Alena Isabella Grimmichová: Hedvábí je nenahraditelné

Výtvarnice Alena Isabella Grimmichová žije a tvoří v Kersku. Má tu dost prostoru na práci a navíc je stále v přírodě. Její tvorbu můžete znát i ze stránek Rozmarýny – z postupů, které pro vás připravuje.

Lákaly vás výtvarné činnosti odmala?

Tvoření se skutečně věnuji od dětství. Měla jsem moc šikovné babičky a pratetu a mnoho jsem se od nich naučila. Vždy jsem toužila se výtvarným činnostem věnovat profesionálně, ale rodiče byli proti. Za komunistů to byl obor, kterým se prakticky nebylo možné uživit. Až po revoluci bylo možné se o něco pokusit. Neváhala jsem a hned se do toho dala.

Výtvarnice nejraději pracuje s hedvábím. Věnuje se například malbě na hedvábí a nejrůznějším batikám

V roce 1990 jste založila GGArt atelier, později přejmenovaný na atelier Grimmich. Co nabízí?

Atelier jsem založila spolu s manželem Igorem. Zpočátku jsme se věnovali hlavně tvorbě dřevěných malovaných šperků. Později jsme k tomu přidali módní doplňky z hedvábí a nejrůznější bytové doplňky, včetně paravánů.

V letech 1995 až 2008 jste také vedla Galerii N°9 v Praze na Malé Straně.

Galerii jsem měla moc ráda. Vystavovala jsem v ní naše společné práce a manželovy obrazy, ale také jsem spolupracovala s dalšími výtvarníky. Bylo nesmírně inspirativní navštěvovat jejich ateliery a vybírat si práce pro vystavení u nás. Postupně se ale stále zvyšoval nájem v galerii a i ostatní náklady stoupaly. Bylo stále obtížnější galerii udržet. Po třinácti letech provozu jsme se nakonec rozhodli ji zavřít.

Výtvarnice nejraději pracuje s hedvábím. Věnuje se například malbě na hedvábí a nejrůznějším batikám

Před pěti lety jste natrvalo přesídlili do Kerska. Jak se u vás tahle změna projevila?

Léta jsme měli v Kersku chatu, jezdím sem vlastně už od narození, a tak byl náš přesun vlastně logický. Kerský atelier je velkou změnou hlavně díky svým rozměrům. Vždy jsem bojovala s místem, často jsem pracovala na jídelním stole a velký problém byl i s uskladněním materiálů. Nyní mám konečně dost prostoru na to, abych mohla mít na jednom stole rozdělanou práci a na jiném pracovat na další, což mi nesmírně vyhovuje. Také je úžasné, že pracujeme v lese. Když je člověk unavený, vyběhne před dům a hned je v krásné přírodě.

Dnes pracujete hlavně s hedvábím, čím vás tato práce zaujala?

S hedvábím pracuji opravdu nejraději. Jakmile budete mít na krku hedvábnou šálu, už nikdy nebudete chtít jinou. Je to úžasný materiál, nesmírně jemný a příjemný na dotek. Zároveň je pevný a vydrží každodenní užívání. V Číně se věřilo, že samotné nošení hedvábí prospívá regeneraci kůže. A samozřejmě mě baví svými výtvarnými možnostmi. Stále vymýšlím něco nového.

Vyrábí také dřevěné malované šperky

Pomocí jakých technik s ním pracujete nejraději?

Mám ráda nejrůznější batiky, malbu na hedvábí a skvělá je metoda nunofilcování, kdy spojujete hedvábí s vlnou. Při práci s vlnou může vzniknout třetí rozměr, vystoupíte z plochy do prostoru, to zase otevírá novou dimenzi při zpracování látky.

Jste autorkou knih, z nichž mnohé představují netradiční nebo neznámé techniky. Kde všude hledáte inspiraci?

Poté, co jsme zavřeli galerii, se mi uvolnily ruce a já měla čas věnovat se dalším věcem. Vytvořila jsem webové stránky – www.vytvarnetechniky.cz, kde jsem začala publikovat články o tvoření. Odtud byl jen krok ke spolupráci s různými tvořivými časopisy a posléze nakladatelstvími, pro které jsem začala psát a fotit knihy s výtvarnými postupy. Momentálně připravuji již čtrnáctou samostatnou knihu. Co se týká knih Šibori, Nunofilcování nebo třeba Kouzlení s hedvábím, hledala jsem tradiční i méně známé techniky všude možně po Evropě, ale zajímaly mě také například techniky japonské nebo africké. Tohle je mým koníčkem, stále sleduji, kde co nového se v tomto oboru objeví.

Výtvarnice nejraději pracuje s hedvábím. Věnuje se například malbě na hedvábí a nejrůznějším batikám

Váš muž Igor je také výtvarník. Ovlivňujete se navzájem ve své tvorbě?

Léta jsme s manželem pracovali na stejných věcech. Později se manžel vrátil do školství, kde je dosud, a mimo svou práci se již věnuje pouze malbě obrazů. Takže naše tvorba se oddělila. Přesto jsou tam stále styčné body, například oba máme v oblibě stejné barvy, které v tvorbě upřednostňujeme.

I vaši synové se věnují tvorbě – Igor a Matyáš malují, Šimon píše poezii.

U každého to bylo trochu jiné. Igorkova cesta k malbě a studiu byla poměrně dlouhá a složitá, ale maloval od dětství. Oproti tomu Matyáš se okamžitě dostal na AVU a plně se tvorbě věnuje. Mám schované jeho obrázky z raného dětství a jsou tak nabité nápady, že si myslím, že kdyby mu někdy došla inspirace, může se k nim vrátit. Šimon se jako dítě nijak neprofiloval, šlo mu vlastně vše, na co sáhl. To, že bude studovat na filosofické fakultě, jsme nečekali. Během studia se začal věnovat překladům poezie a také psát svou vlastní, kterou částečně vydal v knížce Zámlčí. Teď by měla vyjít jeho kniha překladů německé básnířky Hilde Dominové.

Do 18. března je možné navštívit vaši společnou rodinnou výstavu v lesním ateliéru Kuba v Kersku.

S lesním atelierem spolupracujeme již velmi dlouho. Měli jsme tam dohromady už čtyři výstavy a také tam celoročně nabízíme část své tvorby. Nyní se jedná o celorodinnou výstavu. Oba Igorové vystavují své obrazy, Matyáš kresby, Šimon poesii a já zrcadla a hedvábné šátky.

Proč jste ji nazvali Mezi Smradlákem a Chobotem?

Smradlák a Chobot jsou dva potoky, které víceméně ohraničují Kersko – a tedy jak prostor, kde máme atelier a tvoříme, tak galerii, kde jsou práce vystavené. Byl to takový okamžitý nápad Šimona a myslel to žertem, ale mě to pobavilo a přemluvila jsem ostatní, aby název akceptovali.

Kde všude se dají vaše výrobky koupit?

Svou tvorbu nabízím na Fléru a také na webu www.grimmich.cz, tam je také možné najít seznam galerií po celé republice, kde své práce vystavuji a prodávám. O mé práce zájem je a to mě nesmírně těší. Na druhou stranu, často je problém nalézt nové galerie. Staré často končí a moc nových se neotevírá. Je stále méně lidí, kteří jsou ochotni se této náročné činnosti věnovat.

Co máte v plánu do budoucna?

Nyní dokončuji knihu o „špercích nejen z korálků“. Pak bych ráda vytvořila sérii filcovaných obrazů. Čeká mě také další spolupráce na televizních pořadech o tvoření a pochopitelně moc ráda budu dál vytvářet a psát příspěvky pro Rozmarýnu.


Kontakt

Atelier Grimmich
Alej č. 23, Kersko 607
E-mail: alena.grimmichova@gmail.com
Web: www.grimmich.cz

 


Text: Andrea Skalická; foto: archiv Aleny Grimmichové

Další články

Macramé dekorace pro začátečníky

Macramé dekorace pro začátečníky

Líbí se vám ozdoby vyrobené technikou drhání, ale ještě jste se do ní nepustili? Nevadí, k výrobě této dekorace vám postačí jen kousek dřeva, kroucená bavlněná šňůra, a znalost těch nejzákladnějších uzlů.

Celý článek

Dana Soukupová: K drátenictví potřebuji vnitřní klid

Dana Soukupová: K drátenictví potřebuji vnitřní klid

Před více než deseti lety se Dana Soukupová vyučila u mistra dráteníka. Dnes v její dílně v Ostromeči na Domažlicku vznikají nejen repliky starých výrobků, ale i autorská díla. Na zakázku tvoří snad nejraději a nepřestává ji těšit, že je o její práci zájem. Její výrobky si díky své jedinečnosti našly kupce nejen v mnoha evropských zemích, ale i v Americe, Číně, Japonsku nebo Rusku.

Celý článek

Netradiční zeleninová jídla

Netradiční zeleninová jídla

Máte chuť vyzkoušet v našich krajích méně obvyklé, a přece výborné zeleninové pochoutky? Nechte se inspirovat zahraničními kuchyněmi a recepty s čekankou, artyčoky či fenyklem.

Celý článek

Přečtěte si

Papírna pod Ještědem

Papírna pod Ještědem

www.chatar-chalupar.cz

Cesta za splněním snu bývá někdy dlouhá a ne vždy přímočará. Manžele Gorcovi nakonec zavedla z Prahy až do malebné vsi Zdislava v Podještědí. Vybudovali tu ruční papírnu i svůj nový domov.

Sezení pro jednoho?

Sezení pro jednoho?

www.peknebydleni.cz

Někdy je dobré myslet chvíli jen na sebe. Nedělit se s nikým o prostor. Odpočinout si pěkně sám ve svém pohodlném křesle, číst si nebo se dívat na film. Jestli ještě vaše milované křesílko nemáte, zde je pár tipů…

Rostliny do vlhkých zákoutí

Rostliny do vlhkých zákoutí

www.floranazahrade.cz

Vlhký kout na zahradě nemusí nutně zarůstat kopřivami, bude se v něm dařit řadě květin. Pokud zde navíc vytvoříte kamennou terásku, která odvede z půdy vodu a vytvoří sušší a teplejší podmínky, lze sem vysadit i mnohé další druhy. Inspirujte se.