, na níž za sto padesát let naštěstí nevyrostla žádná novostavba, nenarušují.
Vedle vročení zaujmou ve štítě i větrací otvory umístěné ve slepých oknech s náznakem vlnky v nadpraží
Klenutá brána usedlosti čp. 1 je završena štítovým nástavcem se zvednutými okraji křídel
